Stena

Mám rád soudobou rakouskou literaturu, a rakouský film samozřejmě také. Žena, o jejíž minulosti se nic nedozvíme, se dostane pod skleněný zvon (pokud by to byla zeď, proč se nepokusila zjistit, jak je vysoká?), Ale není to zvon Sylvie Plathové, který ji odděluje od radostí ostatních lidí. Je to spíž zvon, který ji před ostatními lidmi chrání, který odděluje jí živou, od okolí, které zkamenělo. I když je z vnější zčásti (zřejmě dílem) prostupný, nebo se snad během času rozpadl, stává se naše "Robinsonka" se svým osudem stále smířlivější, a jak sama říká: Není spokojená ani šťastná, ale klidná, zklidněná. Film obsahuje několik logických podivností (např. žena kosí, odnáší seno a znovu kosí; obvykle se tráva pokosí, usuší a pak se seno odnese/odveze), které zarážejí možná víc než samotná existence skleněného zvonu, který může padnout kdykoli na každého z nás – a když padne, tak se teprve ukáže, kdo je skutečně životaschopný, bez majetku, konzumu, společenské kariéry, a ostatních lidí, které stejně celý život jen pomlouvá. (18.07.2016)

Moderní robinsonka jako metafora lidského osamění. 1) Když 43letá Marlen Haushoferová vydala v roce 1963 po třech letech práce svůj román Zeď (Die Wand), asi nečekala takovou příznivou odezvu, jaké se jí dostalo. Kniha byla přeložena do 19 jazyků (k roku 2017). Bylo tedy jen otázkou času, kdy bude podle některých kritiků nezfilmovatelné dílo převedeno na plátno._____ 2) Knihu jsem nečetl, takže nevím, komu připsat své výhrady - autorce anebo filmařům. Ignoranci faktů a racionálního uvažování lze těžko zdůvodnit tím, že hlavní postavou je ženská. Novodobá robinsonka nijak nepátrá po důvodech své izolace, téměř nezkoumá prostor, který má k dispozici ani co tam může dělat. Chová se jako malé dítě, dělá, co ji napadne, a když jí pak nápady dojdou (velmi brzy), tak nedělá nic, prostě jen žije a píše si deník._____ 3) Aby tvůrci odstínili rušivé momenty, spustili jednoduše zeď, která ostatní svět zcela odřízla od prostředí naší postavy a ta se tedy může v poklidu věnovat svým sebezpytným objevům. Takové východisko mi nevadí, kdyby přitom žena alespoň trochu přemýšlela. Ty logické kolapsy prostě neumím skousnout._____ 4) Nelineární vývoj děje se mi také nelíbil._____ 5) Nemohu říci, že bych se nudil. Jen jsem pořád čekal, co se stane. Nestalo se nic._____ 6) Spoiler - čti až po zhlédnutí snímku! Zápletka, resp. pointa filmu je k neuvěření. Místo aby žena pátrala po dalších izolovaných lidech, tak prvního, kterého potká, prostě zabije. Ne, že by se on choval inteligentněji._____ 7) Film má i pozitiva. Nádherné prostředí Solné komory v okolí Dachsteinu, příjemný bavorský barvář Luks (patří režisérovi), zajímavý porod býčka. A hlavně je tu perspektiva: Seit heute früh weiß ich sicher, daß Bella ein Kalb haben wird. Und, wer weiß, vielleicht wird es doch wieder junge Katzen geben. Od rána vím jistě, že Bella bude mít telátko. A možná budou zase i koťátka._____ 8) Výstižný koment: LuccinyFilmy**. (28.01.2020)

Nee, sto osm minut zírání na psychopatickou paní s pár zvířátky dost zabíjí. Sto osm minut hezkých krajinek, luk, lesů, skal a potoků, lovu jelenů a krás lidskozvířecího přátelství zní sice zajímavě, ale věřte, po dvaceti minutách začnete toužebně očekávat závěrečné titulky. Ano, filozofická témata o hloubce návyků lidské společnosti, podstatě práva v přírodě, podstaty člověka a nevýhodě moudrosti stáří v páchání sebevraždy mohou být občas inspirativní, ale už tu párkárt zpracované byly a upřímně...o dost líp. A pokud celou dobu lítostivě věříte těm blábolům o neviditelné zdi, jež ta žena se zaujetím vypráví, její nadšené zabíjení chudáka pána, co se jen bránil zuřivému psovi, nakonec přesvědčí o pár blocích maximálně tak v její hlavě. (30.06.2012)

"Boží poklop skleněný, pod ním život zklidněný." Maj recht, pane Pölsler, s tou inovací. Kdo by dnes četl knížky, stačí filmy, ve kterých se nám ty knížky celé přečtou. Čili romány ve 3D. Můj dojem z Marlen Haushofer a jejího názoru na svět: autorku zřejmě opustil partner, navíc po smrti psa zůstala na světě úplně SAMA, se suicidálními myšlenkami. Z depresí se však vypsala v knize, což je rozumné. Jaké trauma utrpěl režisér Pölsler netuším, ale já z jeho filmu značné. Shrnutí myšlenek: kočky jsou dobré, psi jsou fajn a chlapi jsou zbyteční.  Správná žena je nejšťastnější na samotě u lesa, jako úplně poslední člověk na světě, pak teprve její život dává ten pravý smysl. Viz naše Gertruda Brunhildovitá, která je, na rozdíl od konzumního, prohnilého a duchem chudého světa TAM VENKU, velmi bohatá. Má psa, kočku, krávu, býčka, bílou vránu a celoživotní zásobu dřeva do kamínek. Taky pramenitou vodu, horský vzduch a výhled na panoramata. Dále propisku, tři balíky dopisních papírů a utkvělou představu, hraničící s bludem, že se nalézá ve skvělém filmu. Hlavně však vlastní pušku na střílení zbytečných chlapů. Prásk! Jedna rána stačí. (27.02.2023)

Pölsler by se měl asi vrátit zpátky k TV projektům, protože mít k dispozici takové přírodní scenérie a promrhat je na něco podobného, to se jen tak nevidí. Nemůžu si pomoct, ale bylo k vidění spousty dechberoucích drám i z tuctovějších podkladů. Totálně nevyužitý námět - 30%. [47. MFF Karlovy Vary] (08.07.2012)