Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Animovaný
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (573)

plagát

Dostať do něba (1975) 

Parta dětí spolu s psíkem se snaží dostat zpět na nebe spadlou hvězdu... Slušný a vcelku zábavný krátký film, jehož animace dost připomíná Káťu a Škubánka z Čtyřlístku :-)

plagát

Démon (1972) 

Sám o sobě dostatečně děsivý příběh navíc získává na atmosféře díky zajímavě stylizovanému pohybu loutek a drásavé hudbě. A závěrečná pointa je až nepříjemně ze života...

plagát

Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života (1970) 

Apokalyptické podobenství o špínou zaneseném světě, kde lidé žijou bez špetky naděje na záchranu, kde přemýšlivý tvorové vystupující z řady postupně chřadnou a upadají a šílenství se zdá býti jedinou možnou odpovědí a únikem před všudypřítomnou hnilobou a rozpadem všech hodnot. Poslední soud by byl vysvobozením, avšak už nezůstal nikdo, kdo by nebyl svržen do plamenů pekelných... Čistá deprese...

plagát

Ruka (1965) 

Vytvořit na tak malém prostoru tak působivou alegorii o zničujících praktikách totalitních režimů a navíc v době vlády komunismu si zaslouží obdiv.

plagát

Manželstvo po taliansky (1964) 

Čekal jsem konverzační komedii, dostal sice výtečný, ovšem značně depresivní a temný příběh o lásce a nenávisti. Hlavní devizou snímku není ani tak precizní režie či skvělý scénář, ale zejména vynikající hlavní herecké duo. Mastroianni vystupuje jako uhlazený, na vzhled si potrpící svůdník, kterému divák uvěří veškeré emoce, od smutku a neštěstí přes obvyklou familiérnost až po závěrečný neklid a nejistotu, zatímco Sophie Loren hraje svojí Filumenu jako navenek zamilovanou a navní slečnu, ze které se postupně vyklube tvrdá a cílevědomá žena, která je mnohem větší osobnost než navenek suveréní Domenico a je to právě ona, jenž si postupně ukradla moje sympatie a po celou dobu filmu ji fandil. Ač se mi dostalo jiné podívané, než jsem čekal, tak nakonec jsem jen rád a po delší době mohu s klidným svědomím udělit zasloužený plný počet hvězdiček.

plagát

Ať jedí koláče (1999) (seriál) 

Slušný britcom dělající si srandu z předrevoluční Francie a života v paláci Versailles. Vtipné postavy bohužel nemají dostatečnou oporu v scénáři a tak většina dílů se nese sice v zábavném, leč bohužel lehce sterilním duchu a člověk se sice po většinu času usmívá, ovšem úchvatných vtipů, po kterých by se pořádně zasmál je nedostatek. Čestnou vyjímkou tak zůstává výborný druhý díl o tom, kterak se hraběnka vypořádává s prohranou sázkou a obviněním z vraždy ( "Taková typická sebevražda" ), jenž ovšem má následně protipól ve čtvrté, značně nepovedené části o hraběnčině těhotenství. Celkově tedy slušné a za podívaní stojící, přesto z mnoha situací šlo pro diváka chtivého humoru získat více a postoupit z průměru mezi britcomovou elitu.

plagát

Výstrely pri O.K. Corrale (1957) 

Velice povedené zpracování klasického příběhu, který se stal neodmyslitelnou součástí americké mytologie, jenž si pro sebe takřka ukradl elegantní Kirk Douglas jako karbaník a opilec Doc Holliday. Pohybuje se s grácií, vybroušené hlášky hází jako bonbóny a charisma by mu mohli dnešní herci jen závidět a ač Lancaster nehraje špatně, Earpa představuje jako klasického ikonického westernového šerifa s neochvějným smyslem pro spravedlnost a hrdost, přesto z toho vychází jako pouhá vedlejší postava, co funguje jako přihravač na smeč Douglasovým bonmotům. Stáří filmu na jeho kvalitu nemá vliv, naopak uzrál jako víno a řadí se tak do skupiny westernů, co by měl každý fanoušek vidět.

plagát

Dannyho jedenástka (1960) 

Celkem vkusná a starosvětská komedie, trpící určitou stařeckou dýchavičností a postrádající pořádné tempo, což vzhledem ke stylovému obsazení a mnoha milým scénám diváka zamrzí. Ač se mi to zdá poněkud zvláštní, tak Soderberghův remake originál pokořil a je o tu jednu hvězdu prostě lepší.

plagát

Tókaidó jocuja kaidan (1959) 

Atmosférická duchařina nesoucí stopy klasických japonských kaidanů. Po poněkud rozvleklejším začátku, kde se hlavně vykreslují hlavní charaktery, přichází děsivá druhá polovina, kde se hezky ukazuje, že japonci mají na hrůzné duchy patent a dokázali mě slušně vyděsit a to dokonce za bílého dne. Z mé strany spokojenost.

plagát

Tacu no ko Taró (1979) 

Japonská pohádka vyprávějící příběh o chlapci jménem Taro, jenž vládne silou sta mužů a který se po zjištění, že jeho domněle mrtvá matka stále kdesi žije změněna v draka, vydává na nebezpečnou cestu přes hory a po cestě se pomalu učí tomu, jak je důležité pomáhat těm, kteří to potřebují... Milé a příjemné, tak by se asi nejlépe dal Taro the Dragon Boy charakterizovat, jedná se vlastně o klasický pohádový příběh, kde se původně líný a dětsky sobecký klučina vlivem prožitých dobrodružství mění v dospěle jednajícího jedince s vyvinutým sociálním myšlením a ukazuje tak divákům, že lenost, chamtivost a sobectví se nevyplácí a jen ti, kdo jsou poctivý a myslí hlavně na druhé nakonec dojdou štěstí a vyplní své sny. To vše je zaobaleno v hezké a osobité animaci a spolu s chytlavou hlavní písničkou, která v průběhu děje získává též roli magického zaříkadla na přivolání pomoci, se tak jedná o kvalitní a bohužel evidentně alespoň u nás málo známý film.