Morien

"Byla to malá cena za to, že jsem mohl nakopat zadky nepřátelům naší země." Jo jo, jak jde o to bránit vlajku s hvězdami a pruhy, tak i drsoňi měknou a kladou něžně hrubé pracky na srdce. A položme si zásadní otázku, není náhodou ponorka na solární pohon oxymoron alias vtipný nesmysl?

Po prvotním šoku z rozhodně originálního vizuálního zpracování mě seriál začal docela bavit a dopadlo to tak, že se na něj dívám i podruhé. Sice to možná není známka kvality, ale dokáže to upoutat pozornost. A taky mám slabost pro Despencera.

(1001) Já už mám takový podivný zvyk přistupovat k filmům, které se nějak podezřele líbí všem, s despektem. V případě Americké krásy byl ten despekt tak velký, že napoprvé jsem si film vůbec nedokázala užít a ani se do něj patřičně vcítit (a taky to bylo nejspíš otřesným televizním dabingem). Postupem času jsem ale názor změnila a říkám, tenhle film ve mně vyvolává takové pocity, jaké vzbuzuje i písnička Because od Beatles, která (tedy v cover-verzi) hraje i k závěrečným titulkům. Takže se film nehodí k jednoduchému odsouzení, alespoň zatím ne. "Smile, you're at Mr. Smiley's."

Z tohoto filmu mám hodně podobný dojem jako z jiného Christianova "schízáku" - a to samozřejmě z Mechanika. Co mi přijde podobné je nejen jako obvykle výtečný hlavní představitel, ale tak celkově celá zápletka a ladění - jakési potyčky s minulostí, absence rozumného děje a šokantní pointa v závěru. Drsný časy jsou mojí romantické duši ale přece jen méně sympatické než anorektický nespavý kolega.

Let me see just who I will become... ♥♥♥ Jak se zpívá ve skvělé titulkové písničce skupiny I am kloot, tento film pro mne vypráví zejména o tom, jak se lidé chovají, když je postavíte do vyhrocené a vypjaté situace. To ostatně dělá Danny ve svých filmech často. Taky musím vyzdvihnout naprosto dokonalý hudební doprovod - u Surface of the Sun mi vždycky běhá mráz po zádech. Prach jsi a v prach se obrátíš. P.S.: A možnost vidět film po letech znovu na velkém plátně v brněnské hvězdárně - o la lá!

Utnout to několik minut před koncem a bylo by to o třídu lepší.

(1001) Život je jako role toaletního papíru. Trháš, trháš, všechno v cajku, ale jednou papír dojde a ty skončíš se špinavou krdelí. ---- Dodatek: Při četbě knihy Malé dějiny filmu od Jarka Kupśće jsem našla další roztomilý komentář k tomu, proč je Forrest fuj: "Počkej, Forreste! Miliony lidí zbožňují tvou přihlouplou nevinnost. Ale starého profesora Flickera neoklameš! Tvoje postava symbolizuje všechno, co je na moderní společnosti problematické: jdeš životem, aniž bys zaměstnával mozek, hraješ fotbal, bojuješ ve válce, běžíš maraton a dosahuješ obchodního úspěchu, aniž by ses o něj snažil, zatímco ti kolem tebe, kterým na lidstvu záleží, ztrácejí nohy nebo umírají na Aids, jako by svědomí bylo v dnešním světě hlavním hříchem! Co to má být za poselství?!"

Tohle není Bond. Takových akčňáren jsou dneska spousty - a můžou být i dobrý - ale z rozčarování podhodnocuji. Kde je můj namyšlený sarkastický Pan uhlazený?

Začínám věřit, že s Neilem Jordanem se vlním na stejné myšlenkové kmitací frekvenci. Jeho Interview s upírem je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla, a o Snídani na Plutu se dá říci totéž. Na film jsem se velmi těšila, neboť jsem toužila zahlédnouti svého oblíbence Cilliana Murphyho v netypické roli transsexuála, a výsledkem jsem byla tolik ohromena, že jsem se skoro nemohla zvednout ze sedačky (v téměř prázdném kině - nechápu). Jednotlivé epizody byly tak silné, že jsem div nekřičela, slzičky se dostavily několikrát - ale za tyhle jsem se vůbec nestyděla. O hlavní postavu Patrika jsem se celou dobu nevýslovně bála - zkrátka to vypadalo, že to s ním nijak dobře dopadnout nemůže. Cillian ze sebe opravdu dostal, co jen mohl, a vyčítat mu přehrávání v případě této role je myslím nemožné - vždyť onen způsob vyjadřování a jednání by byl myslím pro tento typ postavy "nutný". Ostatní epizodní roličky zahrané taky skvěle, byť v Cillianově stínu, ale musím zmínit aspoň Gavina Fridaye, jež mě velmi pobavil svým podáním zpěváka Billyho Hatcheta.

Fůůůj!