DoNotCross

Černobílá, kýčovitá slátanina. Filmy "noir" jsou moje srdcová záležitost, Franka Millera považuji za génia, ale tohle Rodriguezovi jednoduše nebaštím. Možná mi nesedla celková stylizace města prohnilých a prohnilejších, která sice v komiksu funguje na výbornou, ale na plátně působí směšně. Občas se postava utopí ve vnitřním monologu a tak se stále mračí, čumí do blba a ultra drsným hlasem odříkává ultra drsné moudro. Pecka. Výsledek je tak statický, jako by šlo opravdu o komiks. O zdařilé adaptaci však nemůže být ani řeči.

Tohle není další variace na klasické "zabili jste mi ženu, zabiju vás všechny." Tenhle biják je o šílenství, o tom, že ti, co potírají zrůdy, se jimi sami stávají. proto jsem byl po prvním shlédnutí zatraceně zklamaný. Chtěl jsem vidět předevšám likvidaci zlých hochů, ale nebavilo mě šedesát minut sledovat hlavní postavu, než se do toho konečně pustí. Po druhé jsem byl už připravený a mrazivá vize rozkládající se společnosti mě dokonale pohltila. Sledovat přerod posledního hodného kluka široko daleko v dalšího magora je nepříjemná podívaná, prostě proto, že je nad slunce jasné, že Maxův idylický život v kontrastu s upadajícím okolím nemůže obstát a jeho zánik je tedy nevyhnutelný. Fascinující cesta do pekel.

Byly časy, kdy jsem si myslel, že jsem těmhle skopičinám už odrostl. Stejně ale není rok, kdybych si obě trilogie nešlehnul. Ať už za to může nostalgie, nebo nezpochybnitelné kvality. Přitom je to tak neskutečně pitomé-princezna, sedlák, pašerák s kouzelným dědkem bojují proti ultrazlému panu kch-kch, za megalomanské podpory Johna Williamse. Na papíře to zní věru hrozně, ale stejně mě to vždycky zaručeně semele. Snad je to tím mýtem o hrdinovi, který do těchto pohyblivých okýnek Lucas umně vpletl, ale jako prcka mě nějaké takovéto teorie zaručeně nezajímaly, protože když doběhly závěrečné titulky, chtěl jsem pomstít Bena, vyrobit si světelňák a jít zachránit paní Leiu. Můj milovaný film, který, ač postarší, je svou upřímnou naivitou pořád stejně okouzlující a vtahující, jako kdysi. Jako malý jsem si z něj odnesl, že být hodný, může být zatraceně cool.

Tenhle kroužek otloukánků mnou svého času pořádně zacloumal. Vztyčený prostředníček s vyplazeným jazykem směrem ke konzumní společnosti. Stejně bezohledně, jako ke všem spotřebitelům se ale chová i k divákovi-vyvíjí se úplně jiným směrem, než by jeden čekal a na konci s vámi efektivně vytře podlahu. Ale tak už to tady chodí-kdo je v klubu poprvé, zákonitě musí dostat přes držku. A co stojí za pozornost-ačkoliv se zrovna neřadím mezi Pittovy fanoušky v tomhle filmu mu s chutí zobu z ruky. S Nortonem tvoří skvělou dvojku a když k tomu připočtete boží elektronickou hudbu od Dust Brothers, vychází vám neodolatelný koktejl anarchie, vymývání mozků a přetlaku chlapácké agrese. Pro mě kult.

Nestává se to často, ale čas od času objevíte při svých toulkách filmovou minulostí nestárnoucí klenot. Když z něj sfouknete prach, oslní vás svou pronikavou září a aktuálností své výpovědi se vyrovná i těm nejmladším dílům. M je bezesporu takovým skvostem. Mě si získal hned od samého začátku, stačilo mu dítě s míčkem a starostlivá maminka. Ale hledání vraha malých holčiček je pouhým odrazovým můstkem, tenhle starý pardál toho v sobě skrývá mnohem, mnohem víc. Nejkrásnější na něm asi je, jakým způsobem formuje váš vztah k pomatenému mordýři, od počátečního odporu, přes lítost po porozumění. Z počátku jasně načrtnutá linie mezi dobrem a zlem v závěru mizí, nechávajíc řešení konfliktu jen a pouze na divákovu morálním kompasu. Snímek o empatii, vyděděncích společnosti, lidskosti zrůd a bezcitnosti mas. Pane Langu, klaním se vám.

Malý klenot z pokladnice "černého" filmu. Robert Mitchum jako jeden z nejcharismatičtějších soukromých oček, co jsem kdy na plátně viděl (promiň, Bogie) a femme fatale, která na scénu vstupuje zásadně v záplavě světla, ať už slunečního, nebo měsíčního, v příběhu, ve kterém se hrdinové snaží utéci vlastnímu stínu. Největší hvězdou je zde právě Mitchum, který je, s postavou boxera, o hlavu větší, než všichni ostatní herci a jeho hluboký chrčák vás nenechá pochybovat, že když se tenhle chlápek rozhodne zúčtovat se svou minulostí, tak ho ale vůbec nic nezastaví. Velkým překvapením jsou pěstní potyčky, které jsou překvapivě fyzické a uvěřitelné, nejspíš zase kvůli hlavnímu představiteli. Ale nenechte se mýlit - najdete zde i skvělou atmosféru a zamotané vyprávění. V této kombinaci - lahůdka.

Nejslavnější výtvor Sira Arthura Conana Doyla znovu ožívá, aby všem ušmudlaným Mentalistům, Monkům a i těm pochybným kriminálkám ukázal, jak se vyšetřují případy. Sherlock 21. století je pořádný pošuk-nejlépe by si asi rozuměl se Sheldonem z Teorie velkého třesku. Silně individualistická postava, která kašle na pravidla a uráží všechny okolo je v podání Benedicta Cumberbatche neodolatelná. Za zmínku rozhodně stojí i Martin Freeman. Charakter Watsona mě vždycky spíše iritoval - proč s sebou všichni géniové musí pořád tahat úplné pitomce? Tady si však rychle získal mé sympatie, protože postavu elegána s lupou skvěle doplňuje - drží ho totiž při zemi a pomáhá mu se záležitostmi normálních lidí, které pod zvětšovacím sklem vidět nelze. Výtečná reinkarnace.

Čtyři budižkničemové plus jeden superpočítač cestují vesmírem a dějí se jim podivné věci. Honí je výběrčí daní, obklíčí je pět černých děr najednou a přečtou si první stranu Bible. Trpaslík je těžce ujetá záležitost, která nesedne každému. Jeho atmosféra je ale pohlcující a trávit čas ve společnosti čtyřlístku ztroskotanců je nesmírně uvolňující kratochvíle, při které se cítíte jako doma. A to i přes laciný, papundeklový vzhled. Ať už si o těchto trampotách myslíte cokoliv, já rozhodně držím s hochy z červené, těžařské lodi. Pro bezvěrce si osobně přijde Eso Rimmer.

Panoptikum lidské blbosti s kupou husté atmosféry. Nejvíce vám asi řekne fakt, že normálně se chovají pouze dva jedinci postižení Downovým syndromem. Všichni ostatní inklinují k iracionalitě, až prachsprosté šílenosti, marnivě se honíc za svými ubohými cíli, nevědouc, že se jim jejich milovaný svět, založený na rozumu a poznání, začíná otřásat v základech. Brilantně namíchaný koktejl toho nejčernějšího humoru a paranormálních jevů, z kterých, vzhledem k civilnosti celého seriálu, opravdu mrazí. Jen škoda, že příběh tento nemocnice zůstane navždy otevřený, neboť smrt Ernsta H. Järegårda zmařila natáčení třetí série. To by vám ale nemělo bránit v její návštěvě.

Pro začátečníky skvělá příležitost pro seznámení se s žánrem "černého" filmu, dostane totiž všechny typické charakteristiky v krystalicky čisté podobě. Vnitřní monology, hustá atmosféra, cynické hlášky a svým způsobem dokonalá femme fatale, jejíž nepřirozeně hluboký, chraptivý hlas odhaluje hnilobu za andělskou tváří. Pro znalce "noirových" klasik nepřináší vůbec nic nového-a tak se stává poměrně předvídatelným. Přesto jsem byl snímkem pohlcen-ať už za to mohl skvělý Bogie, tajemně děsivá Lizabeth Scott nebo ta temná, hustá atmosféra, která vás nutí vychutnat si tohle dílko jedním, mocným douškem.