hanagi

Bavím se. Nejen filmem, ale vlastně i zdejším hodnocením. A jsem fakt zvědavá - půjde si Russell dál svou vlastní cestou anebo se přizpůsobí většinovému vkusu...

Můj první film z Quatemaly. Je zřejmé, že obyčejné lidské touhy vnímáme všichni stejně, ať žijeme kdekoliv.  Jen je v některých končinách těžké je naplnit. Prostý film z exotické země, s postavami, kterým věřím, protože jejich představitelé dýchají a žijí v daný moment.

Formule mě nebaví, a tak jsem alespoň doufala, že mě třeba zaujmou charaktery jednotlivých postav. Musím si k nim přece vybudovat nějaký vztah, když jim mám fandit a bát se o ně. Jenže všechny mužské postavy určuje jejich posedlost závoděním a víc se o nich nedovím. Jejich partnerky jsou na tom ještě hůř, jsou tam jen na okrasu (a Stoddardova manželka se svou „komplikovanou“ povahou k naštvání). Paradoxně tak musím nejvíce vyzdvihnout atmosféru závodů a dění okolo nich. To bylo alespoň filmařsky promyšlené. Pořád mě ale překvapuje, s jakou lehkostí se všichni vyrovnávají se smrtí. Jak rychle se oklepou z tragického úmrtí diváků anebo ze smrti jezdců. Ten závěr to vlastně výstižně shrnul - davy šílí, vítěz se raduje, bouchá šampaňské a za zády jim ještě stoupá dým ze smrtelné nehody…

Neměla jsem velká očekávání, ale mile mě překvapil s rozmyslem vyprávěný, jednoduchý příběh, který se obešel bez citového vydírání. A to jsme v Africe a nejde o nic menšího než je hladomor.

Nevím, jak to udělali, ale donutili mě zírat na film, který se tématicky naprosto vymyká okruhu mého zájmu. Obyčejné sportovní boty a dohadování s budoucí basketbalovou legendou? To jako vážně utáhne celý film? A ono jo! Ben Affleck pořád umí točit filmy.

Irene Papas neumí hrát jen tragické antické hrdinky, ale je skvělá i jako vypočítavá panička, která v mžiku vymyslí plán, jak si zachránit život i budoucnost. Páreček bezstarostných, svobodomyslných hipíků s ní jen těžko může měřit síly.

Film, který má fantastickou atmosféru. Jenom mi připadá, že všechny postavy jsou mentálně, způsobem života a postojem ke svým blízkým tak nějak na úrovni středoškolských študáků. Jako kdyby doposud neměli důvod dospět. Takže pro mě možná i nostalgický návrat do mládí. A ještě mi k tomu zpívá Leonard Cohen...

Životopis slavné americké herečky ve formě roztahané artové deprese. Tak tohle si snad nezasloužila ani Marilyn.

Semínko pochybnosti a nedůvěry se rozroste v košatý strom. On ten jejich vztah asi nebyl až tak perfektní, jak se tvářili. A po tom, co jsem právě viděla, bych jim moc šancí nedávala.

Pan doktor není jen vesnickým lékařem, ale je také potomkem bohaté místní rodiny. Mezi vesničany je uznávaný a zvykl si, že na lidi působí neochvějnou autoritou. Možná si ani neuvědomuje, že se svým okolím  občas tak trochu manipuluje. Jenže to by nesměl zachránit život mladému sebevrahovi a ten se mu stává zdatným protivníkem. Navenek jejich vztah působí odlehčeně, ale pod povrchem je cítit napětí z psychologického souboje dvou silných osobností. Do poslední chvíle jsem váhala (i když tušila), který z nich tu bitvu neustojí.