choze

Nekonečný příběh pro dospělé, ve kterém se protíná současnost a minulost s fikcí, která je odráží. Zní to zajímavě, je to sexy natočené a příběh knihy ve filmu je navzdory své přímočarosti napínavý, ale nic rafinovaného se nekoná.

Zápletka zajímavá, ale dost problematická, a je to strašidelně nevtipné.

Prostě Apatow. Realisticky zamotané vztahy, vtipné hrubozrné vtipy, velkorysá stopáž, Apatowova ultracute and sexy manželka a dcerky... A jako obvykle spokojenost.

Hellraisera jsem viděl poprvé někdy ve čtrnácti a zařadil se mezi pár hororů (dál třeba Vymítač ďábla), u kterých mi na dlouho stačilo jedno zhlédnutí. Ne, že by byl špatné, nebo naopak příliš děsivé, spíš nepříjemné a nějak mi neseděly. Tady to možná bylo tím, že primárně sledujeme záporáky - Julii s Frankem - a vlastně jim v té kompletaci Franka chtě nechtě držíme palce, i když jsou totální svině a neděláme si iluze, že Frank se pak na Julii vysere. Kladné postavy pak dlouho netuší, která bije a jedna se to nedozví nikdy. Což je všechno originální, ale děj sestává jen z lákání obětí do baráku - kostka-hlavolam otvírající cestu do pekelné dimenze a její obyvatelé cenobiti jsou cool, ale bohužel dostanou jen minimum prostoru. Takže i když se tu krví nešetří a má to dobré masky, i po letech jsem se jen přesvědčil, že tohle moje srdcovka asi nikdy nebude.

Na seznámení s Alzheimerovou chorobou je to dobré, jako drama trochu zvláštní, vlastně ne až tak dramatické (pokud od dramatu čekáte hádající se lidi).

Parádní parodie heist movies, která vás zábavně umoří překombinovanými zvraty.

Feel good movie bez konfliktů, zdůrazňujících důležitost porozumění.

Velmi zajímavý případ, navíc vyšetřovaný spolehlivě sympatickým a charizmatickým Jiřím Adamírou.

Přízemní a nudní zbohatlíci vs rozevlátý baron Prášil upomínající na mýtickou noblesu šlechty, který si omotává kolem prstu znuděné paničky i děti, ale muži ho proto začínají rychle nenávidět. Abrhám výborný, ale v rolích svěrákovských hrdinů se mi líbí víc.

Netflix dal Bayovi 150 mega, aby se na chvíli vykašlal na morfující roboty, a natočil jim něco ve stylu druhých Mizerů. Musím upřímně ocenit okázalý sadismus, s jakým Bay likviduje účastníky provozu při automobilových honičkách, a míru dalších šťavnatých nápadů a detailů v akčních scénách, kdy už nestačí aby auta rotovala vzduchem, ale musí být v letu navíc rozpůlena a někdo z nich vypadne. Taky je moc fajn, že se pro jednou nebojuje proti robotům nebo fialovým pajdulákům z vesmíru, ale reální lidé jdou proti reálnému zlu a nejde o záchranu světa, ale jen o první z mnoha kroků, jak ho zlepšit. A hrdinové přitom umírají a nevrací se. Ale že by mě Reynoldsova partička nějak extra zaujala nebo přirostla k srdci se říct nedá a dokážu si představit i výrazně napínavější a vtipnější scénář se zajímavějšími postavami. Ale nablýskanější akční výplach momentálně nenajdete.