choze

Tenisoví Rivalové, kteří jsou i díky hereckým výkonům fajn, ale navzdory všem těm forhendům a bekhendům nemají údernost a švih Laudovy a Huntovy filmové autobiografie. Pinkání si s míčkem je přece jen někde jinde než riskování života ve formuli.

Roku 1999 se hned tři filmy - Třinácté patro, Existenz a Matrix - pohroužily do virtuální reality, přičemž pod prostředním byl podepsán Cronenberg a navazoval jím na svůj Videodrom. Noční sbližovačka dvou cizinců na útěku nesázela na akci ani na romantiku, ale na cyberpunkově zamotaný a paranoidní děj opakovaně zpochybňující realitu i virtualitu a kladoucí otázky ohledně našeho fungování v nich. Ten mohl ve své době diváka překvapovat, s odstupem času se ale jeví průhledný, byť záměrem chaotického finále zřejmě bylo, aby se v něm divák ztratil, stejně jako předtím postavy. Film je taky cronenbergovsky tělesný, sexuální a bizarní - technika má biologický design, je tu motiv mutace, infekce, pitvy, kybersex... a nejvíc cool filmová pistole všech dob. Výsledkem je zábavně nápaditý a ujetý sci-fi thriller.

Slabé videobéčko, které rovnou měrou připomene Terminátora (Michael Biehn opět na útěku s blonckou, s níž se na chvíli schová v motelu a dojde i na hlazení jizev a sex) a o rok starší Total Recall (hrdinu pronásledují potlačené vzpomínky na jeho předchozí kariéru špiona-zabijáka i jeho bývalí zaměstnavatelé, ale naštěstí se mu vrací i někdejší skills). Scénář je neoriginální, nepřekvapivá, nezajímavá a nepříliš zábavná běhačka, akční scény sice mají jistou kaskadérskou fyzičnost, ale jinak žádná sláva (a nejatraktivnější kousky kazí zbytečně rychlý přestřih) a na Biehna a Kensit se sice dobře kouká, ale ne proto, že by nějak dobře hráli. Mám podobné filmy rád a jednoduchý scénář by nevadil, kdyby byl vykoupen akčním infernem, ale tady není nic.

Erotické thrillery bodovaly už v osmdesátkách (Žár noci, 9 a 1/2 týdne, Osudová přitažlivost, Smyslná orchidej) a s úspěchem Základního instinktu se tenhle žánr přelil i do první poloviny devadesátek. Douglas přihodil Skandální odhalení, Stone natočila Někdo se dívá, Willis si střihl Barvu noci a Verhoeven s Eszterhasem to dorazili s Showgirls. Eszterhas je podepsaný i pod Někdo se dívá (ano, napsal tři erotické thrillery během tří let), pro který adaptoval méně známou knihu Iry Levina, jehož majstrštyky Rosemary má dětátko a Stepfordské paničky připomíná motivem ženské hrdinky přicházející do nového prostředí, kde se ocitne v ohrožení. Scénář, režie ani Stone nemají drajv Základního instinktu (femme fatale šla Stone o dost lépe než naivka), místy je to vší tou snahou být sexy docela legrační, ale prostředí výškové budovy i šmírácká zápletka s kamerovým velínem mě baví a přijdou mi cool i po letech.

Noir se potkává s gotickou story a filmařským filmem. Pozoruhodný žánrový mix, který šlape díky silnému scénáři a silné filmařině.

Kanea jsem ještě neviděl, ale tenhle film o jeho vzniku už dvakrát.

"Noci zasvěcené mysli a představivosti, nic víc." Coby hororového fandu mě vždy velice interesovala zápletka Gothic, ale jeho zhlédnutí jsem dlouho odkládal. Čekal jsem totiž od Kena Russella nějakou nepříjemně úchylnou artovou nudu. Místo toho jsem dostal velmi sympatickou goticko-dekadentní záležitost, která mi nepřišla ani úchylná, ani děsivá, třebaže vyčarovává pomocí výpravy, rekvizit, kamery, hudby a svícení tu správnou gotickou atmosféru a o sex, nahotu a drogy tu není nouze. Bavilo mě sledovat postavy, ale za celou dobu jsem se nezbavil pocitu, že tu o nic nejde, a to ani když film zařadil nadpřirozený prvek (?). Přesto jde o dost dobře natočený, zajímavý a zábavný snímek.

Natlakovaný survival úprk po dně Mariánského příkopu (kam jsme se naposledy podívali s Megem) z ranku hororových béček o příšerách číhajících na obyvatele podmořských stanic jako Leviathan a DS6. Pro kterýžto obsahově, ale nikoli produkčně levný žánr - parazitující dílem na Vetřelci a dílem na Propasti - mám slabost, bohužel tyhle filmy nikdy nenabízely víc než tupou vyvražďovačku se zubatou obludou v atraktivních kulisách. A Pod vodou není výjimka. Nevadí mi, že to nepřináší nic nového, ale že to nepřináší skoro nic zábavného. Má to solidní výpravu, docela sympatický cast, působí to i správně klaustrofobicky, skafandry pěkný a akce/boj o život se rozjíždí už od první scény, ale celou dobu jen sledujete nezajímavé postavy utíkající před nezajímavými monstry. Pár lekaček, výbuchů, vtípků a konec, rozhodně žádné překvapení, vyraznější napětí nebo zapamatovatelná scéna. A přitom by stačilo málo - trochu propracovanější scénář, který by třeba víc rozvinul ty zastírací praktiky zlého korporátu, které se zmiňují jen v titulcích.

Silně dobová záležitost (kterou jsem ale viděl o 25 let později v době soudu s Weinsteinem) s tehdy propíranou tématikou sexuálního obtěžování na pracovišti a dnes už legračními scénami z virtuální reality, která hladce zapadla do tehdejší vlny erotických thrillerů vzedmutých úspěchem Základního instinktu (Někdo se dívá, Barva noci), ačkoli erotická scéna je tu jen jedna. Douglas po Instinktu opět za oběť silné ženy, Demi Moore si naopak střihla pořádnou mrchu, to jest totální opak její rozněžnělé naivky z Ducha. I přes žhavé téma a žhavé herce průměrný thriller.

Třetí díl konečně frčí v plném sherlockovském módu, ale dějově je to slabé a citelně tu chybí původní Agatha.