Radek99

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece...

Sociální drama tak trochu britského střihu, plné determinismu a smutného faktu, že se svému sociálnímu původu nedá utéct. Po dlouhé době český film, v němž herci hrají tak, že se tomu dá bezezbytku věřit, civilní a především po jazykové stránce projevu autentické drama. Jediné, co mi trochu vadilo a co působilo příliš příznakově, byla hudba, Bratři Orffové jsou spíš jen smutní, než tíživí, Květy sice textem popisují hlavní hrdiny, ale jsou spíš existenciální, než sociálně-kritičtí atd....a tak nejautentičtější byli PSH a další rapové skladby...a karaoke s Knoflíky lásky...škoda, že tvůrci vybírali hudbu podle vkusu cílového diváka, kdyby vybírali podle vkusu filmových hrdinů, bylo by to mnohem autentičtější...

Foglarovský duch!

X-tý marvelovský nálev. Ale jednu světlou chvilku to mělo - Přehrávám Disintegration od The Cure...

Trapný vlastní gól. Možná nejhorší film v dějinách ČT. Ordinatizace veřejnoprávní televizní tvorby...

Pohádka, ve které nefunguje chemie. Ambiciózní televizní projekt, který měl zjevně všechny trumfy na své straně - vynikajícího režiséra, to nejlepší z hereckého ansámblu Dejvického divadla, rozpočet česko-slovenské koprodukce, věhlasného a rutinérského scénáristu - a přesto zůstal tak nějak na půli cesty, herci totiž doslova nemají co hrát, Marek Epstein si vybral slabší chvilku a neodvedl svůj dřívější obvyklý standard, má sice nápady, ale nedovede je prodat. Škoda nevyužitého potenciálu. Ve fázi psaní scénáře evidentně chybělo to, co jako diváci známe z Tatínka otce a syna Svěrákových, Jiří Strach měl nechat Marka Epsteina scénář cizelovat a cizelovat a nenechat ho takhle nedotažený. Všechno tak musí zachraňovat skvostný Ivan Trojan a jeho roztomilá paraitalština...

Moderní pohádka by nutně nemusela vypadat, jako když čaroděj z Pána prstenů potká v začarovaném lese Friga v brnění, který pak společně s Laurelem a Hardym zamíří na rytířský turnaj, na němž dřevní roztleskávačky dělají z nějakého nepochopitelného důvodu břišní tanečnice.

Jak mohli ti Norové vědět o českých 90. letech, o naší velké privatizaci, o Václavu Klausovi, o JUDr. Vlastimilu Rampulovi, o Bakalovi, Topolánkovi, Nečasovi, Kalouskovi, Babišovi, Grossovi, o Lence Bradáčové, jak mohli vědět, jak to tady v Česku ve skutečnosti chodí?! No, asi to chodí všude stejně. Západní společnost je jenom hra, zdání svobody. A Vladimír Michálek tuhletu jejich zprávu o stavu Česka neuvěřitelně přesně domestikoval... Seriál Mamon je jedna z nejpřesnějších zpráv o tom, co se tady tehdy dělo a na jakých základech stojí současná demokracie, z čeho vznikly dnešní ekonomicko-politické elity a jakou hru tady s námi hrály a hrají. Je až neuvěřitelné, že přes onu uměleckou licenci a zjevný fikční námětový konstrukt je tahle zpráva tak přesná a pravdivá - Ukradená privatizace...neexistují čisté a špinavé peníze...jsou jenom peníze...

Silný autorský debut. Oskara zcela jistě nevyhraje, ale přesto ční kvalitou nad ostatní domácí produkci. Kombinace ženského údělu a údělu nevyléčitelně nemocné je v obyčejnosti příběhu chytře spletena a posílena skvělými hereckými výkony, Alena Mihulová našla svého nového ,,Kachyňu", Slávek Horák jde zjevně ve stopách velkého Mistra a umí to s ní, po delší době je herecky skvělý i Bolek Polívka. Formálně debutující režisér navazuje nepokrytě na zašlý odkaz tzv. Československé nové vlny, civilnost, odpozorovaný běžný život, herecké využití naturšiků... Aktuálněji dává film vzpomenout na obdobné ,,vesnické" filmy Bohdana Slámy, motivem léčitelství asi nejvíc na hodně nedoceněné Čtyři slunce. Snad jen ten motiv ,,eurodotace" respektive žabí podchod byl poněkud triviální a až příliš laciný, onen prvotní dialog týkající se tohoto motivu při práci na silnici v zatáčce bych čekal spíš v Kameňáku, jinak vše naprosto věrohodné. Jen tak dál...

Neoriginální a nebývale povrchní špionážní retro snímek ukazuje, jak moc Guy Ritchie plýtvá svým talentem. Po formální stránce zcela dokonalá věc, k čemu je to ovšem platné, když obsahově je to naprosto o ničem. Velká škoda, že Guy není schopen umělecky udělat krok směrem vzhůru a natočit konečně film bez té své (tak typické a po x-tém opakování už protivné) nadsázky, kdyby se zapracovalo na scénáři a tohle byl film takříkajíc ,,na vážno", mohla to být nebetyčná pecka...