RedAK

Stream a jejich sofistikovaný formát opět v akci. Pokud na to nenarazíte až po kompletním odvysílání a nesjedete to v kuse jako hodinový dokument s patnácti reklamama na žiletku na péro, dvaceti supervýhodnýma mikropůjčkama pro nesvéprávný debily a jedním extra otravným malým zeleným zmrdem, co vám třicetkrát za sebou nabídne vánoční slevy v dubnu, budete se muset týden co týden prokousávat tří až čtyřminutovýma epizodkama jak kokot. Tři týdny jsem čekal, než mi chlapci konečně ukázali, u kterýho negra koupit koks a další čtyři týdny jim trvalo mi prozradit, u jaký český smažky sehnat prvotřídní peří. Jestli dostanu chuť na herák, budu to muset buď odložit na příští rok, nebo se vydat s napumpovanýma žílama a prázdnou stříkačkou do podsvětí Václaváku na vlastní pěst. Kluci to sice moderují toporně, jak kdyby se před nima poprvý svlíkla ženská a oni se jí snažili dovysvětlit sinus cosinus tangens cotangens, a opravdu nelze předpokládat, že z nich vyroste druhej nebo třetí Janek Rubeš, ale jako uznávanej feťák jim ty videonávody pro narkomany musím pochválit. Pochybuju, že to bude mít pod taktovkou Streamu takovej dosah, jakej by to mít mohlo a mělo, ale mezi záslužný počiny to bezesporu patří.

Jára Soukup si musí radostí mnout péro; z dosavadních tří debat se stal jednoznačně nejlepším moderátorem. To je jak kdyby se přistupující muslim v turbanu s podezřelým báglem stal v tramvaji přijatelným cestujícím jenom proto, že všichni ostatní hned vystoupili. Že bude Voříšek ještě horší než stavěč pyramid z Novy, to jsem nečekal ani já. Kdybyste postavili mezi Miloše a Drahoše koš s prádlem, tak ten to odmoderuje líp. Prima na to šla v opulentním stylu a připravila velkolepou show, už tam chyběli jenom kouzelníci, sloni a žonglující Asiaté. Do prvních řad byly umístěny ženušky obou kandidátů a musím uznat, že Evě i Jirkovi to slušelo. Zbytek publika tvořily dementní lopaty stádně bučící a vřeštící u každýho slova, takže to vypadalo asi takhle: „Víte… bůůů… pane prezidente… bůůů… já si… tlesk tlesk… myslím, že… bůůů… bychom… bůůů… mohli už… bůůů tlesk… začít.“ Tlesk bůůů tlesk. Jak buzeranti. Můžeme mít k Milošovi jakékoliv výhrady, třeba že když předkloní hlavu, ksicht se mu rozteče až na břicho, ale nemůžeme popřít, že svého protikandidáta rozcupoval na sračky. Drahošova židle v předchozích debatách předvedla lepší výkon než Drahoš. Neměl chodit do žádný debaty a měl by klid, aspoň by si neublížil. Ve čtvrtek si ho Zeman namaže na chleba jak Ramu ještě v Český televizi a v sobotu se budeme všichni strašně divit, jak to ten seschlej starej čurák, hlava pomazaná, z boží vůle präsident, mohl zase vyhrát. Ale jednu hvězdu dávám, tyhle debaty jsou větší sranda než holocaust.

Mám rád dobré jídlo… Když tak nad tím přemýšlím, tuhle větu slýchávám často od různých přemoudřelých filantropů, kteří mají charakteristiku tvořenou ze samých záslužních činností a superlativ; „překrásný intelektuál, vznešený altruista, vystudoval všechny vědy, kandidát na ředitele vesmíru, má rád dobré jídlo…“ Z toho logicky vyplývá, že my, obyčejný plebs jen se dvěma vysokými školami, máme rádi jídlo vyloženě odporné: „ještě nevím, co bych si dal, ale musí to chutnat jako zvratky pomočeného bezdomovce před skvotem, protože mám rád hnusné jídlo, yeah!“ Nikdy bych si nepomyslel, že svět se bude rozdělovat na lidi, kteří mají a kteří nemají rádi dobré jídlo. Takže kdybyste byli zvědavi, po každém vysrání si kvalitně vytřu prdel. Měli byste si to zavčas zapsat do životopisu. Ehm, nicméně abych se vrátil k meritu věci. Mám rád dobré jídlo. Bohužel si ho nemám kde vychutnat. Sám nejsem příliš zdatný kulinářský velemág. Jednou jsem se pokoušel uvařit vodu na čaj a skončil jsem s popáleninami na čtyřiceti procentech těla a amputovanou končetinou. Bývalá přítelkyně také neuměla vařit. A když už se o to z mně neznámých důvodů pokusila, čerstvé a chutné ingredience dokázala mávnutím vařečky proměnit ve sračky. Avšak nikdy jsem jí to neřekl. Naopak jsem ji za to chválil, jednak proto, že jsem zmrd od přirození, druhak latentně doufám, že mého následovníka nedopatřením zavraždí. Třeba až mu v koprovce zaskočí rybí kost. Tenhle pořad jsem zkusil ve snaze přijít na to, jak se zapíná sporák, nicméně mně to bylo stejně k hovnu. Asi už navždy zůstanu u čínských poblívek z Lidlu za 2,90 v akci. Ale srát na to, moje životospráva je ztracená už od embrya, kdy jsem v děloze závodně inhaloval nikotin. Tím se také vysvětluje moje mentální retardace, buáááh ééééé!

Přerušujeme vysílání pořadu Mozková obrna a jiné neřesti s naléhavým zpravodajstvím. Do studia nám před pár hodinami přišla informace, že Sámer Assa vyvěsil na svůj twitter velmi znepokojivý post, který zní, citujeme: "Po souloži s Evženem se cítím vždycky plný energie. :-)". Tato šokující zpráva v mžiku oběhla celý internet a část veřejnosti se domnívala, že muselo jít zcela jistě o překlep a Sámer chtěl napsat po souloži s Terezou, protože důrazně odmítala, že by jejich idol, jenž si pravidelně holí nohy a nosí růžová trička s výstřihem po rozkrok, mohl být gay. Ovšem vzápětí naší redakci kontaktoval samotný Evžen a k situaci se vyjádřil. Vzhledem k citlivosti celé kauzy si přál zůstat v anonymitě: "Já to prostě nechápu! Opravdu ne. Vnímám to jako podraz. Je pravdou, že jsme při sexu měli se Sámerem nějaké ty problémy, protože on má velmi úzký anus, takový ještě dětský, řekl bych, takže chvíli trvalo, než jsem se do něj dostal. On dokonce chvíli i plakal, ale pak jsme použili jeho slzy jako lubrikant a dál už to bylo jenom krásné. Ale toto je samozřejmě intimní soukromá záležitost, vůbec s tím neměl jít na veřejnost. Nerozumím tomu", dodal sklesle. "Pokud má někdo tendence se na sociálních sítích chlubit svými sexuálními výkony, s největší pravděpodobností si tím kompenzuje problémy s malým mužstvím", nechal se slyšet známý český sexuolog Olaf Mrdal. Podařilo se nám získat také krátké vyjádření samotného Sámera, kterého jsme spatřili, jak se potuluje kolem veřejného srazu gay republikánů v převleku Billa Cosbyho. Ovšem jakmile zahlédl hlouček novinářů, nasadil si na hlavu šourek a snažil se zmizet v davu. "Nehodlám se k této situaci vyjadřovat a odjíždím dnes na svoji chalupu do Teplic, kde se budu věnovat její opravě a rekonstrukci", pověděl Sámer, což je poněkud zavádějící informace, protože podle našeho důvěryhodného zdroje si "ten neschopný čurák neumí ani pořádně ukrojit chleba". Jak se celá situace bude nadále vyvíjet, netuší nikdo z jeho blízkých. Podporu mu na facebooku svým statusem "Neboj se ničeho, je to úplně normální!" vyjádřil Sagvan Tofi, známé české odkládátko na penisy. Ať už tato nemilá kauza povede kamkoliv, situaci pro vás budeme i nadále sledovat.

Haleluja! Ani ve svých nejdivočejších představách, které kromě jiného zahrnují kapesníčky, Indulonu a DVD s nejlepšími epizodami Chcete mě?, bych nedoufal, že někdy spatřím film o upírech, kde se nebude žádný podvyživený metrosexuál s plochým ksichtem a potřpytkovaným análním věncem snažit vymrdat vlka a během celé stopáže suše mentorovat o tom, proč je vhodné, aby stodvacetiletý geront s oblibou v menstruačních koktejlech brousil tupou teenku, které v herectví zdatně konkuruje konferenční stolek a odstředivý odšťavňovač. Inu, stalo se a já jsem nadmíru spokojen! Žádná kamarádka se na to se mnou sice dívat nechtěla, protože bez Patizóna a Cukety to prej není ono, proto jsem na to čuměl zoufale sám, s kartónem džusu v krabičkách, v jednodílném pyžamu s delfíny a trenýrkách s motivy My Little Pony, nicméně jsem se chechtal, muhehe, a film si užil. Pokud tady existuje dáma, která by mi chtěla dobrovolně dělat společnost a dívat se na filmy se mnou, postačí mi do pošty poslat přihlášku, kde vyplníte hloubku a opotřebení svých tělesných otvorů a uvidíme, co se dá dělat. A pokud se dokážeš bez problému nasoukat do mého oblíbeného kostýmu postarší čivavy, nemusíme řešit už nic. Ale nesmíš být chodící parní turbína v leginách! Ale jako jinak nic proti hnusným holkám, to vůbec, mír svině.

Ač se zde snažím v každém druhém komentáři elitářsky mentorovat o správném úchopu humorných filmů a ještě se vám všem snažím se vztyčenými transparenty jménem "Jste nevkusní čuráci!" jemně naznačit, že jste nevkusní čuráci, tak tohle mi kurevsky, ale kurevsky nesedlo. Zasmál jsem se jen jednou, a to když tomu tlustému pánovi na koupališti spadly plavky. Smutné je, že se to stalo loni a s filmem to nijak nesouvisí. Já, zvyknuvší na hovna pod čepicí a pochcaný vlasy z balkónu, což jsou jediná dvě kvalitní kritéria, která dokonale definují debilní komedii, se najednou setkávám se super tajnými výrazivy a narážkami na ty divně tvarovaný borce, kteří mi ve tři ráno udělají ten nejdokonalejší gyros v bulce. Mně nevadí, že jsou žlutější než žloutenka, ale pokud se v noci po kalbě dobře nažeru, ať mi klidně hromadně emigrují do obýváku, já si je s radostí uklidím někam mezi temperky. Velmi jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že všichni u toho chčijí smíchy, ba až plují na svých vodních postelích za lepšími zítřky, a já jsem stále stejně netečný, jak jakákoliv žena po mrdačkách se mnou, a to bez ohledu na to, jestli je živá, či nikoliv. A přišel jsem na to, že za vše může prazvláštní symbióza, kterou mám se svoji super madam paní děvčetem slečnou Smilly, nejmilejší a nejoddanější kamarádkou, která všemu vždy bez skrupulí naprcá za pět, aniž by to se mnou jakkoliv prokonzultovala a můj obranný mechanismus tomu pokaždé podlehne a vyhodnotí to jako děsivou sračku bez náznaku čehokoliv. A proto ji nenávidím! Nechť ji sežehne síla psího masa v tortile!

Downův svět, aneb trampoty anorektického čelisty. Zrovna jsem si na tento skvost vzpomněl, anžto jsem si honil péro a obzor vějířovitého cákance obsahoval ročník ábíčka ze století páry, které jsem si uschoval pro případ nečekané menstruace náhodných fenek hostujících můj byt. Na obálce se pyšnil tento čelovitý blondýn s úchvatným titulkem "Ženy musím odmítat, je jich moc". Teď nevím, kdo je větší Down, jestli Dawson, Down, Downův Dawson, Dawsonův Down, nebo kurva já!

Co to kurva bylo?! A abych svému zděšení dodal dostatečný důraz, zopakuju to ještě jednou a pomaleji: CO – TO – KURVA – BYLO – ?! Vždyť to vypadalo jak Star Wars pro chudý. Jedničku si nepamatuju a mrzí mě, že to samý nemůžu říct o dvojce. Tohle je vyčpělý hovno upečený podle tradičního receptu amerických blockbusterů: vezmeme pár Číňanů a negrů, pro jistotu i několik kusů blíže neidentifikovatelných mezinárodních směsek, přimícháme je k bílým americkým vojákům, podlijeme nechutným patriotstvím, přidáme balení amerických vlajek a pak dochucujeme dle libosti nejrůznějším digitálním bordelem. Měl bych ty internety omezit, protože z nudy tady prolízám profily píčovin a pak na ty píčoviny i čumím, s takovou mě to ČSFD jednou zabije. A až se tak stane, tak z HOMA vysoudím nejenom všechny prachy, ale i všechny zaměstnance! Ale zas proč ne, aspoň bych je konečně nechal dělat to, na co doopravdy stačí; admini by mi psali domácí úkoly, programátory bych postavil ke kuličkovýmu počítadlu a Bart by mi pral fusky a nosil kafe.

Kinematografický model současné společnosti, který polemizuje o morálních hodnotách a vnitřním démonu žen postižených nymfomanií. Není přítomen žádný ušlápnutý ňouma, který zčervená při pohledu na rozinku, protože připomíná bradavku. Kdepak. Film je prošpikován drsnými, udělanými týpky, kteří v kalhotách skrývají macaté pyje o velikostech kyje, impotence je pro ně sprosté slovo, perpetuum mobile je proti jejich výdrži neefektivní břídil a na svý péra musí mít zbroják. A pak tu máme jednu obludnou urostlou Španělku, která umí na povel z klína vyprýštit gejzír aromatických šťáv a svoji fialovú broskvičku má kontinuálně připravenou pro kokoty nejrozličnějších velikostí, národností a nemocí. A když pět minut od poslední mrdačky není po ruce žádný Abdul Syfilis, dá holt za vděk hovny čpícím bezďákem u nejbližšího kiosku. Chudinka Val, nikdy ji nikdo nepochopí a ona přitom tak moc touží po lásce a porozumění a vydává se na strastiplnou cestu za duševním klidem. Obávám se však, že stihne dorazit pouze k příjezdovce, kde vošuká všechno, od plotu, přes trpajzlíka, až po zahradní hadici a zdechne u pangejtu na vyčerpání.

Je to pořád dokola. Odrostlejší pazdráti házejí hovna na ty mladší a mezigenerační žvásty se zacykleně víří napříč historií. Zatímco moji vrstevníci pindají, že „dneska ty děcka sedí jen vylepený na netu, to za nás jsme se mlátili klackama a házeli si písek do očí!“, ti před náma zas hučeli, že „dneska ty děcka furt jen lítají po venku, to za nás jsme od rána do noci tvrdě makali na statku!“, před nima se říkalo, že „dneska ty děcka zlenivěly u domácích prací, to za nás jsme ve slaměných špeluňkách kovali zbroj pro královská vojska!“, a ještě před tím, že „dneska ty děcka furt jen něco vyrábí, to za nás jsme chcípali na mor a lovili mamuty!“. V budoucnu se jistě dočkáme rozhořčených videí třicetiletých jůťůberů, co ze svého pokojíčku u rodičů budou ohrnovat jebákama obsypanej rypák nad současnou zpičovatělou dobou a nadávat, jak ty dnešní pitomý děcka jenom lítají na průzkumný mise do vesmíru, zatímco o kvalitní vlog už se nedá na youtube ani zakopnout! Každá generace je produktem své doby, naši rodiče byli děvkaři, z nás devadesátky vychovaly smažky a násilníky, internet zase pěstuje stylisty, buzeranty a genderově nezařaditelné. Nebude trvat dlouho a o loupežné přepadení se budete muset na ulici prosit, protože jediná kriminalita bude způsobována bukvicema, co budou zákeřně číhat zpoza solárka, aby vám zkurvili mejkap. Já se dokážu přizpůsobit jakýmkoliv dobám, režimům i převratům, přesto jsem na svoji generaci zlodějů a feťáků, co nejsou posraní si sem tam odsedět v chládku pár let, více než pyšný. Tak brzy zase ahoj na Pankráci!