RedAK

Jestli mohu odhadovat, co mně letos kinematograficky zasáhlo víc, zdali Tarantino, či jihokorejská snůška "hahaha" humoru, odtud táhnoucí k bizarním "haha... WTF?!" scénám, gradujícím do "kurva vole cože do hajzlu?" závěrům, pak jednoznačně volím kombinaci těchto dvou, tedy po popíči enormně zábavnýho jihokorejskýho Tarantina, v transkripci samozřejmě 조호 코레 스키 타란티노. Jihokorejský postavy jsem si na začátku pletl jak brambory na poli, protože vypadají všichni stejně, a když se tam náhodou objevily dvě cibule, moc mi to nepomohlo, ale po pohodlný půlhodince jsem se ve všech těch zmrdech zorientoval jak na hustý korejský křižovatce a bylo mi až do finále tuze fajn. Vůbec nic o tom nechci prozrazovat, vyserte se na trailer i anotaci a prostě si to pusťte. Na uložtu i s českýma titulema, vy lopaty dementní, co neumíte s torrentama, si užijete kvalitního filmovýho zážitku zdarma. Hlavně se jak já u toho nepohádejte se svou holkou a v rozčílení jí neflusejte ve spánku na ksicht, jednak se to nehodí, a asi tři dny se nenažerete a matka vám těžko přijede vyprat. Je suis Ištván.

Jára Soukup a Jirka Ovčáček jsou moje vrcholný guilty pleasure posledních let. Občas, když osm nefiltrovaných dvanáctek zapiju ředidlem a šňupnu si peří od Eržiky, tak si je pustím na youtube nebo čtu jejich twíty a u toho se vztekám a směju a vytrvale honím ochablý penis. Dost často svůj, protože nikdo jinej se na to se mnou dívat nechce. Když jsem si všiml, že Loboto show Jiřího Ovčáčka zde jako jediná za posledních 15 dní sesadila z nejnavštěvovanějších filmů Tarantina, a do toho získala úctyhodný dvě procenta, což je zhruba plus minus o dvě procenta víc, než bych očekával, musel jsem se do toho pustit. Jedlou sodou s omítkou jsem nasimuloval drogovej rauš, otevřel si vychlazenou okenu a stiskl play. Jindy suverénnímu Jirkovi, kterej na rozdíl od ostatních primátů defekuje výhradně ústy, se tady nervozitou třepe hlas, jak kdyby poprvý spatřil svýho chlapce pouze v boxerkách, v křesle sedí celou dobu nakřivo jak debil, až mi připomínal Howkinga s naprogramovaným hlasem úlisnýho hňupa, zoufale nudná Šilerka odpovídající na zoufale nudný otázky začne v půlce nudit i zoufale nudnýho Jirku, takže ten po zbylých dvacet minut reaguje na respondenta stylem "hm", "hm", "hm", což občas okoření inovativním "hmmm", a celý je to k posrání nudný. Pokud si chtěl Jára dokázat, že není nejhorším moderátorem Evropy s přesahem do Gruzie, pak si krom zrcadla, strašáka z pole a prázdnýho křesla nemohl vybrat líp. Velký zklamání, že Jirka tradičně nemetal fanatismem, pražskou kavárnou, chvilkama nenávisti, lidskýma zrůdama, bolševismem, neobolševismem, fašismem a všema ostatníma vstřícnýma výrokama, díky kterým ho máme tak rádi. Odpad dávám za sebe a pět hvězdiček za Miloše.

V dnešním díle Game of Růžová zahrada 90210 uvidíte: chlapec se vyspí s dívkou, bude to její poprvé, chlapec si ráno uvědomí, že ho tento nezávazný sex nenaplňuje a vrací se k manželce, dívka je zlomená, pláče, chlapec jí už nikdy nezavolá - přitom toho, kdo ji opravdu miluje, měla celou dobu před očima; starší bráška říká svým sestrám tajemství, obě musí přísahat na smrt mamky i taťky, že ho nikdy nevyzradí, zanedlouho však už tajemství ví celá třída a šuškají si o něm i naproti v obchodě; stáří známí hrají oblíbenou chlastací pártyhru, u které se dozvíme spoustu peprných pikantností; mezi holkama to začíná vřít, nevěří si, žárlí na sebe, závidí si oblečení i šminky; synovec odmítne spát se svojí tetou, která je zároveň jeho nadřízenou, její přátelé z práce přestanou věřit v její úsudek a navíc se musí vyrovnat se ztrátou domácího mazlíčka, teta je zralá na lexaurin; zlá šílená macecha trpí přehnanou obsesí ke svému nábytku, na konci epizody se zabarikáduje doma a nepustí dovnitř ani návštěvu, ani svého malého bratra, tvrdohlavě si bude stát za tím, že na její křeslo si nikdo sedat nebude.. Radosti i strasti našich hrdinů gradují do velkého finále! Získá doktor Mázl srdce své obryně? Ubrání paní Nyklová svůj otoman? Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Sledujte každé pondělí na HBO.

V noci se mi zdál zase ten sen. Kalil jsem na jachtě kdesi uprostřed Karibiku s Escobarem, Belfortem, Berlusnocim, dokonce jsme tam měli najatýho Billa Gatese, aby nám otvíral dveře na hajzl a když kolem plul Dan Bilzerian, vysypal nám na palubu lodní kontejner plnej děvek, aby nám prej zpříjemnil večírek. To je celej Dan. Já si zrovna šlehl Pablův koks z prdele dvanáctiletý Hawaianky v latexu a šel se odreagovat ven házením balíčků stodolarovek po debilních delfínech. Kdo trefil hlavu, vyhrál blowjob od supermodelky dle vlastního výběru. Sázel jsem to do nich jak smyslů zbavenej a zrovna když jsem jednoho zmrda trefil, ozvala se rána jak z prdele a na hlavu se mi propadl kus stropu. Tuhle ubytovnu fakt nenávidím, každý probuzení je horší než to předchozí. Cigoš nademnou očividně opět mrdl s Arankou o koberec tak moc, až mi omítka napadala do držky. Kdyby mu ta kráva furt nečorovala fet a na svoji dávku si normálně vydělala prostitucí, nemusel by jí borec večer co večer dávat přes držku. To mi po rozlepení očí připomnělo hned můj první existenční problém – nejsem sjetej. A sjetej nejsem ze dvou důvodů; zaprvý piko zdražuje, navíc mi ho ten bývalej romskej trestanec dealuje se stále větším podílem mouky, takže kolikrát už se to nevyplatí ani šňupat a peču z toho chleba, a zadruhý jedinej můj stabilní příjem představují stravenky od babičky, ale ty už ani Dežo nebere, ten od letoška prodává jen za dluhopisy a bitcoiny. Chlast je sice pořád cenově dostupnější, ale někdy se člověk holt dostane do situace, kdy ani na něj nemá. Že jsem celkem v hajzlu jsem si uvědomil, když na mě loni v papírnictví zavolali bengáče, že tam olizuju lihovky. Naštěstí jsem od tý doby nabral značný zkušenosti a naučil se, jak efektivně diverzifikovat portfolio. Veškerý stravenky od báby každej metr směním s rákosníkem ve večerce za love a půlku investuju do stíracích losů a půlka padne na maty. Tahle radost mě čekala i dneska ráno. Od báby jsem dostal stravenky včera v noci, když jsem se k ní přes balkon vloupal a ukořistil i nějaký řetízky a bižutku, za který jsem v nonstop zastavárně dostal celý tři kila. Moje cesta k bohatství právě začíná. Absolvoval jsem pravidelnou ranní hygienu dopitím zvětralýho lahváče ze včerejška a jedním cigárem baleným z vajglů pod ubytovnou, abych mohl vyrazit do svý oblíbený herny na konci ulice, kde otvíraj v šest ráno. Nevyučená kadeřnice Jarka díky mýmu zoufalýmu bouchání na dveře otočila klíčkem už o půl šestý, protože nemá kde bydlet a už druhým rokem přespává tam. Zamířil jsem si to rovnou herního lunaparku vzadu. Ovoce tam pableskovalo napříč kutlochem a já cítil ve svých částečně srostlých zpřerážených kostech, že tentokrát to plato padne. A že tentokrát svůj výdělek důmyslně schovám do slipů, aby mě smažky před hernou zase neokradly a nezmrzačily. Nejdřív jsem tam hodil pětikilo a mátl tu mašinu trapnýma otočkama za dvě koruny. Když jsem ji totálně zmátl a celý pětikilo projel, strategicky jsem nasadil těžší kalibr a na další vhozenej litr zandal sázku 10+10. „Však já ty třešně do latě srovnám,“ sliboval jsem si, zatímco se částka na displeji neodvratitelně blížila nule a já se na kulatý židličce vožrale zavrávoral a jebnul sebou rovnou na pochcanou a pívem politou podlahu. Do píči, tohle byly jediný moje slušný hadry, ve kterých chodím na pracák a koncerty Ortelu. Tentokrát to sice nevyšlo, ale večer setřu losy a budu mít aspoň na lehký redvajtky a 20 deka gothaje, kterej na společný kuchyňce, až se tam nakumulujou všechny ty černý solviny z fabrik, sežeru na posezení bez rohlíku. Ať se zadáví závistí, nuly. Po následující měsíc, než bába zas vyfasuje stravenky a já jí je ukradnu, jsou mojí jedinou nadějí Zaplo a Zonky. Mikropůjčkou zaplácnu mikropůjčku a ještě mi zbydou love, abych jednou za měsíc mohl jít do knihovny na net a na uložtu si stáhnout nějakej ten filmek o brutálních boháčích, ke kterým se jednoho dne připojím. Mezitím budu trpělivě vyčkávat a letošní zimu přežiju tím, že budu zmrzlý vajgle z nádraží sušit na topení za rozehřátou bednou, kde mi ti džoukři jednou padnou. To je statistika, vole. Dno je ještě daleko. Za chvíli jsem u tebe, Berlusconi!

Silně doporučuju obléci své děti jakékoliv věkové kategorie, ovšem čím mladší, tím lepší, popadnout svoji empatickou ženušku, která si prochází nějakým citlivějším obdobím, ideálně těhotenstvím, a v kombinaci s jejím akutním PMS a útlocitnou povahou Matky Terezy vyrazit do kina na príma nedělní rodinný film o strejdu Jackovi, který staví domeček. V podstatě jde o takovou milou variaci na pohádku Tři prasátka a domeček, jen s rozdílem, že tady máme prasátko jedno a domeček nebouráme, nýbrž budujeme, milí tatínkové. Ručím vám, že vaše ratolesti budou nadšením běhat po kinosále a manželka samou radostí potratí. Po projekci je můžete vzít na procházku k mysliveckému posedu a povyprávět jim veselou bajku o laňce a koloušcích. Samotného mě mrzí, že žádnou rodinu nemám, vědět o tomhle filmu o pár let dřív, klidně přeříznu na hajzlech nějakou random šlapku, vychovám s ní budoucího hlídače parkovišť a pak je jako milující otec přesně na tohle vezmu do kina. Za tu prdel by to stálo. Nemám co vytknout, ještě teď z toho mám erekci. Trier se mi výjimečně strefil do vkusu na sto procent.

Hodnotím výhradně včerejší díl s mentálně postiženým Babišem, což kupodivu nebyl Babiš sám. Ovšem dle komentářů a hodnocení zřejmě nejde o mimořádný tvůrčí exces, jak jsem se původně domníval, nýbrž o tendenční manipulativní sračku od samého, již téměř tři roky trvajícího začátku. Moje holka studuje žurnu a kdyby s tímhle došla dom, tak jí rozsekám hlavu o patník, kameramana znásilním a Kubíkovi rozbiju držku. Klusák se snaží od Daliborka bořit hranice dokumentu a z investigativní žurnalistiky dělá lacinej béčkovej akčňák s předehranýma dialogama pro ty nejprimitivnější idioty: „Hele, právě jsme viděli kulatej čtverec.“ „A co myslíš, že to znamená?“ „Že čtverce nejsou kulatý.“ „A co když ten čtverec lhal?“ „Pak to nebyl čtverec.“ Čumím na labila Babiše Jr., jak srdečně odpovídá na sugestivní a manipulativní otázky S. a K., na něž by v tomhle stavu laskavě odpověděla i mikrovlnka, a odcházím z rozhovoru s dojmem, že fakt parádně vyzpovídali mikrovlnku. Jenže Slonková s Kubíkem vylezou ven a rádoby autentickýma žvástama začnou divákovi podstrkovat dojem, jak tohle fakt „nečekali“, jak byla ta mikrovlnka totálně z něčeho posraná a celý to vůbec bylo absolutně what the fuck. Wow, člověk jim odpověděl na otázku. A ten, kterej jim neodpověděl, si vysloužil status nejen podezřelýho, ale rovnou obviněnýho, odsouzenýho, permanentně pronásledovanýho a na Seznamu samozřejmě zveřejněnýho. Fajn. A pointa? Výsledek? Dojem? Jop, Babiš má ve Švýcarsku syna debila a jeho rodina a známí mají vazby na Čapák a ANO. Wow číslo dvě. Opravdu neuvěřitelné. Já nic netajit a být čistej jak krystaly od Fery, tak stejně tyhle kokoty hodím do hlasový schránky.

Stream a jejich sofistikovaný formát opět v akci. Pokud na to nenarazíte až po kompletním odvysílání a nesjedete to v kuse jako hodinový dokument s patnácti reklamama na žiletku na péro, dvaceti supervýhodnýma mikropůjčkama pro nesvéprávný debily a jedním extra otravným malým zeleným zmrdem, co vám třicetkrát za sebou nabídne vánoční slevy v dubnu, budete se muset týden co týden prokousávat tří až čtyřminutovýma epizodkama jak kokot. Tři týdny jsem čekal, než mi chlapci konečně ukázali, u kterýho negra koupit koks a další čtyři týdny jim trvalo mi prozradit, u jaký český smažky sehnat prvotřídní peří. Jestli dostanu chuť na herák, budu to muset buď odložit na příští rok, nebo se vydat s napumpovanýma žílama a prázdnou stříkačkou do podsvětí Václaváku na vlastní pěst. Kluci to sice moderují toporně, jak kdyby se před nima poprvý svlíkla ženská a oni se jí snažili dovysvětlit sinus cosinus tangens cotangens, a opravdu nelze předpokládat, že z nich vyroste druhej nebo třetí Janek Rubeš, ale jako uznávanej feťák jim ty videonávody pro narkomany musím pochválit. Pochybuju, že to bude mít pod taktovkou Streamu takovej dosah, jakej by to mít mohlo a mělo, ale mezi záslužný počiny to bezesporu patří.

Já nevím. To je jak kdyby vzali Kačera Donalda, moji milovanou klasiku z dětských let, a udělali superkůl rýmejk z pětadvacátýho století, kde jsou robokačeři, geneticky zmutovaný husy, 18+ hlášky, strýček Skrblík závislej na holografickým pornu a zchátralej děvkař Goofy, co jede na perníku a šňupe lajny vyřazeným tobogánem. Jo, sice to bude mít všechny ty hustý cool píčovinky, ale už to zkrátka nebude ten starej dobrej Donald, kterýho jsem měl tolik rád. A stejnej pocit mám i z novýho Predátora. Ten jde dokonce ještě dál a z filmu udělal stupidní rodinnou komedii. Kdyby tam hrál Adam Sandler, nestane se vůbec nic. V posledních dvaceti minutách už to bylo dokonce tak blbý, že jsem studem sklápěl hlavu a přivíral oči skoro stejně, jak když jsem poprvý spatřil klitoris. Hrůza děs. Jedna hvězda za původní hudbu.

Není to tak dávno, co jsem se tu nad první sérií dotčeně pohoršoval a u každé druhé epizody si vymetal z očí slzy dojetí, protékající přes můj podbradek až do litrovky se zmrzlinou. A ani teď, po téměř dvou letech, se moje zženštilé hormony nezklidnily, snad mám i dojem, že mi v kozách vykondenzovalo mateřské mléko, protože jsem to opět prožíval stejně hystericky jako tenkrát. Ve druhé sérii se zjevují všechny ksichty z té první, je to fyzicky nepříjemná přehlídka vrásčitých mumií, co se snaží mocí mermo obhajovat nebo vyvracet tu hromádku sraček, kterou před dvanácti lety vypustily do justičního oběhu a dlouhodobě tím zamrdaly systém ve všech jeho úrovních a rozměrech. Obzvláště depresivní je sledovat Averyho trouchnivějící rodiče, kteří se divákům během deseti epizod doslova rozpadají před očima. Ačkoliv jsem byl loni po důkladných rešerších vůči Netflixu lehce skeptický, letos to vyřešili excelentně a veškeré ukřivděné bláboly o nezveřejněných faktech vmetli pokryteckým státním buzerantům do ksichtů a jim z toho ve finále zbyly jen hovna ve vlasech. Série Making a Murderer se nikdy netajila tím, že se kloní na Averyho stranu a v rámci nějakého předem daného formátu nevynechávali pouze přitěžující okolnosti, ale i ty polehčující. Jaká radost sledovat, když ta stará nadržená šelma vyvracela jedno tvrzení za druhým a sebevědomě objevovala nové teorie a důkazy. Stejně jako u minulé série mě zarazilo, kolik jednotlivých informací se podařilo zaznamenat a jak na každý drobný úkon nebo vyřčené slůvko existuje nějaký papír nebo nahrávka. Dneska očividně stačí, abyste si usrali, a už na vás za rohem číhá byrokrat, co o tom vyhotoví úřední záznam ve třech kopiích. Navzdory vyspoilerovaným osudům z americké wikipedie jsem si ty dvě tři strohé větičky prožil v několikahodinovém sugestivním sestřihu a až do konce naivně doufal, že ta zajebaná wikipedie lže. Chci třetí, chci čtvrtou, chci jakoukoliv další sérii, chci sérii postmortem, chci sérii v roce 2048, chci rozhřešení a katarzi. Čím výš tohle půjde, tím explozivnější bude zpětná vazba, která se zboří jako domino a kompromituje každý jednotlivý dílek, tvořící neuvěřitelně dlouhý, napříč desetiletími infikovaný řetězec. Bude to stále těžší, ale začnou padat hlavy. Spousta hlav. A spousta je víc než dvě, které padly do teď. Tleskám a čekám.

Jak se ze sympatickýho podělávače stát ulhaným pičusem v deseti jednoduchých krocích: 1. Nastav Prostřenem laťku tak vysoko, že se tím definitivně odsoudíš k životu na hovno. 2. Ve snaze se neustále překonávat vymýšlej megalomanský vize svých dalších videí, o kterých by se teď mělo mluvit nejenom v médiích a na sociálních sítích, ale ideálně všude po světě, u Pepka doma, u Džona doma, v chatrčích, deštných pralesech, indiánských rezervacích, v pracovních lágrech po celý KLDR, prostě to teď musí být větší než posledně. I kdyby to mělo trvat rok. 3. Máš to! Sice to není vůbec tvůj nápad, ale po půl roce uslyšíš v rádiu Mareše, jak se vsází o svý ferrari, což v tobě přirozeně probudí povahu svině a ojebávače. Hned se ti v hlavě vyjeví všechny ty spásný myšlenky a bohulibý přesahy, co by se na to daly našroubovat, narazil jsi na zlatej pseudocharitní důl nevytěženýho patosu. 4. Nafinguj dopravní nehodu a svoji ojebávku přetřpytkuj bezvýznamnou německou statistikou z roku 2015, abyste se ty ani Mareš nemuseli cítit trapně. Ve skutečnosti totiž víš, že zastavování nebo nezastavování u nehod nemá nic společnýho s morálkou, ale že jde o takzvanej efekt přihlížejícího (bystander effect), kdy čím víc lidí je přítomno něčemu špatnýmu, tím míň lidí reálně zasáhne. Jelikož byl Mareš jedinej projíždějící a tys mu ještě pro jistotu zabarikádoval cestu, hodil mu před trabant upištěnou hysterku a nedal mu nejmenší šanci ujet do prdele, pojistil sis, že budeš za čuráka jenom ty sám. 5. Ajajaj. Už jsi to všechno viděl v heroických barvách, s oslavnýma famfárama a vyznamenáním od Zemana, ale ten kretén Mareš cuká. Z jakýchsi nepochopitelných důvodů nemá zájem se podílet na tvý „wow, ten Kazma je ale dobrák a Bůh a filantrop“ akci, a nechce ti věnovat auto za osm mega. Jak to, kurva? 6. Seš v hajzlu. Mareš na tebe úplně mrdá a zveřejňuje instastories, kde tě potopí až do nejhlubších míst svý prdele. Nezbývá ti, než video z tvýho natolik sofistikovanýho pranku hodit ven a definitivně pohřbít celej svůj původní záměr. Seš čurák, víš to, lidi to vědí taky, píšou ti to. Za Prostřeno tě velebili a teď jsi skočil z nebeskýho piedestalu rovnou do žumpy. 7. Jelikož jsi všemi mastmi mazaný čtverák a makáš pro Seznam, kterej očividně zaměstnává bývalý scénáristy Ulic a Ordinací, bude vám trvat jenom půl dalšího roku, než z tebe zase udělají toho správňáka. Původní příběh překombinujou tak, že by se z toho protočily oči i Jessice Fletcherový a najednou „nic není tak, jak se zdá a všechno je jinak“. 8. Narychlo vykonstruuješ kampaň 1/10, na Gay Pride si v masce šaška stoupneš před dav homoušů, aby to vypadalo, že tam ty masy bukvic jsou kvůli tobě, na den si pronajmeš pár reklamních ploch a všechno to nakompiluješ do dojemnýho sestřihu, protože tys přece od samýho začátku věděl, že i když seš boží Kazmič a byť všechny svoje videa fejkuješ od začátku, lidi to zatím tak nějak bavilo, tak teď jsi moc dobře věděl, že tě tentokrát sežerou, to je snad jasný, však jsi to měl v plánu celou dobu, borče. Dokážeš dokonale předvídat hranice toho, co lidi ještě zkousnou a co už ne. 9. Abys dokázal, že za tebou stojí i celá česká hudební scéna, složíš o tom poučnou písničku k táboráku. Idioti si myslí, že propagují tvou osvětovou kampaň o nehodách a přitom zpívají o tom, jak tě, chudinko ukřivděná, všichni ti ubožáci na netu hejtují. Divný to nikomu nepřijde, Lucka Bílá tě za to ještě pochválí a hodí si s tebou selfíčko. 10. Seš vítěz! Právě ses downgradoval na ulhanýho pičuse, kterej chyby nedělá, nepřehání svoje záměry a nikdy se neomlouvá, že něco posral. Slaboduchý děti i lidi bez kritickýho myšlení se omlouvají tobě a nějakej ještě větší čurák než ty hodí tvůj all shit stars song na ČSFD.