Recenzie (728)
Trabantom do posledného dychu (2016)
Tak tenhle díl byl nejhorší ze všech, připadalo mi, že více jak polovina stopáže byla jen o opravování aut, to si můžu zajít do jakékoliv dílny a ne na film o cestování, kde z cestování, přírody, dobrodružství, poznatků bylo opravdu mininimum.
Song to Song (2017)
Terrence Malicka jsem již vzdal, ale zde jsem se nechal nalákat na plejádu fakt velmi zajímavých herců, kdy jsem si řekl, s takovými hvězdami to nemůže zmrvit ani Malick, ale opět jsem se zmílil a opět herci neměli, co hrát, jen sebou bezmocně zmítali od záběru k záběru, plných vnitřních monologů a prázdných záběrů. Celý film byl opět velmi prázdný a povrchní, a víceméně stejný jako všechny poslední Malickovy filmy. Jediné pozitivum zde byl soundtrack.
Roura (2013)
Pokud u filmu i na šestý pokus usnu během několika málo minut, a to i přes den, tak je něco špatně. Sice dokoukáno, ale po týdnu na několikátý pokus, a s velkým sebezapřením a jediné, co si z filmu pamatuju je záběr na ruskýho týpka, co se dloube v nose, a pak neví, co s holubem.
Šmolkovia: Zabudnutá dedinka (2017)
Na šmoulech jsem vyrůstal a v mé době to byl obrovský fenomén, dokonce jsem měl na základce i teplákovou soupravu s těmahle modrejma potvůrkama, a s tímhle filmem jsem se na chvíli vrátil do mého dětství a dost se mi líbilo, že to kouzlo to mělo i po letech, a i když pár moderních mrknutí to mělo, tak si to udrželo tu staromilskou atmošku a totálně to nezmodernizovali.
Personal Shopper (2016)
Horor to byl zejména pro diváka, sledovat značnou část filmu jak si Kristen píše smsky, ale dvě scény film trošilinku zvedli, jinak prázdné nic s párem padajících skleniček.
Austin Powers 2 (1999)
Jedna z nejlepších komedií vůbec. Jednička ani trojka se ji nevyrovná, což je škoda. Zde je kadence vtipů a bizarností kulometného rázu, kdy si člověk ani nestačí vydechnout. Ano, je to hodně ulítlé, hodně vulgární a hodně nesmyslné, ale je to podané takovou lehkostí a vtipností, že zde to vůbec nevadí, ba naopak. Jedna z mála komedií, která se neomrzí ani po několika opakování. Po letech jsem se na ní podíval znovu (již po několikáté) a neztratila nic ze své vtipnosti, a bavil jsem se jako bych to viděl poprvé. Nejvíc mě tam baví ta vystříbená jazyková ekvilibristika, která nemá obdoby a musím vyzdvihnout i velmi povedený dabing.
Pätdesiat odtieňov temnoty (2017)
Stejná nuda jako při prvním filmu. Romantika nefunguje, sexuální scény jsou snad ještě více asexuální než v jedničce, a to jsem myslel, že už to nejde, dialogy jsou strašně prázdné a nic neříkající, chování ústředních postav je opět plné kontrastů, kdy si stále protiřečí, než co řekli před několika minutama, a stejné to je s jejich chováním. Jediné pozitivum je, že Dakota Johnson si po jedničce zahrála v pár filmech, ve kterých trošku vybrousila své herectví, a zde aspoň jako jediná dokáže alespoň v pár momentech něco snesitelného zahrát.
Bergman & Magnani: Vojna vulkánov (2012)
Hodně divný dokument, který se víceméně skládá ze sestříhání scén z filmů Vulcano s Annou Magnani a Stromboli s Ingrid Bergman, s pár dobovými záběry, kdy ta koláž byla hodně divná a celé to bylo takové nešťastné. Kdyby nechali tradiční mluvící hlavy, asi by to dopadlo mnohem lépe.
Zem - história jednej cesty (2009)
Pod tímto filmem jsou dva dokumenty: 1) Home, který měl kino premiéru 5.6.2009 a u nás je známý s dabingem Zdenka Svěráka 2) Home, histoire d'un Voyage, který měl TV premiéru 22.11.2009, u nás známý s dabingem Alfreda Strejčka. Zatímco první dokument má nudný a téměř iritující komentář Svěráka a má ač úchvatné záběry, ale poskládané dle témat, kdy však působí jakoby bez ladu a skladu, a je to taková eko-agitka, kterou bych hodnotil maximálně 4* a to za pouhé záběry. Druhý dokument je novým sestřihem z 500 hodin natočeného materiálu, kdy je poskládán jako cestopis po celé planetě, s úžasným komentářem Strejčka, kdy tento cestopis je jedním slovem fenomenální, doslova diváka strhne, dozví se i dost zajímavého a je mnohem lepší než původní Home. A stačí jiný střih a poskládání. Teď jak hodnotit zde, když v jednom jsou dva kvalitativně odlišné filmy. Budu hodnotit tu druhou verzi, protože ta si jednoduše, těch 5 hvězd zaslouží a rozhodně ji doporučuju více než tu s komentářem Svěráka, která leckoho může místami nudit.
Raees (2017)
Zde jsem váhal mezi 3 a 4*, ale vzhledem k tomu, že to bylo minimálně o třídu lepší než Pod rouškou noci, které zpracovává podobné téma a pomalu to vypadá jako jeho remake, i když není a Shahrukh Khan hraje mnohem lépe než Ben Affleck, i když sice tady je jeho herecký výkon dost upozaděn a jeho jiným majstrštykům se nevyrovná. Ale obrovským překvapením je Nawazuddin Siddiqui, ze kterého se pomalu, ale jistě stává král důležitých vedlejších rolí a hned po Te3n předvádí jeden z jeho nejsoustředěnějších výkonů. Strážci zákonů mu prostě sednou lépe než třeba psychouši jako v Psycho Raman. Jedním z kladů Bollywoodu je obsazení krásné talentované ženy, zde však měli tvůrci špatnou volbu a Pákistánka Mahira Khan, mě moc nepřesvědčila, zato soundtrack je velmi povedený. Když sečtu klady a zápory, tak mi nakonec vychází lepší hodnocení, i přesto že Rahul Dholakia není tím správným tvůrcem pro vytvoření emocí jako např. Karan Johar, a zde trochu drhnou, ale u gangsterky to tolik nevadí.