Radek99

Nejlépe zahraný autista (a obecně psychicky narušený jedinec) v hollywoodském filmu...

Asi nejdokonalejší filmová satira kritizující fungování západní demokracie... Podobné filmy a serály: Děkujeme, že kouříte, Jistě, pane ministře, Jistě, pane premiére, Man of the Year

Guy Ritchie v té nejlepší formě...být gangsta je tak cool...

Delikatesy. Převážně filmové a velmi manýristické...

Světově nejproslulejší filmová adaptace textu Bohumila Hrabala coby první ryze český držitel Oskara za neanglicky mluvený film, to jsou Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela, komorní tragikomedie o civilním rozměru války. Menzelova těsná propojenost s osobou i dílem Bohumila Hrabala se odrážela nejenom v tom, že byli blízcí a dobří přátelé, ale především v tom, že Menzel jako jeden z mála byl schopen proniknout k podstatě Hrabalovského textu, uchopit ho a volně ho po svém interpretovat. Byla tak zachována jemná a tolik osobitá atmosféra Hrabalových knih, ale navíc vznikla i zcela nová kvalita umělecká a filmová. Jiří Menzel se v tomhle filmu asi nejvíce vzdálil původní poetice adaptované knihy, ana má vždy dvě roviny - rovinu jazykovou a rovinu strukturální. V Ostře sledovaných vlacích Menzel charakteristicky Hrabolovské téměř ,,automatické" volné asociativní plynutí textu vzácně nerespektuje a rozbijí monolit složitě strukturovaných předlouhých souvětí, postavy mluví spíše civilněji a jejich řeč není tolik příznaková (čestnou výjimku tvoří postava Vlastimila Brodského). Rovina strukturální je ovšem zachována více - charakteristické Hrabalovské ,,figurkaření", postavy vždy svým způsobem bizarní, výjimečné, mnohdy stojící na okraji společnosti... Nejinak je tomu i tady - mladý elév Miloš Hrma - psychicky dosti labilní introvert, notorický sukničkář výpravčí Hubička (příznačný nomen omen), podivínský pan přednosta, vášnivý chovatel holubů a pokrytec, který má ústa plné vysoké morálky, ovšem tělo lačnící po radostech chtíče, nacistickou ideologií pobláznění drážní inspektor... Potlačen je ovšem pábitelský rys, není tu žádná dominantní postava ztotožňující se s vypravěčem... To, co se ovšem podařilo Menzelovi především, je dostat do příběhu dramatický oblouk, film má spád a stojí na kontrastu dvou činů a protikladných charakterových rysů - zbabělosti Miloše v otázkách nesmělých ozvěn erotiky vrcholící v pokusu o sebevraždu a občansky příkladného hrdinství v závěru filmu, kdy se obě linie protnou ve finální katarzi - břity vjíždějící do kolejiště zápěstí, kteréžto samo nakonec ostrým řezem dynamitu přetne kolejiště poklidného a ospalého maloměstského nádraží...

První z nepřekonatelné řady české parodické filmové školy, kterou si společně otevřeli páni Oldřich Lipský (režisér) a Jiří Brdečka (scénárista, v tomto případě ještě autor literární předlohy, románu na pokračování pro dobový časopis Ahoj, a následně i divadelní hry). To jsou ti obrodníci! Naprosto dokonalá parodie westernového světa a pocta nejen klasickému žánru, ale také časům němého filmu (viz třeba hned úvodní bitka - a hned poté pitka - stylizovaná coby němý film podkreslená hudbou klasického filmového piána těch časů atd.) a též pokleslému světu někdejších rodokapsů... Fenomenální v mnoha ohledech - od svou dobu výrazně předbíhající úžasné stylizace celého snímku, unikátní formy (práce s barvami, použití animace (kupříkladu při scéně ladění piána), zakomponování videoklipů coby hudebních čísel a použití dobové videoklipové estetiky...), hereckých výkonů, geniální cizelované práce s jazykem (scénář v části replik stojí na nuancích mateřského jazyka a na geniálním posunu významu v práci s vyprázdněnými frázemi pokleslé literatury), gejzíru nápadů, přehršle nezapomenutelných gagů a celé řady dalších věcí. Nutno vidět nejen na vlastní oči, ale i slyšet na vlastní uši...a nikdo mi nevymluví, že kdyby Oldřich Lipský točil tenhle film v angličtině, byla by to dnes celosvětová kultovní filmová legenda. A i když oba plodní tvůrci svůj tvůrčí model dále úspěšně rozvíjeli ve svých dalších nezapomenutelných parodických perlách, Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, Limonádový Joe zůstane zřejmě už nikdy nepřekonanou (alespoň lokální) legendou... To je on, mého srdce šampion.

A pak že jsou filmy noir výsadou jen klasického Hollywoodu... Naprosto dokonalý filmový tvar! Neo-noir par excellence...

Opravdu mimořádný film, a to i v kontextu filmografie Létajícího cirku Monty Pythona. Naprosto geniální parodie biblických filmů mapujících život Ježíše Krista, jak je u Monty Pythonů zvykem, se silným synkretismem ve spleti inspiračních zdrojů... Hraniční humor, intelektuální mix filosofie, politologie (kupříkladu velmi vtipně výstižné rozmělnění židovského odboje proti římské nadvládě do nespočtu frakcí...analogie k současné politické scéně), věrouky, vše usazené do historického kontextu biblické doby, s jediným cílem - snaze nebrat vážně naprosto nic, zkarikovat naprosto všechny autority, tedy i Knihu knih a věci s ní spojené... Dnes už ani tak nepobuřuje (kdeže jsou dobové masové protesty a zákazy promítání), jako moudře baví... Dokonalý film...od narození falešného mesiáše v ghettu až po strhující finální píseň ukřižovaných... ,,Always Look on the Bright Side of Life" ... 100%

Geniální filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera, v níž tento dramatik zdůraznil především onu prazvláštní a až schizofrenní ambivalentnost vnitřního světa a motivací člověka, který na jedné straně jest schopen rozeznat skutečného génia, na druhé straně se ho ale až k smrti bojí a nenávidí ho, jenžto ten svým životem a dílem právě a jen jemu samému ukazuje jeho nedokonalost a rozhodující nedostatek talentu. Takový je i Salieri Formanův. Dramatická a filmová postava, která stojí jako skutečné antonymum vůči géniovi, vůči božskému dítěti Amadeovi... Salieri a Mozart - střet jedinečnosti a průměrnosti. To je hlavní poselství i dějová osa filmu, o Mozartovu biografii se vlastně ani nejedná (navíc je historicky trochu sporná). Tahle umělecká koncepce sice historicky a fakticky poškodí reputaci skutečného Antonia Salieriho, z kterého Shafferova divadelní hra i Formanův film udělaly téměř démona, graduje však symbolickou rovinu filmu a umožní Formanovi natočit skutečně nadčasové dílo o obecně platných civilizačních mechanismech nekompatibility geniality s unifikovanou průměrností. A tady se umělecká vize a realita protínají. Mozart byl skutečně génius, jeden z těch nemnoha, který předběhl svou dobu. Nestalo se náhodou tohle i Miloši Formanovi? Pomyslně smekám...

Jeden z vrcholů československé kinematografie. Strhující filmová adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse, knihy s až hororově laděnou fascinací fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších...v přenesené rovině pak studie fanatismu Třetí říše... Bravurní a v mnoha ohledech v našich zeměpisných šířkách revoluční vizuální stránka, ta černobílá kamera pana Miloty, který používá i velmi speciální objektiv s extra malým ohniskem, tzv. rybí oko (pro který prý neváhal jet speciálně až do Paříže), který dává scénám silně expresívní vyznění, sugestivní hudba Zdeňka Lišky, nestora české filmové hudby, jež má v sobě panoptikální rozměr a chvílemi i cosi z grotesky (podtrhující grotesknost scén), a v neposlední řadě i famózní herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského...obludného ve své upjatosti...herecký koncert přerodu v monstrum. Tempo, přesný střih vypichující cykličnost textu... Skvěle budovaná mizanscéna využívající lokace pardubického krematoria, jedné z nejvýznamnějších staveb art deco na našem území...odosobněný chrám smrti upomínající k nacistickým vyhlazovacím koncentračním táborům... Herzův Spalovač mrtvol, morbidně laděná proměna spořádaného maloměšťáka v bezskrupulozního pomahače totality, proměna malého , slušného" člověka v oportunisticky bezpáteřního karieristu. Film vystihující nejen konec 30. a první polovinu 40. let, ale i počátek 50. let u nás, jakož i normalizaci a mající platný přesah i do současnosti...