choze

Andersonovy filmy mě vždycky už z dálky odpuzovaly. Tenhle jsem zkusil jako první a rozhodně mě naladil i na další jeho kousky. Palba luxusních středových kompozic, hipstersky přemoudřelí a svérázní dětští hrdinové, specifický humor a hudba tvoří pohodovou poetiku. Ne, že by mě to kdovíjak rozsekalo, nato jsem se ústředním postavám nedostal dost pod kůži a taky od finále s bouří století jsem čekal víc, ale spokojenost.

"Whatever you're thinking, rethink it." Generické akční béčko pro milovníky akčních klišé, které tiše zapadne mezi ty zapomenutelné stathamovky. Nenechte se příliš zmást nečekaně solidním obsazením, Franco a Bosworth sice vystřihli celkem fajn jižanské feťácké sourozence (obzvlášť Bosworth budete za její přesvědčivé ztvárnění nesnesitelné white trash smažky s chutí nenávidět), ale Ryder a Brown absolutně nemají co hrát a kdyby se jejich postavy škrtly, vůbec nic by se nestalo. Jason se tu na můj vkus moc často tváří jako štěně a jeho elitní polda si dává buranské a motorkářské mlátičky s přehledem, takže se o něj ani jeho vycvičenou dcerku nejde moc bát. Střih akčních scén je chaotický, tu a tam se najde nějaký ten zábavný moment (žárovky), ale na akci by se rozhodně dalo přitlačit a finální přesilovka s motorkáři v domě rozhodně nenaplní očekávání hutného masakru.

"Kurva, mokro je tu... a určitě tu budou i klíšťata..." Aktuální téma, neokoukaní zajímaví herci (Chmela mě přímo fascinuje, Finger je taky zvláštní typan), dobré dialogy, solidní realizace. Nějak úplně nepobírám, co se ten film snaží říct, ale rozhodně mě zaujal a bavil.

Příběh by se mi líbil, ale realizace je utahaná. Půl filmu se rozdávají karty a až v druhé - počínaje zločinem, okolo kterého se to celé točí - se začne něco dít.

"PROČ SE NA TO PTÁTE?" - "ABYCH TO VĚDĚL." První povídka je perfektní půlhodinová komorní detektivka - v neokoukaném a dobře nasnímaném horském prostředí se za zvuků atmosférické znepokojivé hudby nastolí palčivá záhada, která je ve finále uspokojivě objasněna, a vylepšil by ji snad jen hollywoodštější konec, jaký měla v knižní podobě (pachatel spáchal sebevraždu skokem ze skály). Ve druhé a třetí povídce napětí postupně ustupuje humoru (v obou se objevuje prvek "šesti černých dívek" - v jednom případě tanečnic v šantánu, v druhém gangu nezbedných středoškolaček) a poslední povídka film vysloveně odlehčuje. Poručík Borůvka, detektiv řešící všechny tři případy a mezitím filozofující o detektivním žánru, je v podání Lubomíra Lipského neškodně až ňoumovitě vyhlížejícím, ovšem velmi schopným kriminalistou marpleovského/columbovského typu.

"Dítě urozené, dceruško králova..." Lehce strašidelná studiová pohádka o zvědavé princezničce, tajemném nočním návštěvníkovi, zapečetěné galerii našeptávajících portrétů a královně (půvabná Milena Steinmasslová) chycené do pavoučí sítě Zla. Papírový zámek a plyšový pavouk v ceně. Jako dítě jsem ji asi viděl, je mi to nějaké povědomé. Ideální do dvojprogramu s podobnou Berenikou, taky s Urbancovou.

Od spojení dvou titánů romantických komedií bych čekal výrazně víc než ničím zajímavý průměr.

Druhý ze svaté trojice kousků pokládajících v 60. letech v Itálii základy giallo žánru. Naivní scénář a herecké výkony v nádherném a hustě atmosférickém vizuálním balení (už jen ta luxusní úvodní titulková sekvence!), o které se stará vynalézavá kamera, stylové lokace, precizní barevné svícení a krásky svižně servírované tajemnému vrahovi. Ten na ně jde poněkud nenápaditě holýma rukama, což oproti elegantnímu máchnutí blýskavou břitvou působí místy trochu upoceně. Odhalení jeho identity už dneska ze židle nenadzvedne (svůj podíl na tom má i fakt, že film postrádá nějakou hlavní postavu a není s kým jít příběhem a o koho se bát), ale je zajímavě dohráno a každopádně vrhá stín na už tak překombinované odhalení v následujícím Argentově PTÁKU S KŘIŠŤÁLOVÝM PEŘÍM. Hitchcock se při pohledu na to, jak ho taloši zuřivě naivně kopírují, musel hodně nasmát.

Z ryanovek mě žádná moc nevzala a co se ponorkových thrillerů týče, pro ten žánr mám sice slabost, ale vlastně se mi výrazněji líbila jen U 571. HON NA PONORKU má slibný námět, který rozehrává velkolepé ponorkové šachy mezi USA a Ruskem, ale realizace už je slabší. Scénář není tak svižný, kamera tak efektní a střih a hudba tak dramatické jako u konkurenčního KRVAVÉHO PŘÍLIVU (nemluvě o nic moc tricích) a Ryan je poněkud nevýrazná postava.

Jednička byla příjemně chytré, zábavné a emotivní překvapení a dvojka laťku rozhodně nesnižuje, naopak je celkově suverénější a naleštěnější.