Sentido

Topí se sám v sobě. A že natočil i The New World (2005), je skoro k neuvěření.

Na venek líbezně 2017, uvnitř ovšem hořce 1980. Krásná, skvěle obsazená, napínavá, ale pořád jen další v řadě a pramálo unikátní variace na téma—těsná vesmírná loď, stresovaná posádka a šmejd z vesmíru.

Literární kvalita figur i chemie hereček zarezonuje. Všechno ale má svůj čas a našlapuje se tu pozvolnou opatrností.

Citlivě poetická óda každodennosti korunovaná niterně mocnou scénou nepopsaný stránky. Dobrý Jarmusch.

První polovina je beze zbytku boží. Závěr už trochu spěchá. Z celku pak radost a klobouček za tuhle, bez promile, one man show.

Na marvelovku nezvykle filmový a krásný záběry. Postavy a scénář už ale marvelovsky standardní, tedy vygumovaný a prvoplánový. Násilí a gore absolutně neadekvátní a bez vypravěčský funkce monotónní a samoúčelný.

—Laura, Dale, David. —Rest in peace? —No, not yet. The Return rezonuje šíří Lynchova hudebního povědomí, jeho estetikou a prací s divákovou pozorností. A až na mysteriosno, který by si často zasloužilo současnější zpracování, absolutní radost(!) a spokojenost.

"...They depend upon the internet to tell them and decipher. They look at numbers instead of ideas. They fail to understand concepts..." Leonard Kleinrock

Z předlohy jen to nejhorší. A prokletí adaptací herních scénářů nebere konce.

Ke vzduchoprázdnu.