MurielRezek

Velmi ráda prostřednictvím YT objevuji filmy různých proveniencí, zejména ty starší, které mnohdy nejsou příliš známé a které by mohly upadnout v zapomnění. Rozhodně si to nezaslouží ani tento surrealisticko poetický snímek argentické kinematografie 50.let. Na pozadí milostného příběhu, nám film velmi působivým, syrově realistickým způsobem přibližuje život obyvatel nehostinných ostrovů u pobřeží San Pedra. Drsné podmíny pro přežití v deltě mohutného toku řeky Paraná, tvrdý boj o život místních obyvatel se odráží i v jejich hrubých charakterech. Film velmi pěkně vykresluje povahu místních lidí, jejich kulturu, tradice a zvyklosti. I přes bouřlivé dramatické konfikty, je film plný zvláštní poetiky a něhy. V hlavní roli září energická Tita Merello, jedna z nejznámějších argentinských umělkyň, která mě svým dramatickým herectvím připomíná moji z nejoblíbenějších, italskou herečku Annu Magnani. Film byl natočen podle románu Ernesta Luise Castra, jednoho z nejvýznamnějších soudobých argentinských spisovatelů, který se, spolu s režisérem Lucasem Demaré, podílel i na scénáři.

Ač ze své podstaty pacifistka (byť nezapálená a neaktivní:), mám válečné filmy ráda. Patří k nim i tento starší snímek s hvězdným trojlístkem mých "topek": Anthony Quinn, Rod Steiger a Maurice Jarre. Všudypřítomný spalující sluneční žár libyjské pouště cítím ještě dnes, po čase stráveném v této africké zemi, byť převážně v klimatizované Tripolis. Přesvědčivé filmové zobrazení vlasteneckého odporu a statečného boje libyjských Arabů a Berberů proti italskému kolonialismu, má tak pro mne ještě další osobní, lidský rozměr. I v roce 1929 musela italská invaze čelit tuhému odporu beduínských povstalců v čele s Omarem Mukhtarem, kteří, přestože utrpěli těžké ztráty a měli k dispozici jen primitivní zbraně, pokračovali v nerovném boji. Italové dosáhli vítězství jen pomocí lsti, podvodu, porušování válečného práva a lidských práv (zabíjení válečných zajatců,věznění v koncentračních táborech, včetně pokusů o vyhladovění obyvatel), za použití tanků a letadel. Odkaz Omara Mukhtara, jehož poslední roky jsou ve filmu zachyceny, bývá zneužíván mnoha libyjskými politickými hnutími, včetně Muammara Kaddáfiho, který byl nejdéle vládnoucím diktátorem na světě. Doporučuji zhlédnout tento nepříliž známý, ale po všech stránkách velmi dobře natočený film zde: https://www.youtube.com/watch?v=T5NsRk3epKw

Mne tento film velmi zasáhl a opět mi vehnal slzy do očí. Témata příběhů Susanne Bier a A.T. Jensena mám zapsány v duši ... uloženy ve svém srdci.

Bastlova mystická křišťálová koule, která nás, spolu s Davidem Vávrou a jeho půvabnými veršovánky, provedla stavbami architekta z Příbrami, Aloise Bastla, zanechala skutečně zvláštní fluidum nejen v kopuli Etnografického muzea v Záhřebu. Ve videoarchivu České televize jsem zhlédla už všechny díly Šumných stop a už se těším na další, na stopy šumné z Argentiny. Velmi zajímavý, originální a inteligentní pořad o odkazu českých architektů ve světě, který jen tak nevyšumí:-).

Dvořákovu síň Rudolfina zaplnila Česká filharmonie mohutným, ale přesto krásně měkkým, sametově jemným zvukem smyčcových nástrojů.119.koncertní sezonu zahájili filharmonici s kytičkou šípků na klopách a především z nich vyzařovalo ohromné zanícení a vřelost. Česká filharmonie, pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, hraje překrásně. Moje velká poklona patří i mladému uzbeckému klavíristovi Behzodu Abduraimovi, který předvedl doslova hudební "majstrštyk"! S obdivuhodnou virtuozitou zahrál klavírní koncert Sergeje Prokofjeva. Oblažující hudební zážitek, byť zprostředkovaný "jen" televizní obrazovkou. Chci využít této příležitosti a vyslovit kulturnímu kanálu ČT art za více jak rok jeho existence VELKÉ DÍKY!:-)

Někdy záleží, kdy, kde, jak a s kým film vidíte:-).

Mocenské zájmy vládnoucích struktur (psychopatických generálů), manipulace obyvatel hrající na strunu národnostních křivd z minulosti a etnického nacionalismu a totální selhání mezinárodních sil v "bezpečné zóně", díky jejich neuvěřitelné neschopnosti a lhostejnosti. To všechno vyústilo před necelými dvaceti lety v Srebrenický masakr. I po shlédnutí tohoto dokumentu, i s odstupem let, zůstává mnoho otázek. Jak se to všechno mohlo stát? Celá ta šílená válka v bývalé Jugoslávii... Tolik zla a nenávisti, které přerostlo v etnické čistky. Nechtěli jsme tomu vůbec uvěřit, jaké ukrutnosti, hrůzy a zvěrstva si ti- sice trošku horkokrevnější než my, obyvatelé české kotliny, ale tolik přátelští a pohostinní "Jugoši" navzájem páchají. Všechny genocidy, kterých jsme byli ve 20. století svědky, byly vždy velmi pečlivě připravené a řízené operace, včetně této bosenské genocidy, největší od 2.světové války. Všechno začíná plíživě, nenápadně... a může vyústit v tragedii lidstva. Mrazivý dokument Leslieho Woodheada pro silné nátury.

♡ ALL YOU NEED IS LOVE ♡

My pejskaří máme rádi psí filmy. Máme také někdy zcela přirozenou tendenci tyto filmy nadhodnocovat. Prvoplánové snahy tvůrců "vydojit z diváků slzy" (jak jsem se zde v komentářích dočetla) jsou nám vesměs šumafuk. Nám se holt líbí:-). I tento film patří k těm mým oblíbeným psím. Majitelka 57kilové Ištar (černá labradorka namixovaná s novofundlákem).

Mrzí mě to, ale musím ubrat jednu hvězdičku. Film se mi moc líbil, dobře jsem se bavila, ale teď jsem dočetla knihu. Jonas Jonasson vládne skvělým stylem vyprávění a já si v míře vrchovaté vychutnala jeho černý humor, líčení absurdních situací a to jeho co-by-kdyby. Mockrát jsem se nahlas zasmála, neminul mě doslova i záchvat smíchu:-). Moc chytré, svěží a vtipné čtení! Kniha byla pro mne "hutnější" a mnohem záživnější. Takže nyní dávám filmovému "staříkovi", s přihmouřením oka, za čtyři. Jsem si samozřejmě plně vědoma určité nesmyslnosti srovnávání knih a filmových snímků, které se podle nich natočily (zcela odlišné výrazové prostředky,rozsah,daný prostor atd.). Už z podstaty musí být jiné. Každý je svébytným dílem, žijícím svým vlastním "životem". Hodnotím u těchto filmů zachování celkové nálady a "ducha" knižní předlohy.