Dinsberg

Morbidní divadlo o lásce a pomstě až za hrob. Pohádkový příběh (jak už to tak u Burtona bývá) s fantaskními postavami, který zde všechny mají svoje místo a nehodlají nijak narušovat plynulost dějové linky. Tim Burton exceluje právě na své parketové doméně, hranici mezi životem a smrtí, přičemž dává tušit, že i po smrti může být sranda. Smrt patří k životu, ať se nám to líbí nebo ne, tak proč neumírat s úsměvem a s vědomím, že i po smrti čeká něco, co stojí za to.

Další ulítlá komedie, která osciluje mezi genialitou a těžkou úrovní trapnosti. Oba hlavní představitelé už mají navíc, než se takhle pitvořit. Role pravděpodobně vzali jen pro pokračování haroldovsko-kumarovských orgií, jinak si to neumím vysvětlit.

Ta tam je neokoukanost Harryho Pottera i školy čar a kouzel v Bradavicích. Postavy, která já mám osobně nejradši už tu nejsou. Buď jsou mrtvé nebo se tu objeví na časové úrovni camea. Dvě a půl hodiny přípravy na nic. Rozhodně mě závěr nijak zvlášť nenavnadil na 2. část. První 3 díly respektovaly sebou daná pravidla, tady se pravidla vytvářejí jako by za pochodu pro potřebu pohnutí s dějem. Není se čeho chytit, veškeré události přicházejí odnikud a zase nikam mizí. Obvykle jsou pak některou z postav sáhodlouze popisovány takovým způsobem, že pravděpodobnější je vyhrát ve Sportce a ještě vymámit ze Sazky výhru.

Akční předchůdce Pulp Fiction. Hláskování jako na běžícím páse, nápaditá akce, které nechybí patřičný drajv ani načasování a dávkování. Ústřední dvojice jako by byla klonem té ze Smrtonosných zbraní, jen jsou role rozděleny naopak. Bruce Willis hraje jen přesně to co musí, nic navíc a pro Damona Wayanse to by vrchol kariéry. Škoda jen, že nejlepší scéna je hned na začátku a v hlavní roli v ní hraje svým cameem Billy Blanks.

Pro všechny hnidopichy: Ať už je tenhle příběh pravdivý nebo ne, zázraky se dějí a dít budou. A stačí jen jedna věc. Věřit, že se můžou stát. Příběhy hrdinů současnosti i minulosti jsou jen o snu a nepřekonatelné touze jich dosáhnout. Ostatní figury jsou v životě nezajímavé, protože jim zbude jen osobní zatrpklost a závist. A proč vlastně? Nejsou schopni přijmout fakt, že i oni by mohli něco dokázat. A proto se jim říká ztracené existence. Rozhodně doporučuji jako motivační zdroj.

Překombinovaná moralita o mantinelech svobody.

Charakter hodný následování. Nezlomný, nezdolný a odhodlaný k nemožnému.Žádný patos ani přehnané hraní na city se nekoná. Civilní projev Russella Crowa jen podtrhuje legendární Braddockovu osobnost.

Teprve tenhle dokument odhaluje, jakým byla černobylská havárie vlastně průserem. Šlo doposud o jedinou havárii stupně 7 (uvidíme, jestli ji Fukušima bude následovat do žebříčku zmaru). kterou historie jaderné energetiky pamatuje. Ale mnohem větší otravou byly polopravdy, které se pouštěly obyvatelstvu i západním zpravodajům. Říká se, že Černobyl urychlil vzájemnou integraci obou mocností, ale muselo to být za takovou cenu? Oč je smutnější , když v dokumentu hovoří doposud žijící aktéři budování sarkofágu kolem 4. reaktoru a většina z nich má tak podlomené zdraví, které je staví do role těžkých invalidů. Stála ona nabubřelost za to?

Konec světa je značně relativní pojem, a o tomto ejnšpíglovsky pojatém příkladě to platí dvojnásob. Je zajímavé sledovat jak daleko mohou zajít důsledky našich rozhodnutí. Třeba toho zda zůstat v noci v posteli a nebo se jít projít.

Skutečnou svobodu nelze spoutat ani umlčet. Je až neuvěřitelná ona tělesná metamorfóza Stevea McQueena, který jako by si v rámci přípravy na roli pár let skutečně odseděl. A Dustin Hoffman jako jeho kontrapunkt, hraje zbabělého Degu takovým způsobem, že bych mu poslední stovku rozhodě nesvěřil.