Recenzie (156)
Čitaj mi z pier (2001)
V rámci žánru výborná záležitost s velmi zajímavými postavami. 41/2.
Frajer Luke (1967)
Další ze zapadnutých kousků z dětství, nicméně všeobecné nadšení tentokráte nesdílím. Tak trochu mě irituje, že se v tomto filmu chovají všichni jako idioti, namátkou vězni (to, co předvede drsný a protřelý spoluvězeň po útěku tuto postavu zcela rozbíjí), bachaři, ale vrcholem je nechat se zabít kvůli uříznutým parkovačkám a ještě to svádět na Starouše. No, alespoň nebyla maloměstská nuda. Nemusím moc filmy, které působí jako parodie a zároveň jimi nejsou. Takže nezbývá než ocenit alespoň výborné momenty, jako bylo setkání s matkou, či krátký dialog (ano, dialog) o komunikaci v závěru...
Zvuk hluku (2010)
Oceňuji skvělou invenci. Když už jsem v rytmu neuvěřitelně modifikovaného městského hluku unešen jásal a chystal se udělit pět hvězd, poněkud mě posadil na zem závěr...
Overená kópia (2010)
Pro mě jeden z nejlepších filmů zhlédnutých na karlovarském festivalu. Výborné výkony Juliette Binoche a dosud operního zpěváka Williama Shimella, toskánská krajina, pro kterou mám slabost, a v dále také zamyšlení nad problémem, ke kterému mě přivedl kamarád - učitel výtvarky. Je přesná kopie originálu stejně hodnotný druh umění? Aplikace na partnerské vztahy, přestože se jimi občas zabývám, mě ovšem dosud nenapadla :)
Super Size Me (2004)
Podle očekávání film obsahoval medium porci demagogie a polopravd, to je fakt. Na druhou stranu na některé zrůdnosti typu lobbismu poukázal docela přesvědčivě a hlavně, po jeho odvysílání se asi skutečně někdo odpovědný začal zamýšlet. Výsledek - meal s obstojnou nutriční hodnotou. Update: Poté, kdy jsem viděl prezentovaného internistu hrát v jiném filmu a navíc už mě unavují manipulativní a vyděračské lobby nejrůznější zdravé stravy a náramků, bez kterých se, pokud nechcete umřít, neobejdete, dávám hodnocení dolů.
Michal David 50 - Mejdan roku (2010) (koncert)
Tohle se fakt nedá, ani z nostalgie, ani z recese...
Tak mě někdy napadá (1971)
Tak mě někdy napadá, jak je možné, že některé filmové skvosty s báječnými herci zcela zapadnou a hodnotí je na čsfd hrstka lidí. Nezapomenutelný film.
Stopy v snehu (1997)
Román Petera Høega patří k mým nejoblíbenějším, ale pravděpodobně pro kvality, na které film, možná z pochopitelných důvodů, nedosáhl. Vypravěčský styl a profil postav se tak smrskl do příběhu, který působí jako zajímavá a asi i hezky natočená (vyzdvihl bych např. záběry Kronose drtícího led) detektivka.
Prekliaty ostrov (2010)
Tak se trochu bojím, že něco jako Last Temptation už Marthy nenatočí. Jakoby se vracel k té americké patetičnosti, která je asi efektní, ale mimojiné činí závěr filmu s onou "nezapomenutelnou" větou nesmyslný z odborného hlediska. I tak tento film vysoce převyšuje současný průměr a DiCaprio si po De Nirovi zaslouží být Scorseseho dvorním hercem.
Smrť čaká všade (2008)
To, co se zde píše o slabém scénář, příšerných dialozích, nereálných profilech postav a bojování, atakdále je všechno pravda, tohle byl pro mě naprosto zbytečný snímek. Mám problém s filmy, které se mi snaží vnutit realitu (zde je zmiňován dokonce dokumentární charakter) a předvedou klasickou americkou hru na hrdiny. Že se v Iráku spontánně spustí skupinka pyrotechniků řešit s flintami věci na svou vlastní pěst, běhat po obytných čvrtích a chytat (střílet) teroristy to je jistě moc reálné. Zpozorněl jsem prakticky pouze ve chvíli, kdy Rambo mrzutě vhazuje do košíku krabici s lupínky. Chápu, že hrát si po tom všem se synem v domku na suburbii musí být hrozné, když už vám zbývá jen jediná věc, dalších 365...