MurielRezek

Ze tří filmů, na které jsem v rámci Dnů evropského filmu stihla zajít do kina, mě asi nejvíc oslovil tento pozoruhodný příběh o nečekaném přátelství. Komediálně-dramatická "road-movie" z  provinčního městečka je zdařilým debutem o uvěřitelné proměně hlavních postav skrze jejich životní cesty a zkušenosti v kontextu současné reality Dánska. Svěží a neotřelý snímek stojí určitě za vidění. Dalším milým překvapením pro mě bylo, že si ve filmu zahrál Zlatko Burić.  ------------- Pozn. Moje důchodcovská touha po mopedu se nijak nezmenšila:).

Jen na úvod, Karel Gott nikdy nelámal mé ženské srdce ani svými písněmi, ani svou aurou. Nejsem si jistá, jak by to dopadlo s "peněženkou", protože on uměl i v socialismu setsakra kapitalisticky žít). KG mi byl vždycky víceméně "ukradený". Ovšem nešlo se mu nikterak vyhnout. Byla to legenda, veliký talent a nepopiratelný fenomén naší doby. Klobouk dolů před jeho pílí, houževnatostí a profesionalitou. Byla jsem zvědavá, jak se v celovečerním dokumentu Olga Malířová Špátová popasovala se svým pohledem do intimního soukromí Karla Gotta a jeho duše. Hodnotím mezi 2 -3, ale dávám nakonec vyšší počet, protože finále mě vážně dojalo. V souvislosti s tímto dokumentem doporučuji knihu Pavla Klusáka, Gott: Československý příběh. Jsem daleka všech soudů, osobně si myslím, že ať bylo, jak bylo, Karel Gott vědomě nikdy nikomu neublížil, žádná práskačská sv.ně to nebyla, na rozdíl od mnoha jiných.

Plnokrevný ženský šarm a přirozená noblesa zdobí osobitý hlas a projev JUDITY ČEŘOVSKÉ. Miluji tenhle barový šanson! Tango MARUKO navíc skvěle souzní s osmým dílem (Telegram z Neapole) mého oblíbeného seriálu "Hříšní lidé města pražského". V hudebním videoklipu, který v tomto díle zazní je výborný i Miloš Kopecký v roli hochštaplera v tandemu s báječnou Janou Hlaváčovou. Hudbu složil geniální Zdeněk Liška a přilehavým textem ho opatřil Vladimír Sís. Na konec šedesátých let s lidmi hříšnými mám jen krásné vzpomínky, takže dost dobře nemohu dát méně než pět plnokrevných hvězd . -------- (Pozn.: Chtěla jsem okomentovat jen tuhle píseň, ale komentáře pod videoklipy z filmů jsou vypnuté, tak ho dávám sem.)

"Jediná věc je nezbytná pro triumf zla - aby slušní lidé nic nedělali" (Edmund Burke). Věděla jsem, na jaký film si kupuji lístky, přesto jsem byla téměř paralyzovaná. Bosenský válečný film o genocidě, za kterou by se měla celá evropská civilizace stydět až do desátého kolena. Neuvěřitelně sílné a pro mě občas obtížně sledovatelné drama, na které jen tak nezapomenu. Svědectví a obžaloba lidského zla a nenávisti. Někdo by si mohl říct, nejsme přece na Balkáně (viz též nový film Dara of Jasenovac), ale přesto cítím jistou aktuálnost snímku i pro naše zeměpisné šířky. Protože i "demokracie se může lehce stát vládou darebáků "opět slovy E.Burkeho. Vysoko oceňuji nejen scénář a um paní režisérky, ale především strhující výkon Jasny Đuričić v roli tlumočnice pro holandské jednotky OSN ve Srebrenici.V kině nás bylo pět.

Ruben a jeho svět ticha...Příběh, ze kterého místy až srdce rozbolí. Rubenovi, v naprosto autentickém podání Rize Ahmeda, dávám plných 10 hvězd!

Jak to, že jsem o tomhle skvělém road movie nevěděla dřív?! VM,díky za tip! Filmu vévodí výborný scénář, který je navíc vystavěný podle skutečných událostí. Rozesmívá řadou absurdních situací, temným situačním humorem a suchým vtipem. Směšné stránky složitosti a absurdit lidské společnosti, které už nikdo nedokáže normálně pochopit. Nadhled a odlehčení od dramat, kde jde skutečně o holé přežití je forma, která mi navýsost vyhovuje a baví. A to mi tenhle milý, citlivý a vlastně hodně smutný film splnil vrchovatě. I'm going to Perth!

Doslova bluesový příběh se šťastným koncem, který mě dojal až k slzám. Intimní hudební odyssea geniálního kytaristy. Jdu si pustit Slowhand...

Hluboce duchovní film, na který je třeba se především patřičně naladit. Mít otevřenou mysl i srdce a soustředit se. Mně se to napoprvé zcela nepovedlo. Vnímala jsem pouze dechberoucí pouštní záběry, strašidelnou krásu domů z hlíny a chrámů v písku, především ve vyprahlých oblastech Íránu. Také zvláštní magickou atmosféru filmu, úžasnou hudbu a příběh láskyplného vztahu slepého dervišského dědečka se svojí vnučkou Ishtar, kteří společně putují pouští a hledají cestu k velkému setkání dervišů: " Ten, kdo má víru se nikdy neztratí, můj milý anděli. Ten, kdo je v míru, neztratí svou cestu." Přestože trochu "znám" krále perských mystiků (obdivuji jeho poezii), nebylo pro mě vůbec snadné proniknout do súfí mystiky plné skrytých významů, paradoxů a podobenství. Odvyprávěné příběhy dervišů, které se vzájemně prolínají, sdělují vlastně stejné poselství, byť v různých přestrojeních. Vlastně všechny příběhy i vlastní příběh cesty Bab'Azize a Ishtar je súfíjská alegorie Pravdy, lásky a spirutuality.... harmonie s vesmírem. To, co hledáme, hledá nás, samotné hledání bylo to, co jsme hledali. Je to pohádkový příběh touhy a sounáležitosti. Doporučuji všem, kdo se umí a chce naladit:) a také milovníkům duduku. Skladba Armanda Amara a Mistra duduku Lévona Minassiana "Ar intch lav er" je jedna z nejmagičtějších, jakou jsem kdy slyšela.https://www.youtube.com/watch?v=Ubg7AI81VsQ&list=RDUbg7AI81VsQ&start_radio=1

Jsem moc ráda, že vůbec takový dokument vznikl, protože mám odjakživa slabost pro tohoto obdivuhodného tvora, který se stal v celé historii lidstva (tedy až na pár vyjímek) jen symbolem hlouposti a pohrdání, pouhým soumarem a užitkovým zvířetem. Osel domácí je velmi trpělivé, skromné a věrné zvíře. Je vysloveně chytrý a je to také skvělý parťák k lidem. Vše začalo před 5 tisíci lety v Egyptě domestikací jeho divokých předků, dnes je rozšířený doslova po celé planetě. Tak úplně přemýšlím, že bych si pořídila jedno malé oslátko jen tak pro radost.:)

Ohromná lekce lidskosti, nesmírného úsilí a obětavosti a pořádná facka chladné státní byrokracii. Hlásím plné kino:-)! Rozhodně nedoporučuji xenofobům všeho ražení, kromě těžkých autistů a mladistvých z okraje společnosti se film hemží samými jarmulkami a hidžáby.