MurielRezek

Tábor smrti Jasenovac. Nedaleko Záhřebu byl zřízen jeden z nejhrůznějších koncentračních táborů - „Balkánská Osvětim“. Lidé, muži a ženy, včetně tisíců dětí tu byli s šokující brutalitou dozorců zabíjeni ručně, aby se ušetřilo za plyn a kulky. Kruté vyvraždění stovek tisíc Srbů, Židů, Romů a všech, kteří se postavili proti teroru a násilí Nezávislého Chorvatského státu v době 2.světové války. Klerofašistické peklo chorvatských Ustašovců. Díky svědectví v tomto i dalších filmových dokumentech o temných dějinách Balkánu, které jsou lehce dohledatelné i na YT, lze jen těžko pochopit snahy bagatelizovat všechno to zlo,hrůzy a zvěrstva válečné minulosti, včetně důsledného popírání holokaustu.

Něžné, humorné a konejšivé pohlazení na duši. Doporučuji každému, kdo potřebuje na chvíli uniknout mimo ten náš všeobecně zhrublý, hektický svět štvoucí se za zlatým teletem, a tak málo tolerantní k jinakosti. Film o vzájemém lidském dávání. To je vše. V případě tohoto filmu vlastně děkuju i za ten happy end:-). Charisma Morgana Freemana na mě funguje odjakživa, takže ode mne jasných 5*****.

Nedávno jsem se zase po letech podívala na oskarový snímek Třetí muž, který se stal podle ankety Britského filmového institutu z roku 1999 i nejlepším britským filmem 20.století. Tento psychologický film o lidech, kteří podléhají době a prostředí na jednoduché zápletce dvou pohřbů jediného člověka rozehrává příběh - melodrama o souboji morálky a loajality k příteli. V kulisách poválečné Vídně, v roce 1948 stále ještě rozdělené na americkou, britskou, francouzskou a ruskou zónu, kvetl černý obchod, panoval strach a nejistota. Spisovatel Graham Green (sám s životní zkušeností agenta britské rozvědky) spolu s režisérem zasadili příběh do skutečných reálií tehdejší rozbombardované Vídně: hotel Sacher, Prátr, kavárna Mozart, Centrální hřbitov a zejména podzemí městské kanalizace, kde se klíčové momenty snímku odehrávají. Ponurá scenérie, noirová nálada, drsné sekvence pointující situace na hranici černého humoru, místy až k "vídeňské" burlesce. Atmosféru filmu dotváří oskarová černobílá kamera a citera Antona Karase. Slavný Orson Welles se tam sice mihne jen na pár minut, ale velký herecký prostor v roli krásné a tajemné Češky Anny (po které "jdou" Rusové) dostala italská herečka Alida Valli. Téma druhé světové války nepatří k oblíbeným tématům našich rakouských sousedů, proto film příliš velké ovace u vídeňáků nesklízel. Ani u nás to nebyl ten správný film pro socialistického člověka, do kin se dostal až po roce 1989. Díky Třetímu muži se stala Vídeň vyhledávanou turistickou atrakcí lidí z celého světa, zejména z USA a Velké Británie. Na leitmotiv Karasovy hudby Harry Lime's Theme dnes existuje spousta cover verzí - jednu z nich natočili i Beatles. I po tak dlouhé době od vzniku mě film znovu dokázal strhnout svojí úžasnou atmosférou.

Byť neznaboh a velká hříšnice:-), vím, že nás *Něco* přesahuje a také věřím ve šťastné shledání s mými blízkými. Vážím si chytrých a vzdělaných lidí, kteří patří ke kulturní elitě národa, proto nepřepínám, když v TV běží slovo sváteční. Naopak, někdy záměrně přepnu z veřejnoprávních medií na TV Noe, naladím radio Proglas..nějak mi to zklidní duši. Jsem si vědoma všech excesů, které se ve jménu víry a náboženského fanatismu napáchaly a stále páchají, ale alespoň v našich zeměpisných šířkách by úplně postačilo "Patero" a více slušnosti, skromnosti a zdravého rozumu. Jak jsem po roce pobytu na čsfd zaznamenala, zupáckých frustrátů, nesnášenlivosti a tuposti je i zde, na tak malém prostoru, nepřehlédnutelně. Sociologický vzorek lidské ubohosti, malosti a omezenosti, který nejspíš koresponduje s nastavením lidské společností obecně. Takže žádné novum, protože skvělých, laskavých a moudrých lidí je tu víc jak požehnaně :)! Většinou jim nechybí nadhled a je s nimi legrace.

Juráčkův Gulliver se stal jeho vlastním stínem a ten nelze překročit. Slovy Vladimíra Síse " Juráčku, člověče, to je ďábelskej film! To není možné, že jsi to vydržel, protože to je udělaný doslova s buddhistickou vůlí a pokorou."

Bizarní živočichopis a groteska v jednom.Dokument, u kterého jsem se výborně bavila. Pestrobarevné rázovité figurky, skvělá atmosféra, nekašírovaná radost. Spontánní balkánská jízda s tím správným hudebním doprovodem. Šutka je místo s největší koncentrací roztodivných šampionů, z pohledu úctyhodného středoevropana asi jedno z nejbídnějších míst na zemi.

Jsou filmy, kterým dokážu "odpustit" jejich případné nedostatky. Námět tohoto snímku i jeho netradiční zpracování,ale zejména mé emocionální rozpoložení způsobily mé čtyřhvězdičkové hodnocení. Jedna z nich ode mne patří Judit Bárdos za to, s jakou grácií a noblesou ztvárnila roli významné klavíristky Edith Kraus. Vnitřní síla a víra v sebe sama.. Vnitřní klid je tou nejsilnější zbraní proti krutému ponížení a zašlapání lidské důstojnosti. Jsou filmy, které nesou jedno důležité poselství: LIDÉ NESMÍ ZAPOMENOUT. (Stoletá Edith Kraus zemřela v Jeruzalémě v roce 2013.)

"Má-li nás škola připravovat na život, proč se mu tak málo podobá?"

Bývalý šéf KGB se právě dostává k moci. Odhodlaný začít si plnit své sny. Je tento investigativní dokument, který byl natočen před osmi lety, pouhým "černobílým" viděním francouzských filmařů a jen pouhou jejich "jednostrannou" vizí, nejen co se budoucího geopolitického uspořádání světa týká? Odpověď můžete najít i zde: https://www.youtube.com/watch?v=SkZ_S402LLM

Úsměvný a dojemný pohled na jednoho kluka z městečka Meda u Milána, který se v souvislosti s hledáním svého prvního zaměstnání setkává s odlidštěnou byrokratickou procedurou jedné podnikové korporace. V rámci přijímacího řízení musí uchazeči absolvovat až absurdně směšné a nesmyslné testování svých kvalit a kompetencí. Je to film o kroku mladého muže do dospělosti, na jejíž cestě potkává spřízněnou ženskou duši. Zejména vnímavým a laskavým vykreslením vnitřního života postav mě snímek, stejně tak jako některým zde, místy připomíná Formanova Černého Petra. Ermanno Olmi natočil o něco smutnější, byť krásně smířlivý film.