Pan Batignole

Nenapadny film, a tak veliky lidsky pribeh. Nejsou tady zadni hrdinove, ale obycejni lide, kteri nesjou cernobili, ale maji sve svetle a temne stranky. A svetle v hlavnim hrdinovi nakonec prevladnou. Doporucuju, francouzsky film, ktery umi i z tak narocneho tematu chvilema nechat divaka se chechtat. (11.01.2019)

Pohled na válku jinýma očima. Základ je podobný jako v Obchodu na korze. Loajalita pana Batignole ovšem končí s příchodem Simona. Při prvním setkání je Batignole jako Goldoniho sluha dvou pánů. Přestože má divoké sny (podříznutí řezníka působí morbidně), dokáže se rozhodnout správně. Hledání cesty pana Batignole k židovským dětem a jejich společná pouť do vysněného Švýcarska nabízí přes tragiku doby a příběhu i humornější scény ze života. (24.09.2009)

Citlivě zpracované silné téma spolu s dojemným příběhem, který mě nemohl nechat chladným, jsou z mé strany určitě hlavním důvodem pro velmi pěkný filmový zážitek a vysoké hodnocení i v případě, že jde o snímek, který asi nikdo nemůže považovat za něčím objevný a přelomový... ale má v sobě srdce... obrovské srdce a duši – a to je jeho hlavní předností. Přestože těch filmů o statečné záchraně židovských dětí jsem už viděl víc, dokážou mě příběhy na tohle téma znovu dostat a zasáhnout. Musím říct, že Gérard Jugnot mě tímto filmem mile překvapil, naposled jsem od něj viděl totiž Scout toujours (1985), kde si Jugnot skoro celý film ještě uzurpoval čistě pro sebe a kde na mě pořádně zapůsobila až poslední třetina. Tak Pan Batignole pro změnu na mě takhle silně zapůsobil po celý film, je tu vidět, že se Jugnot za těch 17 let někam i jako režisér posunul, navíc i s dětskými postavy se tu tentokrát výrazně pracuje po celou dobu, humor slouží často spíše k sympatickému odlehčení jinak společensky posmutnělé nálady v době pronásledování Židů za 2. světové války a v správně zvolené míře do filmu určeného pro celou rodinu přesně zapadne. Malý Simon i dvě sestřenice si mě už od pohledu získali a hlavní dospělácká postava p. Batignola dlouhou dobu zaujala minimálně charakterním přerodem s neustálým váháním nad správným rozhodnutím mezi tím, co káže srdce či naopak rozum a povinnost. POZOR, SPOILER! : Trochu mě na filmu vzhledem k rodinnému žánru zaskočil moment syrového zabití nastávajícího tchána rodiny, resp. možná mi přišlo trochu nedotažené, že když už se tu tak kontroverzní motiv v souvislosti s hlavní postavou objevil, že se později k němu film už nevrátil... ve výsledku ale spíše jedna malá piha na kráse. [85%] (13.04.2022)

Na tomhle filmu je krásné, jak je podán. Hlavní hrdina je vystaven několika vyjímečným životním situacím, kdy vzhledem k době a okolnostem jedná tak, jak by normální člověk bez přemýšlení jednal. Ale na konci, když si zrekapitulujete, co všechno vlastně dokázal a čím si prošel, musíte smeknout. Filmařsky je to ale lepší průměr. 70% = 4-/5 (06.09.2010)

Velmi příjemný a hřejivý film. Přes vážné téma se neznaží diváka prvoplánovitě dojímat a to beru. Měl jsem u něj podobné pocity jako u Kolji. Nevím proč, ale spojení starší morous a děti dobře funguje. Ty vtipné momenty byly také příjemné jakoby z Mikulášových patálií. Žánrové označení zní divně - komedie/drama, ale ono to tak vyznívá. Je pravdou, že snímek nechtěl jít do nějakých hlubších emocí ( i když sen byl jako z hororu a ze zfanatizovaného zeťáka šla taky hrůza) a hrdinům cesta až neuvěřitelně vychází. Nejsem si jist, že v roce 1942 šla tak snadno překonat hranice okupované Francie do neutrálního Švícarska... Díky svému rozhodnutí se z ušlápnutého připosraného pana Batignole stane jiný člověk. A podruhé (alespoň pro mne) se jím stal znovu tam na hranici. Ze závěrečných titulků to doknce vypadalo, že příběh byl natočen podle skutečné události. Krásný film ! - - - PS. Pokud to krapet odlehčím, tak tady měl legendární lelek René Artois konkurenta! :-) * * * * (08.06.2013)