Sentido

Místní atmosféra je až neukrajitelně intenzivní. Dvě hodiny bez mrknutí a sevřený pěsti uvolněný až se svolením závěrečných titulků.

Well then, maybe I am a feminist.

Neskutečně skutečná cesta Zeleného Prince směrem dovnitř (sebe sama), přes řeku mezi dvěma břehy, kde mosty jen hoří a vytrhávání kořenů z toho, co mu bývalo blízkovýchodním doma.

Až na Caesara a scénář jsou ty opice sympatický. Lepší než bolehlav, co předvedli minule. A ještě pořád se rozmnožujou jedničkama a nulama jelikož jim chybí koule.

Vizuální veršování a do bolavý rány—slzy.

Bez kontextu je to celý rigidní, prázný a k nevydržení. Byť šikovně nalíčený, zahraný i nasnímaný.

Válku přežít a utýct jí není snadný, lepí se totiž na paty.

A cenu za nejukňouranějšího a nejotravnějšího Spidermana vyhrává? A to i přes skvělej casting.

Dokumentarne se tu z dramaturgickyho hlediska zakopava pomerne casto, ale informacni hodnotu vysledek ma. Prace tymu je cenna a chvalihodna. Jen houst!

O unylosti hlavní postavy se skvěle šlapající dvacetiminutovkou před odzývaným závěrem.