raimi

Čínská lidová osvobozenecká armáda poručí větru, dešti, vole! Jako fakt tam v jedné scéně generál nařizuje déšť. Naprosto nekompromisní armádní agitka, která je o míle debilnější než si člověk dokáže představit. A v tom je celkem i ta zábava. Maj ten svůj komunismus rádi, a maj tam VŠECHNO nejlepší, největší a nejhezčí. Tak se do nich, kur-a, nes-rte, nebo vás rozjebou jak Jacky Wu. :-)

Nevkus nezná hranic. A to říkám já, milovník béček a braku. Tohle je ovšem jiná káva. Barvičkama nasáklá, směšnými digitálními triky přeplácaná, uječená, kýčovitá břečka, která nemá žádné zábrany. V první hodině megastupidní nesexy erotická řachanda (i když holky jsou pěkný!). V té druhé zas nelidsky krutá zvrhlost, plná vzájemných amputací mužských pohlavních orgánů, destrukcí těch ženských (jo, taková rotující ocelová růžička na dřevěném koni zmůže svý), digitální krve a gore. Ono sice nic není vidět, ale nechutný je to dost. Všechno splácané dohromady do neskutečného patetického škváru. Ještě teď mi ty barvy blikají před očima. Stejně tak obrazy stoletých staříků vtělených do krásného dívčího těla s dvoumetrovým tenkým pérem, které umí kung-fu údery a chová se jako had. Nebo jednoruký kripl, který pusou zachraňuje amputované minipérko z tlamy německého ovčáka. A to jsem to neviděl v 3D! Uf! :-)

Tenhle film je něco tak neuvěřitelně otřesnýho, to se jen tak nevidí. Klidně bych ho poslal do sraček, ale jakmile se děj přesune do vesničky Vlkava, a objeví se české reálie a čeští herci, zábavnost stoupá závratně vzhůru. Cigánská kapela, loutkové divadlo, kostnice, Krytinář, Kraus, Asterová, pankáči, a salvy smíchu, který film vyvolává. Jedno velké WTF.

K té slabé čtvrté hvězdě to vytáhl maniakální Henry Silva, perfektní prostředí buranské osady (ty kamerové jízdy po ní jsem si vyloženě užíval), a celkovej syrovej autentickej feeling, kterej z filmu sálá. A samozřejmě finální akční scéna pick up vs chajda, to bylo naprosto super.

Tohle docela proplulo pod radarem. Velice příjemné překvapení. Skvělí, typově výborně vybraní herci, scénář, kterej nedrhne, žádný hluchý místa, žádná vata, a poměrně dost nelaciného strašení. Za mě palec nahoru.

Tvl, jak já jsem jen trpěl! Po několika letech, jsem znovu zkusil tenhle kousek, jestli už pro mě dozrál, nebo jestli jsem dozrál já pro něj. A můžu říct, že jsem trpěl o něco víc než poprvé. K pochopení proč tomu tak je, mi pomohlo úvodní slovo Jiřího Flígla před promítáním v Brně. Wuxia jako žánr je totiž o svobodě, pohybu, hrdinství, cti a hodnotách. Ashes of Time je o nehybných lidech, kteří nejsou schopni změny nebo jakéhokoliv pohybu vpřed. A celý film se nimrají v tom, jak všechno strašně posrali. Člověk se vyloženě těší, až spadne list ze stromu, aby se aspoň něco dělo. Navíc se to téměř celé odehrává v nekonečné, nehostinné poušti, takže ani ten list nehrozí. :-) Ze stejného důvodu jsem trpěl u Stvořeni pro lásku (zase ten Kar-Wai Wong!) a Skafandr a motýl. Taky filmy o nehybnosti.

Tak jsem si doplnil vzdělání a podíval se na tenhle neskutečně boží biják. Starcrash vznikl rok po Hvězdných válkách, a je to jejich neuvěřitelně pitomoučká vykrádačka. Ale je tak spontánně naivní a švihlá, že se okamžitě stala kultem. Je to vesmírná pohádka, ve které Caroline Munro běhá po vesmíru v kožených plavečkách (jen na ledovou planetu si vezme legíny), po boku má neustále dobře naladěného disko blonďáka, a posléze se k nim přidá kocourek David Hasselhoff. Film jede jak pila, jedna šílenost střídá druhou, a do toho tam poletuje ve svém plášti "maniak" Joe Spinell, kterej vypadá jakoby si odskočil z Arabely. Vesmírné amazonky, oživlé obří sochy, sranda robůtci, laserové meče, modýlky raketek, no prostě krása nesmírná.

Hmm, když jsem viděl plamenný projev Davida Harboura na předávání Screen Actors Guild Awards, kde hřímal, že je potřeba "praštit některé lidi do tváře", šel mi hrůzou mráz po zádech. Tohle už jsme v historii z tribun párkrát viděli. Zatímco mu po boku stála naprosto vysmažená, pološílená Winona, a snobská smetánka spustila ovace ve stoje, já nenacházel slov. Bohužel to nebyl jen výstřelek dalšího herce, kterého zachvátil spasitelský komplex, ale jak vidno na druhé sérii, mluvil za celý tvůrčí štáb. A tak se nám z pohodového nostalgického seriálu, stala agitka neomarxismu. Stejně jako městečko Hawkins prolezla nákaza zla z "upside down", tak tohle v první sérii krásné osmdesátkové retro zachvátila horečka politické korektnosti. Nechybí žádné módní téma- ať už jde o otázky genderu, mezirasových vztahů, práva na sebeurčení..., je tam všechno. Objeví se velký zlý rasista, mlácený velkým zlým otcem. Skupina cool odbojářů, kteří vedou svůj boj a vraždí pro lepší věc. Holčička, co se chová a vypadá jako chlapeček. Chlapeček, co vypadá jako holčička, a samozřejmě to zlo největší, které vás prožere až na kost a udělá z vás to samé (že by Trump a "fašisti a xenofobové"?). Uuuuf. Tenhle mor, kdy tvůrci mají tendenci vyjadřovat v komerčním díle své názory, tady zatím dosáhl svého vrcholu. V novém To, se spokojili jen s tím, že jedna z hlavních postav se chce věnovat "social study", v Bushwicku, kde hrdinka studuje to samé, Dave Bautista poznamená- "abys mohla měnit svět k lepšímu". V The Purge: Anarchy, poznáte největšího grázla tak, že má na kšiltovce jižanskou vlajku, a ti správní zachránci jsou černé radikální milice, které pomocí samopalů čistí svět od všeho špatného. Jako je mi jasný, že většina umělců jsou levičáci jak poleno, ale už by vážně mohli jít s tím svým aktivismem do pr-ele a nekur-it každej film svým politickým světonázorem. U Stranger Things mě to mrzelo o to víc, že první sérii mám moc rád. Bohužel u druhé s autory jebla pýcha a místo pořádnýho příběhu se věnovaly těmhle trendy sra-kám. A přitom první dvě epizody jsou dokonalý osmdesátkový retro, a třetí má naprosto dechberoucí závěr. Pak to ovšem jde do kytek, a poučuje se a poučuje, aby to celé skončilo nudným digitálním finále. Co mě naopak velmi potěšilo, byl vývoj postavy Stevea, který zaperlil nejkouzelnější scénou z celé série (rady Dustinovi ohledně lásky a účesu), a celkově se ukázal jako největší sympaťák a charakter příběhu.

Tak dneškem se to zlomilo. To, co mě štvalo v menších dávkách v předchozích dílech, a bratři Dufferové to ještě kočírovali v přijatelných mezích, začíná být otravnou manýrou. Tvůrci zbytečně tlačí na pilu kde to není potřeba, a těch hysterických Winoniných výlevů, otřesně přehrávajících superdrsňáckých sourozenců, a přehnaně dramatických scén už je prostě moc. Každá druhá situace je podávaná s takovou nátlakovou dramatičností, jakoby hrdinům odtikávaly poslední vteřiny života. A tak všichni třeští oči, hystericky čmárají po papírech, jezdí v autech jak v Rychle a zběsile, a překotně vysvětlují své neuvěřitelné teorie. A já jim to ani trochu nevěřím. Někam se vytratil nadhled a seriál se bere tak strašně vážně, až to bolí. Přitom vyplouvá na povrch faleš těchhle fejkových osmdesátek, vykleštěná politickou korektností současných tvůrců. Všichni jsou tak chápaví a milí, a přitom si neustále lžou do očí, jen aby nedejbože někomu slovem neublížili, pokrytectví non plus ultra. Z postavy Dustina se stává seriálový šašek, a to jak se chová k matce není ani roztomilý, ani vtipný, je to jen sprostá manipulace. Je to obrovská škoda, protože první epizoda byla naprosto vynikající, druhá a třetí super, a myslím si, že kdykoliv se objeví stínové monstrum, čekají nás pamětihodné scény...

Ku.va! Englund tady vypadá jako Flipnic! :-)