Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (1 380)

plagát

Zaklínač - Série 2 (2021) (séria) odpad!

To je fakt čiré tvůrčí zoufalství. I přes ty prachy to působí tak strašně levně. To přičiňuje třeba ten zcestnej casting (Henry Cavill nakonec funguje nejlíp), umělé CGI, špatné dialogy, nefunkční zmatenej příběh, který mě nechává chladným, ač mám k látce jistý vztah. Hloubka byla nahrazena povrchností a základy scénáristiky "show, dont tell" nebyly dodrženy. Celé to pak působí strašně vyumělkovaně a blbě, takže to má blízko k té zhovadilé drahé mainstreamové tvorbě pro diváky, kteří se chtějí jen rozvalit na gauči a čumět na něco barevného a akčního, co si nebude žádat tolik pozornosti. Během vrcholení v poslední epizodě jsem vykřikl: "Bože, já se tak nudím!" Dokladem tvůrčí zhovadilosti je to, že divákům je prezentováno dění, které očividně postrádá jakoukoliv uvěřitelnost. Např.: Ciri řekne Yen, že jí nevěří a způsobí tak zemskou průrvu, která se táhne až k hradu, který stojí asi kilák daleko, kde nalomí hradbu. Hradní stráž vyšle hlídku, která dožene Ciri a Yen dřív, než stihnou nasednout na koně. Krásný doklad tvůrčí nekompetence. Něco podobného předvedli Beioff a Weiss v posledních dvou sériích GoT, ale ti aspoň uměli adaptovat. Lauren Schmidt neumí nic a se Zaklínačem dělá něco podobného jako  Kathleen Kennedy se Star Wars. Tam mě to ale tak nesere, protože k SW vztah nemám.

plagát

Hannah Arendt (2012) 

Hannah Arendt je nosná postava a její kniha "Eichmann v Jeruzalémě" je velmi zajímavé filosofické dílo, protože poukázalo na skutečnost banálního zla, které činí ti, kdož se zřekli být člověkem. Od dob Sokrata a Platóna se za myšlení považuje tichý vnitřní dialog. Člověk totiž myslí, ale Eichmann tak nečinil. On totiž jen dobře dělal svou práci. Byl to byrokrat - žádná lidská zrůda. Sám prý proti Židům nic neměl, on jenom plnil rozkazy. Čest si spojoval s plněním rozkazů a přísahou vůdci. Toto je nejzajímavější a rovina filmu, ale člověk, který dílo četl, by touto rovinou filmu přirozeně tak zaujat nebyl, protože by ji už poznal v mnohem širším měřítku. Člověk zcela neznalý by se pak mohl ztrácet o něco více a tím i nudit. Zbytek filmu, který reflektuje Arendtiny vztahy s lidmi a protíná život s dílem už není tak úderný. Mnohdy je spíše mdlý a nudný. Filmu by slušela dravější režie (kteráž to by umožnila nabít film více obsahem) i osobitější technické zpracování. Film samotný je totiž těžce nevýrazný. Tvůrci vůbec nepracovali s možnostmi tohoto média a natočili tak těžce nevýrazný film. Highlightem film je závěrečná přednáška.

plagát

Pěst legendy (1994) 

Pokud na to divák nahlíží jako na žánrovku, nad kterou se má bavit, nikoli přemýšlet, tak film dopadne dobře. Bohužel přesně takový mdlý přístup většina diváků má a hloupé filmy z toho vychází s vysokým hodnocením. Děj filmu je vyloženě špatný. Zní to možná moc přísně, ale nevím jak jinak shrnout film, který je tak plytký, kde je celý politický konflikt je vykreslen neskutečně naivně, kde některé postavy (přítelkyně Japonka) nemají vlastní inherentní osobnost, ale slouží jen jako hlas, který má hlavní postavu někam nasměrovat, aby se příběh pohnul. Tuto vyumělkovanost nesnáším.  Typický lazy writing a tím já opovrhuji. Být já tvůrcem, buď bych z toho udělal přehrocenou frašku plnou karikaturních postav a šílených bitek a nebo vážný příběh o cti zasazený do historického období. Vizionářský tvůrce by se mohl odvážit zkusit oba tóny spojit, ale přirozeně by to na něj kladlo vyšší nároky a celé by to bylo dvousečnou zbraní. Nemyslím, že Gordon Chan takový úmysl měl, ale přesto výsledek jeho práce tak nějak klopýtá mezi oběma póly a současně nefunguje v jednom ani druhém. Nemá to žádný emocionální náboj, není to ani vtipný, divák zkrátka zůstane nezainteresovaný do celého dění. Snad jen doufá, že postavy už přestanou mluvit a začnou se zase prát. Osobně vítám filmy, které jsou jen žánrovou akční řežbou. Musí však fungovat (není lepší příklad než Raid 1 nebo John Wick 3). I zde má Fist of Legend své nedostatky a myslím, že částečně se na tom podílí i onen příběh. Pokud je to divákovi jedno, tak ani akce nebude působit tak intenzivně, jak by jinak mohla. Technické kvality však uznávám - minimálně teda u některých bitek. Kupříkladu akční pasáž, v níž japonská škola bojových umění naběhne na pozemek čínské školy a začnou se řezat s meči, působí blbě, protože nikdo nepřijde kvůli ratingu PG-13 k vážnému úrazu. Někteří to ochotně přejdou, ale já nikoli, protože to jen vygenerovalo fail a šlo to udělat lépe. Když už se film točí kolem násilí, tak ať se mě nesnaží ušetřit jeho následků. Jednak to kazí dojem a druhak tím opovrhuji. Finální souboj s generálem který hlavou láme kameny a kopance z otočky do brady mu nic nedělají je též otřesně umělý. Takové nesmysluplné rozvržení "síly" opět působí nevěrohodně, čímž diváka opět nechá chladným. Přitom akci jsem měl ve filmech vždycky rád, protože dokáže být velmi napínavá. Ne každý ji však umí dobře natočit a vymyslet! 1/5 se možná zdá jako příliš přísné hodnocení, ale ono věru není co chválit.

plagát

Mainstream (2020) 

Andrew Garfield je dobrej herec a film víceméně táhne, ač téma zajímavé je, jenže není dost rozpracované a na film tak nakonec odezní do ztracena.

plagát

Konference ve Wannsee (2001) (TV film) 

Mám rád komorní konverzační filmy. Často stojí na skvělém scénáři spíše než na exotických kulisách a jiných "povrchních" atrakcích, které rozhodně přispívají k zábavnosti, ale vždy vše stojí a padá na scénáři.

plagát

Smrtonosná zbraň 2 (1989) 

Nejlepší díl série. Postava Pesciho je další skvělou humornou figurkou (v dalších dílech už však ale nefunguje ani zdaleka tolik). Furt se tam dějou nějaký skopičiny (reklama na kondomy, bomba na hajzlu, "všechny jsem je odnegroval") a současně to dokáže být docela syrové (vražda milenky, postřelení na lodi).

plagát

Smrtonosná zbraň 3 (1992) 

Asi je to stále lepší než většina filmů podobného ranku, ale pro mě osobně se jedná o nejslabší a nejméně výrazný díl série. Co si tak vzpomínám, tak zde je nejméně nějakých humorných momentů (čtyřka měla aspoň ta nedorozumění mezi Chrisem Rockem) a celé je to více orientované na případ, který v sérii nikdy nebyl zajímavý a slouží jen proto, aby se něco dělo. Romantická linka mezi Gibsonem a Rene Russo mě taky zrovna nezajímala, ač funkční asi je (ona umí taky kung-fu!). Nejde to však natolik do hloubky, abych do toho byl zainteresovaný. 2/5

plagát

Smrtonosná zbraň 4 (1998) 

Čtyřka se posunula blíže k bláznivé akční komedii, což je pozice, která většinou stírá nějaký autorský styl a zkrouhne emocionální rozsah jen na úroveň "bavit se". Není to však tak hrozní. Tahle série si svůj kvalitativní standard víceméně udržela a mě osobně čtyřka baví víc než trojka, která je nejvyčpělejší a nejméně výrazná. Snad proto, že se soustředí hlavně na případ, který v sérii nikdy nebyl zajímavý. To platí i nyní, ale díkybohu jsou na něj navlečeny momenty, které film zvýraznily. Nejvýraznější vtip zde byl generován z nedorozumění mezi postavami Glovera a Chrise Rocka. Motiv stárnoucího Riggse, který už taky nezvládne to, co dřív, byl zasazen vhodně a v závěru dojde k surové bitce mezi dvěma postaršími detektivy a mistrem bojových umění Jetem Li, která naštěstí nepůsobí vyumělkovaně a je vlastně nejlepší akční scénou z celé série. Finále se pak z diváka snaží vycucat nějaké emoce (Pesci a jeho žabka a rodinné foto...), které se u mě však nedostavily. 2,5/5

plagát

Smrtonosná pasca 4.0 (2007) 

Před pubertou mě to bavilo, kvůli té přepálené akci, ale dnes to CGI působí podstatně hůře, zatímco praktická trilogie své kouzlo zkrátka má. Čtyřka už působí poněkud bezpohlavně. Přechozí díly byly v akci přirozenější, hmatatelnější a obrazově to vypadalo lípe v celém svém celku - asi kvůli technice a materiálu, na který byly natáčený. Vždycky se mi zdálo, že filmy natočené na digitální kamery přibližně v této době nemají valnou estetickou úroveň. PG-13 taky nepotěšilo.

plagát

Stvorení pre lásku (2000) 

Byl to věru zajímavý romantický film. Takový jsem ještě neviděl. Snad ale víc zajímavý než zábavný. Způsob, kterým je audiovizuálně zpracovaný umocňuje poetiku námětu nenaplněné lásky. Přišlo mi, že v jiných filmech jsou highlightem různé momenty, kde se "něco" výrazného stane (dejme tomu, ze třeba první polibek), ale zde jako by se tvůrci vyhýbali takovýto momentům a divák si toho musel spoustu domýšlet. Nic se tam otevřeně neřeklo, ale ta promlčená slova a letmé pohledy snad o lásce, které nebylo přáno, vypovídala o to více. Film si tedy žádá vyšší dávku pozornosti. Věřím však, že se to vyplatí, protože je to film dobrý.