DoNotCross

Konečně jsem se jednoho krásného dne setkal i já setkal s tímto kultovním seriálem. A čekalo mě veliké překvapení-místo inteligentní záležitosti, řešící sex a vztahy vtipným, leč dospělým tónem jsem obdržel kurník a čtyři pipky, které čekají na toho správného kapouna. Nejvíce bije do očí fakt, že sledujeme počínání ženských, kterým je přes třicet, jež se ale chovají jako nezkušené dvacítky. Seriálu nemůžu upřít dojemné chvíle, kdy s charaktery opravdu soucítíte a na povrch opravdu vyjde i nějaká ta životní pravda. Na ty ale připadají desítky momentů, kdy si ťukáte na čelo a přejete všem zúčastněným nějakou pořádnou, exotickou pohlavní chorobu. Chlapi se zde chovají jako hovada, čtyřlístek hlavních krasotinek je ale v pohodě zastíní. Fungovalo by to, kdyby se nevyprávělo z ženského pohledu a pálilo se do obou pohlaví stejným dílem. Takhle nemá divák jediný důvod hrdinky litovat, protože si prostě za většinu svých trampot můžou samy. Pomník všem ženám co nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Ale třeba si díky tomuhle panoptiku uvědomíte, jak skvělého partnera/partnerku vedle sebe máte.

Proč je tento film v modrých číslech je mi záhadou. Nicméně to mu žádným způsobem neubírá na kvalitě. Stephen Frears natočil krásný film, který drží po celou dobu pevně v rukou. Každá scéna je dokonale vypiplaná, postavy vysloužilých lehkých děv z lepší společnosti se prochází v dokonale vypulírovaných, nadýchaných kulisách, které jsou přesně na hranici kýče, vedouc své prázdné životy. Předlohu znám pouze letmo, jejího ducha se však podařilo vystihnout dokonale. Na životě lidí, kteří pro všechen luxus nemají co dělat a tak hledají rozptýlení v neřestech je něco neskonale přitažlivého. Miláček je film stojící na dialozích a ty jsou perfektní. Samozřejmě by nestály za nic, kdyby nebyly podávány s dokonalou hereckou přesností. Michelle Pfeiffer zde sice je za postarší dámu, stačí ale, aby svým protahovaným, hlubokým hlasem pronesla jedinou větu a bez problému ji uvěříte, že si obtočí devatenáctiletého šmudlíka kolem prstu. Onen "šmudlík" má ale také něco do sebe a je opravdovým ztělesněním přitažlivého, zadumaného mládí. Ačkoliv tak na první pohled možná vypadá, rozhodně se nejedná o snímek, ve kterém by se nic nedělo a byl plný prázdného tlachání. Pod pozlátkem se nachází mnoho emocí a ono "tlachání" je ve skutečnosti brilantně napsané. Ač možná místy připomíná spíše divadelní hru, je Chéri parádní biják. Důvod, proč mě tak moc chytil za srdíčko spočívá pravděpodobně v tom, že mi svou poetikou připomíná Obraz Doriana Graye, Fredovi hlášky pak ty nejlepší Wildovi cynické postavy. Sakra, Frearsi, jednou podle něj musíš něco natočit!

Popisek sliboval něco, co je tarantinovštější, než samotný Tarantino. Jediné, co mi nějak dalo vzpomenout na mého oblíbeného režiséra byla amatérská zubařina. Už dlouho se mi nestalo, že bych měl chuť nějaký biják hned po třiceti minutách vypnout. Hrdina provádí naprosto ujeté věci, které nemají smysl a ani nejsou zábavné a k tomu se dozvíte, že osamělý člověk zásadně myslí na mravence. Pak se naštěstí hlavní geroj probaští až k odhalení první stopy a věci dostanou spád a čeká vás celkem příjemné pokoukání. Největší problém mám s tím, jak příšerně vyumělkovaně tohle drama působí. Pokusná krysa prostě přiblble pobíhá narýsovanou cestičkou a na konci se moc podivuje nad tím, že na konci čeká vědec s elektrodou. Hlavní twist je poměrně průhledný, což by bylo v pořádku, kdyby cesta k němu byla zábavnější. Finále je silné, ale protože jeho dopad tušíte hodinu dopředu, nesejme vás tak, jak by mohlo. Možná, že jednou seberu odvahu a vydám se s Oldboyem znovu vykonat strašlivou pomstu, do té doby však za tři.

Do kina jsem letěl natěšený - z kritik jsem měl dojem, že mě čeká retro jízda ve stylu Indiana Jonese doplněná o trošku té komiksové poetiky. Výsledek je ale takový nemastný, neslaný. Do jisté míry za to určitě může i postava samotného kapitána, která je vlastně zosobněním Mirka Dušína. Hlavní charakter je k uzoufání nudný, idealistický dobrák. No a jednoho krásného dne mu nafouknou svaly a dají do rukou nejmodernější výplod amerického válečného průmyslu - štít. A to je asi tak všechno. Výsledek není žádná tragédie, jen neobsahuje nic, co by vás jako diváka chytlo za srdce. Osobně bych vůbec neměl problém s tím, kdyby pana vlajku nechali hluboce zmraženého. UpGrade: Díky Zimnímu vojákovi se pro mě Kápo stal nejoblíbenějším Avengerem, tak jsem se rozhodl dát jeho první misi opět šanci. A je to přeci jen lepší, než jsem si poprvé usmyslel. Je to příjemná retrostylovka, která dá vzpomenout na Wolfensteina, Indyho a Bonda. Ale celkově je to trochu moc matné, nic, co by si člověk zapamatoval. Ale rozhodně fajn výplach, který nikoho neurazí a nakonec poklona pro chlápky s Emka, že dokázali publiku prodat chlapa se štítem zabaleného v americké vlajce.

Tarantino se konečně přestal utápět v cool scénách, které jsou zbytečně natahované, nebo prostě nemají ve vyprávění místo a soustředí se především na příběh. Všechny trademarky jsou ovšem přítomny - specifické dialogy, zvláštní postavičky, humor a krvavé násilí. A dokonce i nějaký ten přesah! Na ten se ale můžete s klidem vykašlat, protože Django je především krvavá jízda plná hlášek a stěrů, které si budete zapisovat. Sešly se nám tu skvělé herecké výkony, od titulního Foxxe, přes Waltze, DiCapria po k zulíbání slizkého Samuela L. Jacksona. K tomu skvěle poskládaný hudební doprovod, který dokáže příběh nakrknutého otroka vyprávět sám od sebe. Samozřejmě nemůže chybět ani tuna odkazů na jiné westerny, z kterých jsem se svým rozhledem pochytil jeden a o zbytcích si jen přečetl, ale pro mě, jakožto běžného smrtelníka je nejdůležitější, že tenhle biják konečně zase jednou funguje sám o sobě a není jenom pouhou koláží režisérových oblíbených scén. P.S. Scéna s Ku-Klux-Klanem rulez! Škoda, že nám podobným způsobem nezpestřili na střední hodiny dějepisu. Edit: Po druhém shlédnutí musím adorovat herectví všech zúčastněných. Foxx hraje minimalisticky, emoce vyjadřuje jen natáhnutám kohoutku svého revolveru. Waltz je jako Němec, co umí líp anglicky než zdejší kaubojové maprosto k zulíbání a Leo je geniální záporák a evidentně si hrozně užívá, že jednou může hrát pořádně nesympatického hnusáka. Ani ta stopáž mi nakonec nepřišla přepálená - pořád to slouží k vyprávění Djangova příběhu. Protože za svobodu se musí bojovat!

Od Neviditelného Kapra celkem slušný kus cesty. Začátek je poměrně slibný, nějakou tu atmosféru to opravdu má. Problém jsem měl se zvukem, zvonící zvonek jsem zaregistroval až na druhé shlédnutí a rozhovor dvou dam jsem už vůbec nepochytil. Holčička Alma je fajn, potěší propojení hudby a obrazu, jako v opravdovém filmu. Nicméně jsem asi moc natvrdlý na to, abych pochopil, o co vlastně šlo. Nepobral jsem souvislost scén, či co se vůbec tenhle kraťas vůbec snaží vyprávět. A nemám náladu sedět u YouTube a hledat v tom všem nějaký ten smysl. Nicméně snaha se cení.

Naprosto neškodná legrace, která nemůže nikomu ublížit. Do topky si to sice nedám, ale pobavilo to.

Tak už i na železňáka padla deprese a uvědomil si, že se občas choval jako tupé, egoistické hovado. Naštěstí je tu malý capart, který mu prozáří temnou cestu životní krizí svou zralou, desetiletou moudrostí. Třetí Iron Man se snaží zavděčit všem - chce být vtipný, temný, akční a hluboký. Výsledek je pestrá patlanina s děravým scénářem. Podusit Tonyho v závěru trilogie byl skvělý nápad, jeho přerod ze ztraceného miliardáře, který hledá sám sebe na někoho, kdo v sobě našel sílu nakopat všem zadnice není příliš patrný (ani opodstatněný) a odbude se jedinou scénou. Pepper sice napadne, že se její milý chová trošku jako pitomec, patřičné závěry z toho však nevyvodí a je z toho láska až za hrob. Pochvalu si zaslouží uvedení Mandarina, z kterého budete mít zatracený respekt, jeho odchod ze scény ale připomíná vyhození trumfového esa. Guy Pearce alias superplevel vás za srdíčko taky zrovna nechytne. Nejlepší dílem je pro mě tedy asi nakonec ten první, který je pohodovou, uvolněnou jízdou, nesnažící se být zmrzlinou, whisky a biftekem současně.

Jedna rodina, dva příběhy a tři souboje. Stačí to na dvě hodiny? S přehledem. Začátek by možná přeci jen potřeboval maličko postrčit, váš zájem o postavy a další děj v průběhu stopáže ale konstantně narůstá. Tacuja Nakadai je ve své roli dokonalý - stačí jen, aby strnule seděl a stejně z něj nespustíte oči. Příběh msty je to zvláštní - mnohem více, než o vykonání trestu za smrt blízkých tu jde především o princip, dovést druhou stranu k pochopení, že nejednala správně. V tomto světle těžko rozlišíte dobré od zlých, ačkoliv je celkem jisté, komu budete fandit. Překrásný snímek o tom, že odvaha a čest mají mnoho podob, z časů, kdy ještě obě tato slova něco znamenala.

Vítejte ve vesmíru, kde scénář existuje jenom proto, aby bylo proč jezdit auty, pan Zlý má tým, aby se ti hodní měli na konci s kým prát a Torreto skáče tak, že by i Luke Skywalker záviděl. A samozřejmě vám strejda Diesel bude zase klást na srdce, jak je ta rodina ohromně důležitá a musí se o ní pečovat, i když vám třeba zrovna chce ustřelit vaší plešatou škebli. Tomu se asi říká láska. Ano, je to moc a moc hloupé, nicméně si nepamatuji, kdy jsem se v kině naposledy tak dobře pobavil, ať už jsem se smál stupiditě charakterů nebo zíral s otevřenou pusou na přepálenou akci. Dokonalá oddechovka, kterou si nejlépe vychutnáte s přáteli.