Gore

Ze začátku než se hlavní hrdinové dostali do vězení to bylo brilantní, výtečné dialogy, které v dnešních nezávislých filmech již nenalezneme, ale pak ve vězení tomu začal docházet dech a šťáva, ale i tak vysoký nadprůměr.

Chování a jednání postav už nebylo jen iritující jako ve dvojce, ale rovnou urážlivé. Ani vcelku zdařilé akční scény film nedokázali zachránit. Ještě že se na Salazar a Scodelario dá pěkně koukat.

Neskutečná nuda, a to už podruhé u Guadagnina, přestávám se těšit na Suspiriu. Jediný Stuhlbarg opět nezklamal, jen díky němu jsem film dokoukal.

Začátek filmu v ruském prostředí a dřina při klasickém baletu, byla až fascinující, ale po přesunu Poliny na evropský kontinent, jako by film ztratil duši a nabízí samé klišé.

Někdy není návrat do 90. let špatný, a tenhle filmeček je koukatelnější než většina Emmerichovek, protože zde není tolik té přespříliš patosní vaty, která mě u Emmerichovek tolik nudila a vytáčela. A dokonce se mi to líbilo víc než tolik oslavovaný Armageddon s Willisem. Prostě film, u kterého člověk vypne, nemusí přemýšlet a občas si nostalgicky zavzpomíná, že takové filmy se už dnes moc nevidí. Navíc celý film šlape jak hodinky bez nudných nebo vyloženě debilních pasáží. Devlin při spolupráci s Emmerichem hodně odkoukal a navíc se poučil z jeho chyb, a na to, že režíjně debutoval, tak to zvládl skvěle, jak ukočírovat herce, tak se mu nerozpadly pod rukama ani náročné akce a triky, a za to si zaslouží pochvalu.

Miluju Bollywood, miluju Rani Mukerji, ale tento "skvost" mě štval od první vteřiny. Příšerně přehrávající Rani, kdy tento její projev ještě zachraňoval její krásný kukuč, ale docela mimo byli její tanečky s odhaleným břichem, které za ty roky poněkud nakynulo. Ale nejhorší ze všeho byl scénář a celková režie, kdy ztřeštěnost příběhu byla zde přímo iritující, postavičky jak z jiného vesmíru a objekt její touhy byla tak nesympatická postava, navíc s nejhoršími možnými vlastnostmi, že by si o něj nikdo normální neopřel ani kolo. Film, na který chci, co nejdřív zapomenout, abych si nesprotivil Rani.

Už jsem asi příliš starý na to poslouchat v každé druhé větě slova pojebaný kokot a do píče. Snaha o přílišnou drsnost naráží na neuvěřitelnost, a to do toho nepočítám úvodní znásilnění, které je úplně mimo mísu.

Z filmařského hlediska dokument totálně selhává. A nebudu dávat hvězdy jen za téma, když vše ostatní selhává na plné čáře, zpracováním, postupy, bulvárností, ale i to téma je podané nezáživným způsobem. Navíc nemám rád všeobecně jednostranné dokumenty.

Tahle Máma mě hodně zklamala. Možná nejméně hvězdiček, co jsem dal indickému filmu. Místy, hlavně ten závěr, mi připadal jakoby vypadnul z béčkového amerického akčňáku, natáčenému v Bulharsku. Matka i dcera příšerně přehrávaly, a to i na indické poměry. Ty jejich emocionální výjevy byly hodně za čarou. Jedinou zajímavou postavou byl soukromé očko DK, a až v titulkách jsem si přečetl, že ho hrál můj oblíbenec Nawazuddin Siddiqui. Zde byl namaskován k nepoznání.

Mám rád životopisné hudby a nesnáším rap. To na úvod. Proto hudební složka se mi nelíbila, ale vzhledem k tomu, že film je o rapujícím zpěvákovi, tak je nezbytná a musím ji akceptovat. Film sice nedosahuje kvalit jako např. Straight Outta Compton, který mě filmařsky bavil mnohem více, ale na druhou stranu průser to taky není. Je skvěle obsazený, hlavně ústřední postava 2Paca je stejná jako originál (z dob MTV, kdy to ještě byla hudební stanice, si pravého 2Paca pamatuju), ale i menší role jsou dobře obsazené. Příběh se místy vleče, ale pár silných momentů obsahuje. Prospělo by mu menší zkrácení, hlavně v těch nudnějších pasážích a i songy bych pokrátil. Adekvátní hodnocení je mezi 3 a 4 *, ale kvůli pár drobnostem (jako že z 2Paca nedělali žádného svatouška, ale pořádného přitroublého MTF) se přikloním k příznivějšímu hodnocení.