Nosdrolomo

Skvělý kraťas Spika Jonze o neuvěřitelné shodě náhod a o tom, že někteří lidé jsou prostě nepoučitelní. http://www.youtube.com/watch?v=yO1zCydsJUg

Strhující dynamická podívaná vyvozená statickými obrazy a zahuštěná vypravěčem popisujícím příběh kde s přibývajícími minutami víte, že musíte vidět a vědět víc. Skutečná síla Gilliamových 12ti opic se skrývá v La Jetée. - Čas podávaný v malých dávkách se neskryje v žádné mysli.

Můžete navrhnout sebelepší interiér, přesně podle učebnic, sladit všechno do nejmenšího detailu, ale pokud do něj nevložíte cit, osobnost, lidskou teplost zbude jenom prázdná skořápka. Stejně tak je to i s lidskou duší. Můžete být chodící encyklopedie, odborník na slovo vzatý, ale bez citu budete jen prázdná schránka. Neskutečně chladný a depresivní film o chladných a depresivních lidech. Allen natočil film bez své postavy groteskně rozbíjející vážné téma a náhle je to film dost vážný a chladný. Možná je lepší být veselým hlupáčkem, než neurotickým intelektuálem válející se ve své beznadějnosti a tvůrčí krizi.

Silná látka, silné prostředí, Petr Zelenka, silný celek. Vykreslit hledání odpovědí a boj s vlastním svědomím jako divadelní hru odehrávanou v horoucím pekle moderního světa (ocelárnách) je na české poměry věcí nevídanou a naprosto skvělou. To že herci mají hru nazkoušenou je vidět na první pohled a Igor Chmela z předávání Českého lva bez sošky zajisté neodejde. Nadčasovost oné Dostojevského hry se v moderní adaptaci ukazuje jako jedinečná a použitelná na mnoho případů lidské sobeckosti, vrtkavosti či chamtivosti. Následný trest a odpuštění záleží na každém divákovi zvlášť. Kdo v dnešní době není bez viny? V Indii házejí matky své děti pod auta diplomatů… jak se to dělá jinde? Končí život, končí svědomí, končí otázky, končí divadlo.

Hromada koní pod kapotou a náhon na zadní kola vás na začátku zatlačí do sedačky a s koncem filmu z ní katapultuje takovou rychlostí, že si rozbijete hlavu o čelní sklo. Zajímá někoho že to skoro postrádá děj? Nikoliv, je to totiž film o vzpouře. Hlavní je mít duši hipíka, poliše za zády kvůli šťávě, a přítele na rádiu aby to mělo skvělou muziku a můžete se 97 minut nerušeně řítit americkou pouští. Parádní film o nespoutanosti ducha ocejchovaný dobou tak úžasně, že nebudete chtít aby vám došel benzín.

Tamara Jenkinsová dosáhla něčeho velmi neobvyklého – její příběh totiž nutí diváky zároveň se smát i plakat. Tak praví oficiální program Febiofestu. Nevím kdo to psal, ale já ani neplakal, ani se nesmál. Žánrové označení komedie u tohoto filmu rozhodně není namístě, hodí se spíše jenom to drama. Film pojednává o ženě, krásné ženě středního věku, která je tak trošku looser a pomalu si to uvědomuje. Má staršího bratra a otce, který po odchodu matky výchovu svých dvou dětí nějak neřešil. Teď nastává chvíle kdy se mají děti o starého otce trpícího demencí, hrubým chováním a tvrdohlavostí postarat. Není to ani tak film řešící otázku zdali domov důchodců nebo ne. Je to film ukazující vývoj jedné ženy zapříčiněný několika náhlými událostmi. Ženy kterou excelentně ztvárnila Laura Linney a zde si otevřeně přiznejme ze P.S Hofman zde hraje až druhé housle (ačkoliv skvěle). Tamara Jenkins podkresluje příběh záběry na uniformovanost satelitních městeček a konfrontuje to tak vlastně s automatikou některých rozhodnutí v životě lidském. Na závěr jak už tu někdo psal: „Poklona před paní scénáristkou/režisérkou.“ Skvěle odvyprávěný nezávisláček.

Václav je filmem jenž se ve výsledku stává tím co by chtěl odsuzovat. Snímek by rád poukázal na uzamčenost lidí vůči duševním chorobám a poruchám a ve skutečnosti podněcuje k jejich separaci. Jak jinak si vysvětlit film na který jde většinový divák jako na film kde se bude smát "skopičinám" duševně chorého a taky tak z něj bude odcházet s vědomím, že takový člověk by měl být někde v ústavu? Výběr Ivana Trojana do hlavní role tuto skutečnost jen potvrzuje. Bohužel pro jeho "standardní" a neustále stejný výkon, který jest hlavním diváckým lákadlem nevyniká, nebo spíš je přehlíženo skutečné herecké mistrovství v podání Honzy Budaře a paní Vašáryové. Přirovnání režiséra Vejdělka k Vesničce mé střediskové, která je klasicky Menzelovskou oslavou země České a ukázkou lidské dobroty a uplatnění mentálně zaostalých jedinců ve společnosti jako právoplatných koleček v soukolí je v tomto případě více než "UweBollovským" činem. Nemohu snímku jenž láká na to aby se přišel divák zasmát mentálně chorému jedinci nic odpustit... Kdo ví kdo je za to vinen víc, zda-li režisér Vejdělek nebo scénárista Epstein. Škoda.

Na světě je víc jak 6 miliard obyvatel. A všichni se v drobnostech liší. Malý/velký, tlustý/tenký, introvert/extrovert, šťastný/smutný, vázaný/svobodný, bohatý/chudý, milovaný/nenáviděný, věrný/sukničkář, sečtělý/neinformovaný... A přesto máme něco společného. Život a smrt. To první je povětšinou na nás a to druhé si většina nevybere. Edward a Carter se setkávají na smrtelné posteli kde se vidí vlastně úprně prvně. Bohatý majitel sítě nemocnic a chudý spořádaný dobrák z autoopravny. Oba žili svoje životy zcela odlišně a jediné co je nyní spojuje je smrt. Ale než si pro ně přijde rozhodnou se splnit si některé ze svých snů i ze snů jiných. Jack Nicholson a Morgan Freeman podávají svůj standartní excelentní výkon a rozehrávají tak dojemně vtipnou hříčku vyrovnání se s vlastní smrtí. Film jenž zavede k zamyšlení nad vlastním životem neoplývá žádnými převratnými myšlenkami, ovšem s dostatečnou dávkou humoru upozorňuje na nelehkou součást života a to jeho konec s nímž se snad nikdo pořádně nedokáže vyrovnat. Každý by měl mít svůj Bucket List, ať už na papíře nebo v hlavě. Nikdy totiž nevíte kdy si pro vás přijde ;-) Podobnost čistě náhodná?: Klepání na nebeskou bránu

Lars von Trier rozehrává svojí atmosférickou hru na kočku, myš a loutku v neuvěřitelně temném období a také tomu podřizuje samotný film. Svérázná "laterna magika" implementovaná do filmu, barevností šetřící za účelem syrové atmosféry, kde barvy vyplouvají na povrch jen ve chvílích významných, dodává filmu experimentální ráz, jenž jde ruku v ruce s absurditou doby. Forma tedy jednoduše geniální. Do této doby vysílá démonický vypravěčův hlas diváka coby mladého člověka plného nezkažených ideálů aby pomohl rozervanému národu vybudovat novou zem. Než se však stačí rozkoukat je vržen do tohoto světa plného odcizení, oboustranné nenávisti a válku přeživšího násilí aniž by byl předem varován kdo je hodný, kdo je zlý a kdo je ošklivý. Kolotoč událostí spolu s odtažitostí strýčka se ukládá v čistém mladém těle s lehkostí parní mašiny společnosti Zentropa. Začíná boj s časem, s prostým lidským rozumem a s absurdní dobou kde nikdo není, nebyl a nikdy nebude vítězem.

Michael Radford měl na výběr dvě cesty. Buď se pokusí převyprávět a vměstnat 1984 do filmové stopáže po svém, čímž by přiblížil děj divákům neznajícím předlohu a tím ho svým způsobem přetvořil, nebo vybrat jednotlivé úseky knihy a pospojovat je tak aby divák znalí předlohy viděl to co četl a divák neznalí předlohy se v tom úplně neztrácel. Vybral si cestu druhou a nevím jestli učinil úplně dobře.. Je fakt že interiéry, exteriéry i herecké obsazení skvěle zapadaly do Orwelovi předlohy. Rovněž herecké výkony pánů Johna Hurta, Richarda Burtona byly absolutně skvělé (Suzanně Hamilton jsem to moc nevěřil). Bohužel pro diváka neznalého poměrů to musel být film zmatený, kde děj pádil kupředu rychlostí neosedlaného hřebce bez pořádného vysvětlení proč a jak. Některé poměrně závažné problematiky, jako Winstonovo uvažování o bratrstvu, O´Brienovi či nenávist k Velkému Bratru, byly ukázány pouze povrchně a děj na několika místech jen tečovali jako žabka skákající po vodní hladině. Možná by sem lépe sedělo ukázal samotné myšlenky Winstona v nichž se odehrává veliká a podstatná část knihy. Pro mně nejzajímavější část "Goldsteinova kniha" se zde rovněž vyskytuje jen okrajově což je škoda, ovšem pochybuji že by někdo byl schopen tuto část přenést na filmové plátno ve větší míře. Přes všechny tyto výtky si myslím že se Michael Radford zhostil své role znamenitě. 4 hvězdičky jsou na tuto adaptaci imho "nezfilmovatelné" knihy akorát. Nezbývá mi však doporučit přečtení knihy a tím objasnění všech nejasností. A že jich musí být.