strougy

Slabší Tsukamotův kousek, který se dělí na dvě kvalitativně rozdílné části. První, kde řádně nakrklý goblin likviduje všechny, na které ve školní budově narazí, je výborná, má atmosféru i vtip a ani nevadí šíleně přehrávající hlavní dvojice, naopak to do potrhlé atmosféry filmu jaksi krásně zapadá a já se střídavě smál a občas i docela bál ( a za tu jednu lekačku teda nedík, málem jsem hlavou prorazil strop ). Přelom pak přijde se scénou, kdy Watanabe hlavní dvojici vysvětlí, co se děje a jejich vkročením do podzemních katakomb se rozjede neuvěřitelně špatný závěr s nepovedenými příšerami a film klesne na úroveň těch nejhorších béčkových filmů, co jsem kdy měl možnost vidět. Škoda, mohlo to být lepší, takhle to je jen za relativně slušné 3*.

Plynové lampy bych povinně pouštěl všem těm, co si myslí, že staré filmy nemají co nabídnout. Brilantní a řádně mrazivý thriller, kterému kraluje úchvatný Charles Boyer, úžasná Ingrid Bergman a do šera osvětlovaného pouze mihotavým plaménkem plynových lamp zahalený dům. Filmová lahůdka.

Celkem povedená Miikeho krvavá hříčka, která sice oplývá spoustou černého humoru, dobře natočených brutálních masakrů a výborné hudby, bohužel celkový dojem kazí zmatený děj a zejména v první polovině i kupa nudných scén. Nakonec tedy za slušné 3*.

Kdo by to do těch Pakistánců řekl, že dokážou natočit tak fajn horrorovou chuťovku... Nejlépe by se to dalo popsat jako klasický slasher, co potkal zombie horror a to celé se odehrává v dostatečně exotickým prostředí, aby to člověka bavilo i v slabších chvilkách. Atmosféra postupně kvalitně houstne, třeba scénka u obchodu s čajem má dobrý grády, chvilka s útokem zombies a následným pojídáním vnitřností taky potěší svojí přímočarostí a navíc to autoří zbytečně neroztahují, takže se člověk nenudí. Z mý strany teda spokojenost.

Vcelku příjemné anime, co hodně těží ze sympatických postav jak obou sester, tak i ostatních v čele s majitelem baráku či bohatou Ginko, díky čemuž jsem byl schopen přejít i přehnanou sentimentálnost či přímo plačtivost některých epizod a po většinu času držet sestrám palce. A závěrečnou písničku si budu pobrukovat ještě asi hodně dlouho...

Velmi příjemné překvapení. Pustil jsem si to v práci doufaje, že mi tak noční směna rychleji uteče a stalo se. Kvalitní mix slasheru s hodně černým humorem po většinu času funguje a dobře se doplňuje, zejména scéna s hlavou či rozhovor o medvědech hned na začátku pobavily nemálo. Navíc se humor většinou objeví ve scénách, kdy by ho člověk ani nečekal a tvůrci tak na diváka pomrkávají, ať to nebere tak vážně a hlavně se baví. Což člověk rád udělá. :-)

Za určitý filmy by měli tvůrci dostat nejlépe trest smrti, či alespoň minimálně zákaz činnosti, což by mi po tom utrpení způsobeném sledováním té hrůzy poskytlo malý pocit satisfakce. Ani vlastně nevím, co Underworldu vytknout první, jestli příšerný příběh, hemžící se nelogičtnostmi extrémního rázu a dialogama na úrovni žvatlání nemluvňat, herecké výkony, kdy víc charismatu než sado-maso latexová královna Kate Beckinsale má i uslintaná tlama hafana, co by na svůj smradlavý dech potřeboval zbrojní pas, a to nemluvím o Speedmanovi, o tom se slušně prostě vyjádřit nedá, a nebo třeba o režii, kterou by líp zvládl i lidoop po lobotomii. Děs, hrůza a jeden z aspirantů na titul nejhorší film, co jsem kdy viděl.

Jouiji Gouda přestoupí na novou školu a tady se potká s Akane, krásnou a chytrou dívkou. Na první pohled se do ní zamiluje a hned ji před celou třídou požádá o ruku. Akane odmítne, což ovšem pro Goudu, který se již rozhodl, že se stane jeho nevěstou, nic neznamená... Akane Maniax se skládá ze tří dílu, za což jsem teda vděčný, neboť kdybych jich viděl víc, dost reálně by mi hrozilo minimálně pokles IQ o takových deset bodů, jelikož se totiž jedná o jedno z nejhorších anime, na které můj nebohý zrak ulpěl. Akane je vlastně bláznivá komedie s romantickou zápletkou, kde asi většina vtipů měla pramenit z šíleného chování hlavního hrdiny a toho, jak si to pokaždý u Akane pokazí. Bohužel, to že hlavního hrdinu neustále častují slovem idiot, není pro nic za nic, on totiž idiot je a jeho eskapádám se prostě smát nedá, a fandit mu už vůbec ne. Jediný, co se dá trošku vyzdvihnout, jsou jeho útěky do vysněné reality, kde se to zvrhává v jakési mecha, které je sice dost špatné, ale ne tak jako hlavní dějová linie a nakonec se na to člověk skoro i těší, protože pak nemá chuť zvracet. Skutečně hodně, ale hodně špatné anime.

Sedmnáctiletý student Nakaido Hirosuke spatří jednoho dne na nádraží krásnou dívku, Ajimu Yasuno, a okamžitě se do ní zamiluje. Po úvodních neúspěšných pokusech se s ní konečně seznámí a tak mezi nimi začne vznikat vztah, který ale musí projít mnoha překážkami a úskalími... První tři části tohoto romantického anime se nesou v příjemně civilním duchu, kdy tvůrci netlačí příliš na pilu a nechávají tak dostatečný prostor pro vybudování uvěřitelných vztahů nejen mezi hlavními, ale také i mezi vedlejšími postavami, které jsou mnohdy i lehce zajímavější než hlavní pár. Když člověk pomine tlustou mrňavou paní (která ovšem na konci svým výstupem dosti překvapí a dokonce Ajimu pomůže!), tak se nedočká ani obvyklých "vtipných" momentů a užívá si milou romantiku, postavám drží palce a těší se na konec. A pak teda konečně příjde závěrečný díl, a s ním se k mému překvapení dostavila tak odporně přeslazená limonáda, že by snad i v Hollywoodu zíraly s otevřenou pusou a ani tam by nejspíš závěrečných několik minut neprošlo. Škoda, nebýt závěrečné části, hodnotil bych rozhodně lépe, takhle to je sice nakonec ještě za 3*, ale to s hodně odřenýma ušima.

Anzu se stane svědkem sebevraždy své spolužačky a při té zaslechne úryvek jakési písně. O tom se doslechne několik novinářů a společně s Anzou a několika jejími spolužačkami se rozhodnou vypátrat, zda existuje takzvaná "sebevražedná píseň"... Densen uta není úplně špatný film, zhruba první dvě třetiny se příběh zajímavě rozvíjí a společně se slušnou atmosférou drží diváka celkem v napětí, co že bude dál. Bohužel, poslední třetinu se snímek autorům doslova rozpadne v rukou a konec je nakonec až tak stupidní, že by si za něj zasloužili bez milosti aspoň pár facek. Za ten hlavní problém bych viděl to, že se jedná o pokus spojit módní problematiku sebevražd s klasickým modelem duchařského j-horroru, přičemž na první téma je to moc povrchní a plytký a na horror zase málo strašidelný, vlastně až na dva trošku děsivěji vypadající sny to není strašidelný vůbec. Škoda, tenhle film měl na víc.