decouble

Po dvaceti letech to působí jako takovej obstojnej televizní film (ale vůbec ne komedie), kterej není ani tak špatnej jako spíš divnej (ty strojený dialogy Chýlkové s Krausem jsou fakt mimo realitu). Když akceptujete Krause jako svůdníka a hlavní zápletku o domluveném svádění kamarádovy ženy, zbyde podivný background story o paní ministryni, kterou sleduje BIS. Z čistě historickýho hlediska to ale má i tu hodnotu, že to ukazuje, jak před dvaceti lety vypadala Praha a prsa Ivany Chýlkové.

Dá se na to dívat i jako na drsný komentář k "trickle-down economy" (abych citoval wikipedii: "skapávání bohatství z nejhořejších vrstev ekonomiky a společnosti postupně na střední a nižší třídu"). Seshora dolu padaj postupně zbytky toho, co ty vyšší vrstvy nespotřebovaly. Čím víc je člověk dole, tak se musí prát o život a ztrácí důstojnost. Zároveň ale už od těch nejvyšších vrstev se každý bojí o svůj flek a není schopný být solidární, protože systém je obecně nastaven špatně někým, kdo stojí mimo (elity). Experiment na projevení "spontánní solidarity", který provádí provozovatel "díry" je tak od začátku předurčen k záhubě, protože stačí jeden slabý článek a celé se to rozpadne. Jedinou možností se tak ukáže solidaritu vynutit silou. Otázka zní, co byla ta závěrečná zpráva pro zaměstnance systému. Že se tady nehraje podle pravidel?

Stallone dokázal v předposlední scéně filmu "citlivě" spojit dva největší tvůrčí trademarky svojí kariéry: mistrovství přímočarých metafor a největší srdíčko v Hollywoodu. Bohužel ta hodinová generická televizně působící předehra způsobuje to, že je vlastně jedno, jak si ve finále poradí s partou padouchů. Protože když je vám hlavní záporák ukradenej, moc si pomstu neužijete, a to je velká chyba. Nadto třeba v porovnání s českými Staříky mohl Stallone klidně přitlačit na pilu v momentech stařeckého chátrání. Když už touží po tom dělat fyzický film, měl by diváka donutit, ať si tu neklidnou prostatu prožije s ním.

Parta, která zoufale postrádá nějakou vzájemnou chemii. Herci bez špetky charisma. Dlouhý ukecaný scény, který jsou ukázkovou definicí fráze "šustí to papírem". Otravná snaha roubovat do každý akční scény nějakej pop-rockovej song, aby to vypadalo jako ve Watchmenech. Anebo nechat celou partu tancovat v různých částech domu na jednu písničku tak, aby se vytvořilo zdání nějakýho vzájemnýho pouta, místo toho ale spíš přichází pocit trapnosti za všechny zúčastněné, že si hrají na Breakfast club. Přitom potenciál by tu v předloze byl. Výslednej produkt je ale spíš další narychlo spíchlej seriál od Netflixu. Potřebujeme víc obsahu, abyste se uscrollovali k smrti!

Spíš než komedie napěchovaná vtipy je to takový úsměvný film smíšený se společenským hororem o rozpadu mezilidské komunikace. Divadelní původ není žádné tajemství, ale celkově film působí relativně dynamicky a filmově - tedy až do úplného závěru, kdy některé scénky působí už vyloženě divadelně (Novotného přepínání mezi módy a doslovné vyznění tématu). _____ Co mi ale přišlo nejzajímavější je nedívat se na film vyloženě jako na schůzku vlastníků a typů nájemníků, ale spíše jako takovou metaforu polistopadového uspořádání společnosti (a částečně i politických stran). Proto mi kritika nedotaženosti postav přijde plochá. Voříšková, Kotek a Polák reprezentují klasické liberály (Voříšková a Kotek moderní hetero pár, kde ona je dominantní neziskovka, která usiluje o zlepšení stavu domu společnosti a on u terapeuta zjišťuje, že ztratil svojí mužnou část; Polák uspořádaný, ale partnery měnící homosexuál.) Tomicová je taková ta tvrdě pravicová podnikatelka, co ale ráda pronáší floskule o židovsko-křesťanských hodnotách, pokud z toho něco kápne. Lábus je klasickej starej komunista ("Dřív bylo všechno lepší"), ale právě takovej ten normalizační, co věděl, kde si nakrást cihly na dům a když šlo o to něco získat, tak ze svých hodnot třeba uhne. Jeho žena je takovej ten bulvární až dezinformační střed domu (v podstatě zjednodušeně řečeno média), co ráda pronáší přisprostlá a hloupá tvrzení o ostatních členech schůzky (hlavně ale těch liberálních nebo pravicových). Novotný je takový ten nerozhodnutý volič, který hlasuje, jak mu řeknou ostatní. Starý pan Sokol (L. Trojan) asi mlčící většina/nevolič. Melíšková takový ten lidem nenáviděný byrokratický aparát. A jedinej, kdo ten chaos u stolu je nakonec schopnej ovládnout je korporátní duo, které působí seriózně, má dobrý vzhled (PR), má pro všechny pochopení, a takse nechce hned přidat na nějakou stranu, ale raději si vytvoří vlastní stranu (a bude jí řídit jako firmu, což je asi přímá narážka na ANO). _____ Čili to vyznění je strašně cynický, protože říká, že dneska není možný dotáhnout do konce dobře míněnou iniciativu zdola, ani když se snaží přizpůsobit tržnímu prostředí (odprodej půdy), kdo se o to pokusí, nakonec musí rezignovat. A jedinej, kdo dokáže provést pořádné změny, je korporátní instituce.

Spíš než o proměnu ošklivého káčátka (Baby na konci filmu pořád není moc pěkná) jde o film o sexuálním dospívání, potažmo sexuální revoluci. Ta první linie je osobní, když se nezkušená dívka na letním táboře nechá plně instruovat starším zkušeným mužem. Ten jí sice učí tanec, ale zhruba v druhý scéně je vidět, že ten hříšnej tanec se skládá hlavně ze sady kopulačních pohybů oblečený mládeže (a jednoho vazouna bez trička), což ale pouze trochu oddaluje to, co nakonec musí přijít. Baby věnuje Johnymu svůj věneček. A ta druhá linie je společenský rovina, kdy vedlejší postavy akceptují, že doba se změnila a dnešní mládež už to chce mít divoký a nespoutaný. Obě tyhle linie se spojí v takovým nenápadně prasáckým momentu, kdy Johny a Baby utíkaj ze závěrečnýho tanečního jančení a u východu je zastaví Bejbin otec, aby Johnymu pogratuloval, že je vlastně správnej chlap, a že je dobře, že mu jeho dceru pigluje on, než někdo jinej. Když i staromódní správňáckej táta pochopil, že doba se změnila, může to pochopit skoro každej divák.

Mix ohromnýho množství žánrů (kung-fu, blaxploitation, cartoonovitá gangsterka, taneční a romantický film, parodie, buddymovie) a taky trochu variace Čaroděj ze země Oz, kde se naivní mladík vydá na cestu za poznáním a odhalí, že měl celou dobu zakryté oči. A při tom všem je to v podstatě příběh (v kung-fu) talentovanýho panice, který se naučí ty správný triky (moves), aby si uvědomil svojí sexualitu (čili přestal myslet pořád jenom na kung-fu) a mohl zaskórovat u zkušenější atraktivní ženy, což krásně podtrhává závěrečný metaforický záběr, kdy hlavní pár za zvuků disco hudby zajíždí na plošině do útrob stropního oválného tunelu. Jak vlak do tunelu v Hitchcockových filmech. Zábavnost občas kolísá, některý žánry jsou trochu trapný (přehrávající záporáci), ale ono to zázračně drží pohromadě. A taky má tenhle film očividně rád Macaulay Culkin.

Vlastně mi přijde škoda, že film, který (v dialozích postav) tak otevřeně komentuje současné dění v USA se bojí rozbít čtvrtou stěnu a oslovit diváka přímo a přiznat, že příběh filmu je spíš taková fasáda (na míru padnoucí přibarvená historka ze 70. let) a že to důležité je společenský komentář. K tomu otevřeně dochází až v úplném závěru, kdy se ukážou mrazivé záběry z atentátu v Charlottesville. Je to promarněná příležitost udělat (v rámci Hollywoodu) opravdu progresivní film. Takhle je to jen dost dobrý mírně humorný dobový krimi s originální zápletkou. 7/10.

The Loudest Voice je dobrý seriál, ale je docela nesnadné si ho užívat a to z několika důvodů. 1) Audiovizuální stránka má uměřený styl (alespoň oproti většině současných seriálů), tak aby vynikly především herecké výkony. 2) Příběh má dvě roviny. Tou kontextuální je vznik a vzestup Fox News jako projektu konzervativce Rogera Ailese. Ta druhá rovina je téma zneužívání lidí. Nejde ale jen o sexuální zneužívání, seriál zobrazuje různé typy manipulace, tlaku a ovládání podřízených skrze pozici moci. Někdy je vyložené nepříjemné sledovat, jak psychologická manipulace podřízených hraničí až s fyzickým omezením osobní svobody. 3) Odehrává se většinou v interiérech, z nichž většina jsou různé kanceláře a hotelové lobby a tmavé hotelové pokoje, takže nenabízí žádné esteticky zajímavé lokace. 4) Není tu žádná vyloženě sympatická postava, se kterou by se divák byl schopný snadno identifikovat (alespoň v první polovině). A naopak hlavní protagonistou je paranoidní (životní moudro jeho otce: „Don't ever trust anybody“), obtloustlý, plešatý, stárnoucí a oplzlý Roger Aisles, kterého (za podpory maskérské práce) naprosto skvěle zahrál Russell Crowe. 5) U mě osobně The Loudest Voice dokonce místy vyvolával pocity fyzického nechutenství, což je dáno tím, jak Roger Aisles vypadá, jak hodně fyzicky je ztvárněn a celkově tématem (sexuálního) zneužívání. Tuhle kombinaci asi nejlíp demonstruje scéna, v které se stárnoucí Aisles při osahávání odevzdané asistentky zoufale snaží v rozkroku nahmatat ztracenou erekci. 6) Svou roli ale taky hraje vědomí, že seriál je založen na skutečném příběhu a že tudíž existuje partička samolibých lidí s velkým vlivem na americkou (a potažmo světovou) politiku, které léta procházejí docela solidní prasárny (manipulace s médií, zastírání sexuálních skandálů).

Život jako brutální komedie.