choze

Hustoatmosférická podivnost, na mě ale hrozně roztahaná. Pochopit ji jsem se ani nesnažil.

Michael se po 10 letech vrací do Haddonfieldu a jde po své neteři, samozřejmě s tradičně směšně zlověstně hlásícím Loomisem v patách. Je tu jakási snaha, třeba atmosférické úvodní záběry halloweensky vyzdobené farmy nebo závěrečný zvrat, ale stejně je to jen průměrná osmdesátková vyvražďovačka.

Už Dannyho parťáci pro mě nejsou nijak úžasným filmem, což hraje ve prospěch Debbie. Průměrný heist výplach, kde mě sice žádná postava nezaujala, nic nepřekvapilo, ani ten humor mě nebral a nebudu si z toho nic pamatovat, ale ani mě to vyloženě nenudilo a nepopuzovalo.

Hořká černá sociální komedie, která vyústí do až antické tragédie. Je to skvěle vystavěné, divácké, překvapivé a ve výsledku velice silné.

Aster umí znepokojivou atmosféru, ale tady mu jí výrazně kazí komické folklórní obřady a pomalé tempo v kombinaci s přebujelou stopáží. Mou pozornost sice jakžtakž udržel až do konce, ale že bych z toho byl nějak odvázanej, to ne.

Taxikář, ve kterém je ústředním podivínem filmový fanda-střihač. Plus mi to trochu připomnělo Berberian Sound studio nebo Cigarette Burns. Vizuálně to vypadá dobře, kamera háže zajímavé záběry, scény jsou ponořené do zelené nebo rudé, ale dějově je to řídké a Francova postava nečitelná, vlastně jsem jen čekal, jestli ve finále někoho kuchne nebo ne. Radši bych se podíval na film o Johnu Miliusovi, kterého tu hraje Rogen a který tomu dle očekávání dodává aspoň trochu humoru.

Až strašidelně nezábavný film. Jenom koukáte, jak jedna nudná scéna střídá druhou a jak nic nefunguje - napětí, akce, humor, nic. Bylo to ještě horší než Blíženec. Už po půlhodině jsem byl umořen.

"Co je láska? Když zavřete na měsíc dva nahé lidi do teplé místnosti, na 90 procent tam spolu budou mít sex. Je to láska? Možná. Nevím." Pokud vás napadlo, že tohle mohl vypustit z huby jedině přední japonský odborník na robotiku, máte pravdu. V dokumentu dostane prostor několik různých světových vývojářů robospolečníků a umělé inteligence, ale třeba i trojice prostitutek a samozřejmě i řada robotů, z nichž někteří vypadají k nerozeznání od člověka a jsou velmi atraktivní, aspoň do chvíle než na vás upřou prázdný pohled, obdaří vás křečovitým úsměvem a začnou se trhaně hýbat. Protože když něco vypadá jako člověk, ale nechová se to tak, je to dost strašidelné. Zazní tu pár zajímavých postřehů, třeba ten, že před živým partnerem vždy aspoň něco málo ze sebe skrýváme, protože tušíme/víme, že by se mu to na nás nelíbilo, ale k robospolečníkům bychom mohli být naprosto upřímní, protože by nás nesoudili a ani nemohli opustit. Což je ale posouvá z kategorie společníků či sluhů, do role kategorie otroků. Celkově jsem ale měl pocit, že se tu jen pár věcí nakouslo, a tohle téma by si zasloužilo celou dokumentární sérii, na kterou bych se rád podíval.

Apatowky můžu hodně, Rogena taky, takže i když je to zase trochu delší, než by mělo, spokojenost. Navíc se to dá brát jako prequel k Čtyřicítce na krku, která je ještě lepší.

Po parádně zpracovaných úvodních titulcích mi to dál přišlo celkem rozvleklé a nudné (básnířka se snaží dostat z výtahu, po domě se potuluje bezďák), s výjimkou konfrontací s mladým Caanem, který vystřihl sugestivního hajzlíka.