Nosdrolomo

Zajímavý seriál cílený tak na děti předškolního věku. Shaunův dospělácký nadhled a vtip zde rozhodně nehledejte. Jediné co najdete je v každém dílu mravní ponaučení a neuvěřitelně dlouhou úvodní znělku (1min.). Ačkoliv když o tom tak přemýšlím, tak ani některým "dospělákům" by trochu toho mravního ponaučení od Timmyho a jeho kamarádů ze školky neškodilo. (btw. kachna s potápěčskými brýlemi a prase ve svetru rulezzz :-) )

Snad první film u kterého pět hvězdiček a odpad mají stejnou hodnotu.

Musím uznat, že tahle sci-fi B-čka mají rozhodně svoje kouzlo. Bylo to hrozně hloupé a "animace" byli dost odfláknutý, ale o to jsem se víc bavil. 3* za předchůdce Sexmise.

Je to zvláštní, ale kanadská verze z roku 2000 (tv film) ve mně zanechala hroznou touhu si přečíst předlohu a jistou emocionální stopu. Charly nic z toho neudělal a jediné co stálo za to byl výkon Cliffa Robertsona před sympóziem.

Je fantastické sledovat co se stane pokud dáte Gongrymu do ruky kameru, lepenku a vůbec všechno co se válí ve sklepě, garáži a na půdě. V tom filmu je tolik fascinujících nápadů, že by to stačilo na Recetáře, Šikuly a Populární mechaniku pro děti na několik let dopředu. A tentokráte se to Gondrymu oproti Nauce o snech podařilo udržet i v přijatelných mezích. Přemek Podlaha bledne závistí.

Tobruk a jeho hrdinové nezůstanou zapomenuti. Jediná a dost podstatná výtka k Marhoulovi a jeho výtvoru je taková: První polovina filmu která v nás má vymezit jisté soucítění k vojákům je ohromně neosobní. Jednotlivé střípky událostí ve výcvikovém táboře jsou přeběhnuty hrozně rychle a divák se jen dívá na bandu chlapů kteří se snaží vtipkovat a přežívat čekání na smrt. Možná by filmu samotnému slušela dvojnásobná stopáž, abychom se mohli vcítit do hrůz které válka samotná přináší. Je hloupé očekávat od válečného filmu jenom bombastické bitvy na pozadí mezinárodních románků a hrdinské činy každého jednotlivého pěšáka. Tak to opravdu není. Nu Marhoule, pouč se a vrhni se na "nejzbytečnější" Duklu.

Asi každý z nás zná vyprávění otravného známého o tom jak se jednou ožral a co všechno dělal, ačkoliv všichni víme jak po dvou pivech usne spánkem spravedlivých v pozici superman. Stejně jako tehdy jsem si i teď přál aby přišel kdokoliv a pod jakoukoliv záminkou mě od napínavého vyprávění odvedl. Partička překvapivě vybraných jedinců s tradičně retardovaným "vůdcem" prožívá ohromná překvapení ráno po pařbě. Překvapení nám ze 75% vyzradili tvůrci již v traileru a dalších 25% je tak cool že by to nečekal ani Horst Fuchs od kráječe WS. Jedno klišé střídá druhé a jedna ukázka na konec. Při troše dobré vůle se nám může stát, že po té co to přeženeme se šumákem za 20 haléřů a ocitneme se na vitamínovém tripu, tak se nám objeví v koupelně tygr. Našoupeme tedy rohypnol do kotletky a jdeme servírovat šelmě pochoutku, která ji alespoň na chvilku zkrotí. Otevřeme dveře od koupelny, hrdinně vstoupíme, pečlivě za sebou dveře zavřeme a ladným krokem přitančíme asi na metr od čičika abychom mu dali okusit z dnešní menu. Chvilku počkáme jestli přískokem vpřed neudělá z našeho těla puzzle o 1000 dílcích a poté servírujeme. Hype, hype hurá.

Kult z dětství, který ani po letech neztrácí svoje kouzlo. Film to není komplikovaný, krádeže aut jsou jen v rukou zlodějů, šperháku či dlažky a ne nějaké překomplikované techniky. Netřeba nad ničím přemýšlet a jen se nechat unášet na stříbrném plátně. Jo a bacha na auto, lépe jezdit v plechovce než v žádaných kouscích -)

Čeho se bojíme víc? Myšlenky na to že nám někdo ublíží? Nebo že nám někdo ublíží? Není nejhorší když se vlastním myšlenkám vysmějeme a pak se stanou? Není to dokonce tak, že vlastními obavami bolestivé skutečnosti přivodíme? Není život jedno veliké jeviště a my nad ním zbytečně přemýšlíme? Místo toho abychom hráli svoje role přirozeně moc přemýšlíme jak je chceme hrát. Jak se zachováme v takové a takové situaci. Jak jsme se měli zachovat. Nebojme si přiznat svoji roli. Není lehké žít život, ale bez určitého placeba to asi nepůjde. Charlie Kaufman se snaží uchopit vlastní bolest ve filmu, ale nechápu že si vždycky vybere mojí postavu do hlavní role. Už vím jak se ten film jmenuje. Synekdocha, život. A jsou to střípky života každého z nás v hyperbolických (ale trefných) rukách Charlieho Kaufmana.

Vypadá to jako by se Woody Allen rozhodl natočit Londýnskou trilogii na Dostojevského téma Zločin a trest. Tři různé filmy (Match Point, Sólokapr, Kasandřin sen), tři zločiny, troje rozuzlení. Rovněž se setkáváme s ne úplně takovým Allenem na jakého jsme zvyklý. Sice neustále protkává filmy svými standardy, ovšem zdají se býti přístupnější a většina Woodyho fanoušků oprávněně tvrdí, že by ho na první pohled nepoznali. Kasandřin sen obsahuje tradičně skvělý scénář a hlavně excelentní výkony hlavních představitelů. NA Colina a Evana je vyloženě radost pohledět tak neváhejte :-) P.S. taky Vám to připadalo jako by si jel Terry vyčistit hlavu do Brug?