Radek99

Film natočený se stejnou lehkostí, s jakou žijí jeho hlavní hrdinové... Mohla by to být stejná cool stylová jízda jako legendární Guy Ritchieovský Podfu(c)k, Michael Fassbender má dokonce stejně neodolatelné charisma jako mladý Brad Pitt, ale narozdíl od figurky kočovného boxera Mickey O'Neila je jeho Chad Cutler opravdový...civilní...naprosto uvěřitelný... Fassbender je skvělý herec a je hodně znát, že si tuhle roli cíleně vybral, ten archetypální model střetu s dominantním otcem, vůdcem klanu, patriarchou, se nedá jen tak odbýt, je to radost sledovat, jak funguje chemie mezi ním a Brendanem Gleesonem. Film navazující na onu předlouhou tradici britských sociálních dramat, který je ale ještě trochu navíc dramatem otce a syna. Snímek o tom, že ze sociálně vyloučených lokalit se neodchází. Proti vlastní krvi...

Jsem jen cizinec, který přinesl katastrofu.

V první půli víceméně příjemná americká indie komedie, v druhé půli, poté, co se dostalo ke slovu ,,vtipné násilí", je to v podsatě jenom ulítle bizarní slasher...

Nestává se často, aby remake nějakého filmu/seriálu byl kvalitativně lepší než původní předloha, aby převzatý nepůvodní formát byl posunut k něčemu hlubšímu, zásadnějšímu, ovšem v tomto případě se taková výjimka stala - motiv cestování v čase a mysteriózní linie z původního britského seriálu nabyla hloubky naší temnou socialistickou minulostí a návratem hlavního hrdiny do všeho toho normalizačního marasmu a šedi. Svět pod hlavou není pouhé slepé napodobování současných trendů, ale pokus o vypořádání se s vlastní temnou minulostí! Výborná hutná atmosféra, dobře vykreslené postavy, skvělé herecké výkony, postupně temnější a temnější ladění, antiVyprávěj, ten totalitní hnus z toho doslova sálá... Víc takových projektů, které naruší naši plíživě nastupující národní autosugesci projektovanou rastrem falešné (či cílené?) ostalgie! Socialismus vypadal přesně takhle...přesně takhle jsem ten normalizační hnus a šeď tehdy vnímal...to bolševický panoptikum - svět fízlů, bafuňářů, Šejbičů, veksláků, kovaných bolševiků, soudruhů, domovních důvěrníků, milicionářů, lampasáků, stbáků, pomocníků SNB i esenbáků - zelených strašidel... Normalizační reflexe par excellence!

Nestor britské kinematografie Ken Loach natočil další své typické sociální drama a mne nezbývá než konstatovat - je to opět silný film. Pohled na odvrácenou stranu jedné z nejbohatších částí světa, pečlivě utajovaný obraz pyšné Evropy hrdé na svůj vyspělý sociální systém...a v podstatě také odpověď pro všechny ty, kteří nechápou, kdo mohl hlasovat pro Brexit, kdo u nás volil Miloše Zemana...a přeneseně v USA Donalda Trumpa... Sociálně nesmírně kritický Ken Loach ovšem v ničem nelže a nemanipuluje se skutečností, pouze nastavuje zrcadlo Evropě, v níž se povážlivě rozevírají sociální nůžky, kde velká část těch šťastnějších obyvatel nesmírně bohatne a ta druhá zákonitě chudne a propadá se na hranici existenčního minima. Evropa úspěšných a Evropa sociálně vyloučených. Evropa luxusních vilových čtvrtí a Evropa sociálních ghett. Já, Daniel Blake je dokonale civilní film, který je pro mne jako diváka nesmírně tíživý, tohle je pohled do sousedství, před kterým ve svých sociálních bublinách podvědomě zavíráme oči...

Je škoda, že se tyhle kostýmové výpravné velkofilmy z období druhé světové války pomalu (v západní kinematografii, v Rusku to samozřejmě neplatí) přestávají natáčet, neboť tohle neustále opakované variování historie, jak ji napsali vítězové, je místem, kde svět je příjemně černobílý, Němci jsou ti zlí a Spojenci ti správní hrdinové. Řečeno reklamním sloganem řetězce Globus Tady je svět ještě v pořádku. Tak to vidí i Robert Zemeckis a servíruje romantiku uprostřed Bitvy o Anglii, stejně jako variaci na slavnou Casablanku.

Vladimír Paskvil Hron

Zkrocené ghetto. Chápu všechny, kteří tenhle film odsoudí, neboť ten levicově liberální aktivismus, ba čirá ideologie z toho jen čiší...do kteréhož kontextu pak patří i udělení Oskara, dřív stačilo natočit drama o rasové segregaci či historický exkurz do období otrokářské minulosti Spojených států, dnes už to nestačí, dnes musí být hrdinové nejen z černošské menšiny, ale ještě navíc i z gay komunity a sociálního dna společnosti, z prostředí narkomanů - jakási menšinová triáda - rasová, sexuální i sociální. Už chybí jenom transgender osoba, pedofilie a zoofilie, nebo jakým směrem to dál půjde... Na druhou stranu je Moonlight skutečně dobrý film, výborně promyšlený, natočený i zahraný, jemný a zároveň syrový. Jen ta umělecká kamera mne občas dost rušila, té kinetiky a výkyvů bylo místy až příliš... PS: Mnohem lepší a především ideologicky nijak nepotřísněné drama z amerického černošského ghetta nabízí tento rok Kecky debutujícího Justina Tippinga...

Pasažéři jsou v podstatě klasické romantické drama zabalené do (ne)rafinovaného sci-fi maskování. Film hodně okatě cílený na teenagerské publikum, přesto se na něj bez vážné újmy může dívat i divák jiné věkové kategorie. Film s nejhůře zvolenou titulkovou písní (snad) všech dob...

Loutková crazy bitva o Anglii, trochu na způsob Teamu America, dada satira, výtečná animace, britský černý humor (toho mohlo být i víc), ale jako celovečerní film to příliš nefunguje...