P_Soar

Na první pohled je to film kritizující konvence, konzumní způsob života a bořící americký sen. To jistě také, ale samo o sobě by to zdaleka nestačilo na výjimečný snímek, jakým Americká krása je, neboť podobné téma bylo zpracováno již mnohokrát předtím i potom. Výjimečná a novátorská je skutečnost, že konvence tu neboří hrdina, nýbrž antihrdina, jež je vykreslený jako pošetilý, byť "sympaticky" praštěný, cynik. Celý jeho vzdor je záměrně parodický, směšný, bezvýchodný a předem odsouzený k nezdaru, což je divákovi avizováno hned v první scéně. Čím dál cyničtější Spacey má svůj psychologický protipól v disciplínou posedlém vysloužilém vojákovi ze sousedství v podání Chrise Coopera. Zatímco Spacey představuje dekadenci a rozpad všech hodnot, despotickému Cooperovi naopak křečovité lpění na společenských a vojenských hodnotách pomáhá překonávat vlastní nepřiznané homosexuální sklony. Myslím si proto, že film má vyšší ambice, než být jen "banální" kritikou společnosti: dotýká se totiž mnohem osobnějšího tématu - v každém člověku zuřícího konfliktu mezi pudovým a kulturním, dekadentním a konvenčním...a proto je také tak působivý.

I když vůbec nepochybuji o tom, že se DiCaprio při natáčení musel náramně bavit, výsledek podle mě až tak moc zábavný není. Scorsese mohl svou ódu na anticivilizaci docela dobře natočit i v pavilonu opic (čímž by navíc ušetřil za herecké gáže). Pokud by dal opům něčeho šlehnout, dočkal by se nejen skřeků, bušení v prsa, agresivních výpadů a kopulací, ale i mozkových křečí, plazení se po zemi, válení sudů a podobných legrácek. Tím výčet "děje" víceméně končí. Film nijak neskrývá, že od diváka nic nechce..když například Belfort v DiCapriově podání vysvětluje princip svých podvodů..zakončí větu tím, že "to zdlouhavé vysvětlování nikoho nezajímá, ale že je to prostě kurevsky nelegální"...tedy hutností děje a nároky na diváka má Vlk z Wall Streetu zhruba parametry pornografického filmu. Můžeme samozřejmě film hájit tím, že nabízí obraz současné dekadentní společnosti, plné náhražek skutečných emocí a všudypřítomného imperativu užívat si!, bohužel se ale po zhlédnutí více přikláním k názoru, že film sám je mnohem více její součástí, než jejím kritickým obrazem.

Šovinismus naruby - to je sousloví, které podle mě nejlépe charakterizuje tento film. Muži jsou tu zbaveni subjektivity, vystupují jen jako zábavní, lehce senilní, pasivní a dobrosrdeční klauni obývající svět plně ovládaný ženami. Jsou jen jejich fantaziemi ve zcela stejném smyslu jako v "pravém" šovinismu mají ženy funkci pouhého objektu fantazií mužských. Zatímco šovinismus jako agresivní postoj k druhému pohlaví se často halí za humor, či rádoby humor, zde stejnou funkci plní "roztomilost" a "citlivost". Od "Jak vytrhnout velrybě stoličku" urazila Poledňáková vskutku dlouhou cestu emancipace, spojenou bohužel s prudkým pádem kvality jejích filmů.

Těžko vyčítat filozofovi, že filozofuje. Jeho arbitrárně poetický úderný styl doplněný topornou anglickou výslovností je rozhodně mnohem zábavnější a přínosnější, než nějaká exaktní analýza. Koneckonců, jak vědecky analyzovat film? Pravda - pitvá se ve filmech možná přespříliš...ale to prostě souvisí s jeho profesí filozofa. Také je pravda, že je to mnohem více o jeho filozofii, než o filmu: filmy pro Žižeka představují prostředek, jak nenásilně zpopularizovat jeho myšlenky. Obsahem promluv, výběrem filmů a scén a konečně i vzezřením a dikcí hlavního (a jediného) hrdiny se Žižekovi podařilo vytvořit docela působivý horor:-)

Hodnotit to nebudu, protože jsem to musel po 45 minutách vzdát. Převládající pocit je lehká nevolnost z vyobrazené přetechnizované společnosti a antipatie k lidské rysy karikujícím a podivně bezkrevným Avatarům. Takže stačilo - ještě by se ze mě stal rasista...:-/

Nejhorší blbost, jakou jsem kdy v TV zahlédl.

Tenhle film nedělá scénář či herecké výkony, ale neskutečně magická práce režiséra Scotta s obrazem a hudbou. Režisér se údajně nechal inspirovat impresionistickými obrazy a na výsledku to je hodně poznat. Dokonale vystihl atmosféru místa, ať už letní Provence, nebo chladného londýnského City. Scéna, kdy Max poprvé po letech prochází La Siroque, vystihuje náladu okamžiku tak autenticky, jak jsem to zatím v žádném jiném filmu neviděl.

Slzopudná duchařina a emocionální kýč natažený na 3 hodiny.

Tento jinak vcelku zdařilý snímek má u mě dva zásadní nedostatky: za prvé doslovnost a upjatou narativnost celého příběhu a za druhé fakt, že dramatický vrchol nastává již někdy okolo půlky. Tyto těžké defekty scénáře dokonale vyruší všechny ostatní klady.

Někteří míní, že je to prvoplánové. Jistě, že je to prvoplánové. Jde přece o bláznivou satirickou komedii ve stylu Žhavých výstřelů, kde prvoplánovost je ctnost. Ovšem fakt, že je to prvoplánové, ani zdaleka neznamená, že je to hloupé. Právě naopak, hloupost je tím, z čeho si Cohen po celou stopáž nevybíravě a neuvěřitelně trefně utahuje. Není, co bych vytkl. V rámci daného žánru bezvadný film a výborná zábava.