DrifterSoul

Krásně překvapující vhled do evropské (tedy zejména "NL" a "UK" historie). Atraktivně natočený film s nákladnou výbavou (reálie, kostýmy) a strhujícím zobrazením námořních bitev. Jedinou výtku bych snad vznesl ke "klipovitému" snímání některých scén.  Styl možná OK pro teenagery a lid zpitomělý dnešním reklamním průmyslem. Ale rozhodně ne pro diváka, který se chce do příběhu ponořit a vnímat plně prostředí a historické souvislosti. A zde se dostávám k nadčasově-filosofickému poselství filmu: (1) historie se krutě opakuje - boj psychopatů o teritoria, suroviny, vliv, probíhá stejně dnes jako tehdy; (2) politické pletichy, podrazy, svinstva mocných ditto; (3) primitivní nevzdělaná lůza/dav zpitomělá jednoduchými hesly manipulátorů je schopna čehokoliv, i odporných krutostí, bez ohledu na to, ve kterém století existuje a ke které ideologii se zrovna hlásí.

Hořko-sladká komedie i drama. O lidských charakterech. O slušných lidech i krysách. O hamižnosti a prospěchářství primitivů. Tady zrovna z WWII a okupované Francie. Ale takové příběhy jsou staré jako historie celého lidstva.  Čekal bych, že s kreaturami naší domácí provenience, které pro pár drobných také udávali za války Židy, se jednou filmově vypořádáme stejně tak břitkou a současně vtipnou, inteligentní formou....

Dávám 4*. Důvody: (1) film historicky velmi informativní/obohacující; (2) připomínka krutého bezpráví, kterých se dopustili nacisté na židovském národě; (3) tento obraz Gustava Klimta je nádherný a stojí za pozornost; (4) Helen Mirren ve všech polohách své role exceluje.

Tedy u mne ztráta času. Absolutně mi neseděl jak zvláštní humor, tak i grafický styl tohoto bizarního kusu. Dokoukal jsem do konce jen kvůli English. Z těch třech povídek, z nichž každá se snažila samozřejmě něco  docela podstatného (svým awkward způsobem) vtipně komentovat, jsem tak nějak skousl až tu poslední (policejní). Tu 1* dávám ovšem za estetický zážitek při pohledu na Léu Seydoux v povídce první.

Velice autentické. Hluboce lidské ponoření se do citů, do duše mladé, křehké (a navíc ještě velmi krásné) bytosti. Adèle Exarchopoulos je prostě totálně uvěřitelná - a to kdekoliv, kdykoliv. I když jí třeba zrovna kape z nosu. Zatímco Léa Seydoux, kvůli které jsem vlastně na film narazil (po "jejím" Deníku komorné), zde ztělesňuje naprostý protiklad - cílevědomou, tvrdou, někdy až diktátorskou osobu.  Film na sebe samozřejmě upozornil explicitními scénami. Ty jsou ale v relaci s celkovou stavbou filmu. A ve srovnání s emocemi odrážejícími se v tváři Adéle (ať už jí spaghetti, kráčí po ulici nebo kouká zdrceně do prázdna),  jsou vlastně nedůležité. Právě tahle uvěřitelnost herečky dělá film výjimečným.

Tak tedy, mě tohle neotřelé, "non-standard movie" velmi zaujalo. Především neobvyklým pohledem na tehdejší vrstvy společnosti jaksi z druhé strany. Drsným realismem a vykreslením nerovných vztahů mezi bohatými a jejich "domácím personálem". A také kvůli kameře, která občas přinesla zajímavé pohledy na dobové detaily (šaty, předměty,...).  A samozřejmě, příjemně se dalo koukat hlavně na Célestine/Léu Seydoux, že. Dávám 4*.

Výborně natočené, strhující napětí. Excelentní herecké výkony obou hlavních představitelů. To je filmařská stránka věci. Tou druhou je velice hmatatelné varování, poselství. Pro dnešek i dny budoucí. Protože film není pouhou fikcí, ale vychází z reálných událostí 60 let starých. A z pohledu dnešních dnů, bohužel velice aktuálních. V té zemi se totiž vůbec za tu dobu nic nezměnilo. Evidentně asi ani nezmění.  I přes idealistické snahy těch, kteří za to pak tvrdě zaplatili, nebo ještě zaplatí.

Pohlcující, smutné drama. Silný zážitek.... Nejen o Sámech/Laponcích. O složitosti bytí každého "malého (přirodního) národa" pohlcovaného větším, "vyspělejším" a více "civilizovaným". Nejdojemnější byl vztah obou sester. Té mladší, křehké, čisté, ještě dětské světlovlásky, uvězněné v postupně mizejícím světě jejích předků a starší Elle-Marje, která už svět viděla jinak a toužila po svobodě a vzdělání. Jejich závěrečné "setkání" a navazující záběry nádherné severské krajiny byly naprosto ohromující....

Bohužel, musím se tentokrát vyjádřit velice stručně a lapidárně: Naprostá fantasmagorická a křečovitá kravina...

Melodram, zajímavý, ale klouzající po povrchu. Škoda. Z námětu se dalo jistě vytěžit více. Nicméně, rozhodně nesdílím pocit, že to byla nuda. Naopak. Vývoj děje mi připadal docela strhující (i přes některé poněkud těžkopádné, naivní a nepravděpodobné momenty). Film diváku připomíná, že nic není tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Že existují základní lidské hodnoty a postoje, převyšující politiku, ideologii a vymykající se  primitivnímu komunistickému výkladu dějin. (Znám například osud konkrétního člověka, který byl na konci WWII ve svých 18 letech nuceně odveden do německé armády, zraněn velmi vážně do nohy u Vídně a z tamního lazaretu odtransportován do Prahy, kde mu koleno zachránila ruská vojenská lékařka. Celý život, který pak prožil v Německu, na ni s vděčností vzpomínal.)