MurielRezek

I když, na rozdíl od literární předlohy, která patří mezi mé srdeční záležitosti, chybí ve snímku poměrně dost dějových linií a postav, tak je pro mě i filmové zpracování příběhu velmi silný zážitek. Svět podle Irvinga je dojemný a krásně lidský film, který je podmalován nádhernou hudbou Rachel Portman. Viděla jsem ho téměř po 15ti letech znovu a zase jsem místy polykala tiché slzy, které se mi v závěru kutálely po tváři... Dobrou noc, vy princové z Maine a králové Nové Anglie * Goodnight, you princes of Maine, you kings of New England

Publicistický a diskuzní pořad podle mého gusta. Publicistika prosta plytkosti, buranství a diletantismu, zajímaví hosté, historická témata v souvislostech. Glosy a komentáře Vladimíra Kučery i k současnému dění patří také k mým oblíbeným a vyhledávaným. Přeji všem tvůrcům tohoto záslužného pořadu hodně zdaru a dlouhou výdrž. "To je život," povzdechla si historie, učitelka života, "každý rok učit podle nových osnov..." (Gabriel Laub).

Tento film patří k těm, o kterých přemýšlím ještě dlouho po zhlédnutí. Vtáhl mě do děje okamžitě, při prolamování německé šifry, prolomil v závěru i mé emoce. Skladba od našeho jazzmana Milana Svobody "Coffee Meditation", při které tančí britský pár matematicko křižovkářských géniů sice nedosáhne k oscarům, na tu je navržen Alexandre Desplat, ale:-)...Zaposlouchat se do tónů swingu můžete zde:https://www.youtube.com/watch?v=0MYBqnLu_50 . Vřele doporučuji, nenechte si ujít tento snímek natočený podle skutečných událostí z 2.světové války, třeba i vám nepůjde dlouho "vyhnat z hlavy".

Pro mě jasných pět! Byla jsem sklepáckou poetikou a humorem "odkojena". Prožila jsem s mými rozpustilými spolužáky z gymplu pár nádherných, nezapomenutelných let. Mám pro vás stálou slabost:), Vaše Black z Ohradní 55

Na skvělou osvětově výchovnou přednášku Ivana Vyskočila s nezaměnitelným "rukopisem" Miloše Macourka se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=lExYINZeJxw

... nedostává se mi slov, jen s úžasem poslouchám Le concert idéal:) ...

Tenhle předlouhý film byl kdysi mým nezapomenutelným niterným zážitkem. Odmala tíhnu k filmům se sociální tématikou, miluji reálie celé této oblasti a kolorit jejich obyvatel. I u nás na zahradě jsme kdysi měli jednu mišpuli a já každou zimu čekala až dozrají její lahodné plody. Možná je to všechno také tím, že mi v žilách koluje kalábrijsko-andaluská krev po mé italské babičce a divokém dědečkovi ze Španěl. Jen žádného pořádného rybáře jsme v rodině nikdy neměli:-). Mé sympatie k Viscontimu i dalším tvůrcům italského neorealismu ani po letech nemizí.

Splnit poslední vůli svého strýce znamená pro Dannyho, obchodníka s uměním, vydat se na cestu za dědictvím. Vydat se na zvláštní cestu do rozpadajícího se imperia, do zvláštní země, kde včera znamenalo již zítra, vydat se za zvláštním, podivným dědictvím. Amos Gitai natočil před více jak dvaceti lety film plný metafor a podobenství, který pro mě snad ještě intenzivněji rezonuje se současnou podobou východní světové velmoce. Film, ve kterém ožívá tajemná golemovská legenda nepostrádá napětí, ale i jemný situační humor a pár vtipných situací, zejména v kontextu každodenní ruské reality (srážka Dannyho s Üřadem a jeho úředníčky-načálniky, pracovníky ambasady a hotelů i s jejich děžurnami, místními taxikáři...). Oceňuji nápaditý scénář, na kterém se podílel spolu s režisérem Tonino Guerra, který do příběhu citlivě zakomponoval i existenci obyvatel Stalinova Sionu, židovskou autonomní oblast Birobidjan v daleké Sibiři. Pro nadčasovost tohoto snímku dávám 4 hvězdy rudé:).

Ten, kdo se zajímá o arménsko tureckou historii, o jejich dějiny i se všemi hrůzami, pro toho by mohl být film určitě do jisté míry zajímavý. Je inspirován výborným románem Franze Werfela" Čtyřicet dní". Rozhlasový režisér Jiří Horčička natočil podle této knihy velmi zdařilou devítidílnou rozhlasovou inscenaci. Na film se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=M0K2bLzfQiM

Tento film znamenal přechod Federica Felliniho od ryze soukromých zpovědí k osobnímu pohledu na dávnou minulost, který se ovšem výrazně odchyluje od Petroniova antického spisu. Není to historická, reálná minulost, ale zcela osobní Felliniho mytologie, ve které jeho nespoutaná tvůrčí fantazie spojuje civilizaci starého Říma s civilizací barbarskou v jeden jediný celek. Vznikl tak svět poezie, kterým procházejí dva hrdinové příběhu, kteří svými zážitky a dojmy tlumočí Felliniho pohled na svět, a nejenom dávno minulý. Za jeho hledání vybásněného mytologického světa dávám tři hvězdičky. Mám raději Felliniho soukromé výpovědi s autobiografickými prvky, blížší jsou mi jiné jeho snímky. Mým nejmilejším ze všech stále zůstává Amarcord.