Dinsberg

Slabší, ale přece jen důstojné zakončení slavné éry karierý Richarda Donnera. Znovu se na začátku konají orgie, hodné předních světových pyromanů. Ale s Shanem Blackem má už tenhle film společná jenom jména postav. Čínská mafie expanduje na západ už mnoho let, takže nosná myšlenka je poněkud slabá. Co ji ale zachraňuje, je vlastní provedení. Donner i na svůj věk natáčí neskutečné kousky, nad kterými zůstává rozum stát. Jet Li poprvé jako zloduch je chladný jako kámen (narážka na motorkářský klan :-)) a je tedy mužem na svém místě. Neumím si v jeho roli představit Jackieho Chana. Film, který pobaví, ale v hlavě asi moc neuvízne. Přece jen Smrtonosná skvadra je tu už počtvrté a rozhodně nemládne. Možná se dočkáme i několikrát slibovaného pátého filmu.

Pyrotechnické intro, třebaže je efektní, jasně hlásí, že už nejsme na poli akčního dramatu, ale akční komedie. Sérii to nijak neublížilo, díky této změně pravděpodobně zůstala na výsluní mnohem déle než by se dalo čekat. Jen už tady chybí společenský podtext, žádný dovětek. Jen, že jsou na to už staří.

Příběh oproti původní SZ je jako přes kopírák, vyměnili se jen záporáci a jejich pohnutky (i když o peníze jde až v první řadě). Co je tu tak trochu navíc, a tím nemyslím zbytečně, je prvek rasové diskriminace. Tenhle film, je potvrdil, že diskriminace jako taková vznikla jen pro mocenský útlak a ekonomické zájmy. I přes hromadu vtipů a nadlehčených akčních scén měl film rozhodně mrazivý dopad, a to hlavně proto, že lidí jako je postava Rudda je mezi námi pořád víc než dost. Pro mě osobně je těžké nazývat je lidmi.

Ryze americký seriál, nípající se v amerických problémech, provedených takovou animací, že by se za ni styděl i Jan Tománek. Seriál, který jde mimo mě. Jestli má zobrazovat typicky americkou rodinu, pak mi tady chybí onen parodický prvek, který by ukázal, že si Matt Groening dělá legraci. Já v tom vidím odraz americké společnosti, která si zakládá na rodině, a přitom je schopna její institut takto poplivat. A o inteligenci celého národa vyplývá vřelé přijetí myšlenky správnosti toho, že je otec obézní alkoholik a matka domácí slepice. Jedná se tak o systematické programování lidí, aby vzdali své pokusy na lepší život, drž hubu a krok a dáme ti pokoj. Sakra, proč mi to zní povědomě?

Velká porce detektivní podívané, která sice ke konci připomíná jistý slavný thriller, ale ani to jí neubírá na kvalitě i přes televizní zpracování. Dostat film na plátno by mělo být velkým úkolem pro některého dramatického režiséra zvučného jména. Napadá mě Martin Scorcese, David Fincher nebo Bryan Singer.

Bolo Yeung by dle mého názoru dokázal utáhnout i seriózní drama. Není jen majitelem největších asijských svalů, ale i zajímavé mimiky, která by mu mohla dovolit i serioznější filmovou práci než se nechat skopat od hlavního klaďase.

Film, který srozumitelně dokazuje, že pokud někoho soustavně kopete do prdele, může se stát, že se v nestřežené chvíli otočí a kopne vás do koulí. Přesně tohle pocítila většina ze zúčastněných tohoto příběhu. A jediný vítěz z něj vyšel jako nuzák s lopuchem na zadku. Vůbec je děsná představa, že cholerický zamindrákovaný člověk dokáže a má možnost rozhodovat o tom jak má kdo myslet, žít nebo i umřít. A často takové fatální rozhodnutí začíná hloupým vtipem. A že lidí typu Tommy DeVita není zas tak málo.

Film, který je jako cibule. Když už myslíte, že máte všechny vrstvy dole a jste u jádra, zjistíte, že jste pořád na dužině. Andrej Tarkovskij dle mého názoru o prsa porazil Kubrickovu Vesmírnou Odysseu. Takovou koncentraci myšlenek nelze pomalu najít ani ve filozofických knihovnách, přičemž každá je tu prezentována filmovými prostředky a tím se ukazuje jejich krátkozrakost. Třebaže film není o tahu na branku, závěrečné minuty snesou mnohahodinovou debatu na téma: "Jsme jen oběti vlastních myšlenek?" nebo "Jsme oceánem izolováni od zbytku společnosti?" Vesmír nabízí nekonečné možnosti a my vzhledem ke své omezené inteligenci nebude nikdy moct povznést se nad materiálno jehož jsme otroky od dob, kdy naši předkové začali osídlovat jeskyně. Nosným nehmatatelný aspektem filmu je láska a její rozličné formy, milostné i rodičovské. Všechny mají svá úskalí a záleží jen na každém z nás jak se jim dokážeme postavit. Film snese mnoho interpretací a všechny se budou zakládat na pravdě. Jediné co zbývá je najít si tu svou interpretaci.

Ani mistr Tarantino nedokázal ve svém nejhorším filmu dát dohromady takovou řadu nekonzistentních bizarností za hranicí lidského vkusu jako dvojice Taylor-Neveldine. Pokud jedničkou bodovala v relativní umírněnosti akce a koncentrací se na postavu Cheva, který dávkami Epinerfinu oddaluje neodvratitelné, tady se veze na vlně bezbřehé fetišistické zábavy. Ta vznikla asi jen proto, aby si autoři měli u čeho honit, protože porno jim už zřejmě nestačí. Podobně jako Bay i tato autorská dvojice přidala na všem, na čem asi neměla. Obšlehla jen původní (vlastní) mustr a vydala se s velkou sérii HD kamer do ulic natáčet výkvět exotů. Tohle neměli Jason Statham a Amy Smart zapotřebí. obě jejich postavy jaksi vyšuměly do prázdna ve finální přestřelce každého z každým. Své taky udělá příšerný střih, který potencálně slušně rozjetou akci uzemní už v zárodku. Tenhle film neměl nikdy vzniknout.

Nalezení knihy o smrti člověkem, který umírá, u člověka, kterého miluje. Jedna z nejdojemnějších sekvencí celého filmu, kterému se zdatně blíží scéna pomalování vodojemu. Ne nadarmo se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Aby však bylo tolik smůly sneseno na dva jedince, kteří se vzájemně podpírají, to už vypadá na kruté hrátky nadpozemských sil či hříčky osudu. Jejich vzájemné vzplanutí je však kvůli těmto okolnostem ještě silnější. Také se říká, že dobré lidi si Bůh bere k sobě a ty špatné zde nechává kvůli nápravě. Jestli tomu tak je, pak má Bůh silně amorální pohnutky.