P_Soar

Falešný až na půdu. Čistý odpad.

Je to opravdu dobrý seriál a možná dokonce čím dál lepší. A přitom stačilo tak málo - zalidnit obrazovku uvěřitelnými charaktery, což se ovšem žádnému jinému českému seriálu (nejen v žánru krimi) z poslední doby ne a ne podařit. Snad jsou Případy 1. oddělení předvojem pro další podobné počiny.

Přehnaně pompézní a kýčovitý happyend přehluší téměř dokonalý příběh, který má propracovaný druhý plán v podobě měnících se motivací jednotlivých postav. Tarantino se tu nikoli poprvé předvedl jako vynikající dramatik, jehož schopnost kombinovat humor, nadsázku, drama, násilí a psychologické hlubiny postav je téměř geniální. Přirovnání Tarantina k soudobému Williamu Shakespearovi se po zhlédnutí tohoto filmu nejeví ani jako moc velký úlet:-)

Počkat, na to se vážně dívá někdo, komu je víc než pět a míň než devadesát pět?

Mě se to líbí. Není to tak divadelní a dramatické - spíš takové civilní, což mi sedí. Tragédie člověka, který se svým upřímným bojem za pravdu přimotal do spletitého mocenského boje a doplatil na to. Nicméně jako jednomu z mála Čechů se mu podařilo pohnout dějinami. Některé, hlavně hromadné, scény by zasloužily víc propracovat. Samotný nápad s moderní hudbou k historickému filmu by mohl být kulervoucí, opět jen kdyby byl dotažený a lépe zpracovaný. "Pěknou" roli zhýralého papeže si vystřihl Tomáš Dastlík.

Zábavné to, dejme tomu, místy bylo. Ale to je vše. Navíc se cestou z kina přidružil i nepříjemný pocit, jestli funkci čipů zlovolného Valentina neplnil koneckonců sám tento film.

Tak jsem se jakýs takýs moderních Nezralých malin s Krobotem přece jen dočkal:-) Chyby by se na tomto filmu našly, ale jde veskrze o příjemné pokoukání. Na české poměry posledních let výrazný nadprůměr.

Co tohle mělo být?!! Ano, o pyramidách ani starém Egyptě nevíme určitě zdaleka všechno, ale toto byla jen nelogicky pospojovaná snůška dohadů, která nedávala hlavu ani patu. Už se nedivím, že tvůrkyni zajímá více magie, než fakta. Za tou se dá totiž skrýt jakýkoli blábol. Mimochodem "dokument" neunikl ani pozornosti Českého spolku skeptiků (SISYFOS) - zjevně právem. Tím spíš je nepochopitelné, že takový pořad odvysílá veřejnoprávní TV.

Sedláčkova monotónní režie je místy až iritující...je to skutečný mistr stereotypu;-). Vadí mi i neschopnost náznaku a snaha všechno dopovědět v komentářích. Herci tak nemají pořádný prostor k vyjádření. Sedláčkův režijní styl je natolik literární, že mi občas vrtá hlavou, proč se raději než filmovým režisérem nestal spisovatelem. Zachraňují to úsečné, trefné, a občas i vtipné glosy hlavního hrdiny a alespoň nějaké téma.

Důkaz, že být vtipným vypravěčem nemusí stačit k napsání dobrého skeče. To, co v proudu řeči působí vtipně na větší ploše nevyzní. Byla tam vidět inspirace Monty Pythony, ale tam, kde Pythoni začínají, Pečený Sněhulák končí. To je u volného blbnutí a prvního, nijak dál nerozvíjeného nápadu. Scénky jsou zkrátka nedotažené a většinou zůstávají bez pořádné (předem neavizované) pointy, natož aby ta pointa zároveň geniálně nekorektně zachycovala absurditu doby...