hanagi

Tak nějak zvláštně mě to vtáhlo... A už jsem tam zůstala uvězněná, stejně jako hlavní hrdinka.

Okouzlující, hořce ironická komedie o tom, jak je těžké uživit se uměním a jak snadno se to dá změnit.

Tak tohle může vymyslet jenom chlap. Oznámit manželce, že mám milenku, která umírá a já chci její poslední chvíle trávit s ní. Ale až bude po všem, rád se vrátím domů... Aúúú!

Nevím, co přesně znamená "heya" v japonštině, ale v češtině má „pokoj“ dva významy, a oba se sem hodí... Je to pomalý, táhlý film pro trpělivé, s minimalistickou černobílou kamerou a stejně tak důležitou zvukovou složkou, protože v téměř nehybném obraze je důležitý každý šepot, každé vyfouknutí kouře, každé klapnutí podpatků. Divák, který se dokáže uvolnit, zpomalit dech a nechá se pomalu unášet svými smysly a myšlenkami, možná bude na konci okouzlený jako já.

Je fajn vědět, že ve světě, kde se na sliby moc nehledí, ještě existuje morální povinnost jednotlivce dodržet chapské slovo. A je škoda, že závěr už se opět nese v duchu typické patetické "hurá" akce, kdy na záchranu tří lidí, kteří doposud byli všem ukradení, v hodině dvanácté dorazí půlka americké armády...

Já si na George Rafta asi nikdy nezvyknu, jeho výraz "leklé ryby" je možná pro někoho fascinující, ale já při něm trpím. A když se v jednom filmu potká s temným, živelným charismatem Bogarta, je to fakt v háji...

Totálně zničený svět, bezútěšný a depresivní, ve kterém přežívají jen lidé bezohlední a krutí. Ale i na takovém místě se může zrodit něco krásného a smysluplného. I takový svět může vykoupit laskavá a nesobecká duše... Originální, neokázalý, ale výtvarně do detailu vyšperkovaný příběh s jasným poselstvím. Moc hezké.

Celkem zábavný náborový film na atraktivní prázdninovou brigádu v Dubaji. Nadstandartní výdělky, žádná velká dřina, minimální riziko. Holky, nebojte se toho!

Zábavné, ale na Russella příliš konvenční. Na druhou stranu musím připustit, že Jennifer Lawrence v mých očích "vyrostla" díky jeho filmům.

Troell není jen výborný režisér, ale i kameraman, což je ohromná výhoda. Tím pádem hodně spoléhá na vyprávění obrazem, a to mám ráda. Jeho kamera střídá různé nálady, každý záběr je výtvarně promyšlený, a to ve všech momentech. Natočil sice sociální drama, ale dívá se na tehdejší dobu pohledem svého nezkušeného mladičkého hrdiny, který bere život takový, jaký je a dokáže se z něho radovat. A i když mě poslední část bavila méně (protože když se řeší politika, tak na poetiku už nezbývá prostor), tak uznávám, že k celkovému obrazu té doby a k vývoji hlavní postavy i to prostě patří.