MartinNDL

Asylum tentokrát špatně, protože film nudil. Přesto si pojďme vyjmenovat těch pár momentů, co přinesly dvě hvězdy na čsfd. Samotná zápletka je velmi rafinovaná, temná a až biblická. Kletba co ženu mění v hada, což v praxi znamená, že z ní vychází hadi, aby se hadi do ní opět vtělili a jako jeden had (ne)odešli. Klasický Fénix podaný velmi bizarně a a odkazem na temnou stránku člověka. Proč ne, lepší než tajný projekt nebo nepovedený experiment a jako nikdy, tak ani teď se Asylum nebere vážně. A druhý moment. Divák si přeje, aby hadi kousali, to je jasný, stejně jako chce vidět nahou bloncku. A proto je až Hanekeovsky meta zřejmý zklamání z kousnutí, co obleče bloncku. A nakonec temná hrozba a námět k diskuzi. Není film náhodou třeba rasistická, xenofobní a nenávistná propaganda ukazující nebezpečí imigrantů? Think about it (ještě taky existuje možnost, že ani jedna ze tří myšlenek ve filmu reálně není)

Jsem tu jediný, kdo sere na Asimova a vidí v tom povedený kraťas ryze feministický? Ať či onak jedno zůstává jisté. Sexy feministka je stále hlavně sexy. Chápete?

Film se značně topí v nudných slzách svých arogantních očí. Redford byl až krutě nevyužit a celá ta hra na vážný pocit a nedějovost mi ubližovala. Zcela jistě by Willie Boy vypadal jako majstrštyk, kdyby byl vyprávěn nadšeným divákem se smyslem pro hloubku a zkušenostmi z neziskovek. Western vůbec, ale celkem trefně aktuální film v kontextu rasistických výblitků mnohých Čechů vůči Romům. A ještě rada na závěr, je možný si z Willieho udělat soukromou zábavu, když se začnete věnovat počtu vystřílených broků bez nabíjení (plus pointa na závěr celkem ironie).

Přes deset let každý večer stojíme a hledíme na červené světlo pařížského majáčku. Nestojíme o pokračování minulého a dokončeného, toužíme po stejném zážitku jinak. Touché. Luhrmann opět brilantně propojuje historické s moderním, pomalé s rychlým, tmavé s barevným (a bílým), krásné s odporným, bohaté s chudým. Harmonie. Dokonalá harmonie. Nemá smysl se věnovat myšlenkám a dobovým přesahům románu. Fitzgerald nepotřebuje další chválu. Tu si zaslouží neskutečně rychlé a smyslné večírkové scény, popíjení v newyorkském hotelu s jazzmany před okny, nejrychlejší honičky nejpomalejšími automobily, DiCapriovo hraní a vývoj jeho postavy, souboj mužů o ženu v hotelovém pokoji, barvy, hudba, atmosféra, napětí, vztek, láska, věrnost, povrchnost. Luhrmann je géniem vlastního žánru a bylo velmi příjemné mu po čase podlehnout.

Seriál zajímavý více než čímkoliv jiným nejpropastnějším rozdílem mezi skvělým originálním zněním a zmrzačeným dabingovým pseudoklonem. Nemám rád ty fráze, jak se někdo nedokáže koukat na film/seriál s dabingem a většina lidí chce jen valit machra, jací nejsou angličtináři, ale v tomto případě vztyčuji prostředníček naším zneuznaným hercům, kteří nejsou dost hezcí pro kamery, a tak po nocích svým hlasem ničí tento vynikající seriál. Blame on you.

"Našel jsem svoji hru."

Další z počítačových her, která je děsně hezká, dobře ohudebnělá, ale má ten zásadní problém, že ji nehrajete. Nevím proč, ale mám pocit, že tvůrci záměrně nechali hlavní postavy chovat se stupidně, aby si divák mohl kousat nehty a řval něco ve smyslu "nechoďte tam". Osobně jsem čekal velmi stylovou a chytrou gangsterku, což se nekonalo. Herci jsou cool, Penn sympaticky přehrává, Brolin je drsnej a zatímco pro chlapy je tu Emma Stone coby taková ta luxusní šlapka, co chcete vysvobodit z utrpení bordelu, kde se jí ve skutečnosti líbí, pro dámy se zase svlíkl do půl těla Ryan Gosling. Problém je jinde. Gangster Squad je v podstatě přímá popcornovka, šimrání na koulích (bradavkách), který má vyvolat krátkodobé vzrušení, rychlovka na záchodech. Jenže v padesátkovém hávu, který na dnešní mládež nepůsobí stejně dobře jako barevný tanga pod průhlednou sukýnkou. Není náhoda, že děcka nehází do googlu hesla jako "Betty Grable nude", nebo "Jack Lemmon workout". A porno pro důchodce je stejně blbej nápad jako porno s důchodci.

Nejsmutnější western ever. Western o konci westernů, o zlomu v dějinách, kdy přestávají platit zákony divokého západu a společnost se mění v moderní hnus. Tady už nejde o fight mezi dobrem a zlem, jde o souboj mezi minulostí (Pike, Deke, Freddie a ten starej Mexičan) a budoucností (šéf železnice, gen. Mapache), kdy ve vedlejších postavách členů gangu, armádě, rebelů atd. se oba postoje mísí a soupeří mezi sebou. "We're not gonna get rid of anybody! We're gonna stick together, just like it used to be! When you side with a man, you stay with him! And if you can't do that, you're like some animal, you're finished! *We're* finished! All of us!" takhle musí Pike obhajovat své postoje, které by před několika lety byly neotřesitelné. Vůbec na postavě Pikea je nejvíce cítit konec éry. Kdykoliv se někdo z jeho bandy pokusí srážet jeho autoritu, něco ve mně brečí. "Tell me, Mr. Harrigan, how does it feel? Getting paid for it? Getting paid to sit back and hire your killings... with the law's arms around you? How does it feel to be so goddamn right?" ptá se Deke šéfa železnice a dostává nejhorší možnou odpověď "Good." Oba představitelé oldschool se ale snaží bojovat s krutou realitou. "Hell, no; not after ridin' a half a case of dynamite into the river!" " Well, don't expect him to stay there! He'll be along... and you know it!" Zlom doby není jen v dialozích a postojích, ale i okatější skrze moderní techniku, drsný moment pro kovboje, když v Mexiku vidí přijíždět generála v automobilu, nebo v dostavníku odhalí kulomet a granáty. Nejsmutnější střet reality s minulostí je v postavě Freddieho Sykese, který snad i nám již přijde za zenitem, snad trochu jako blázen. Nakonec nám ale on dává naději v rozhovoru s Dekem. Sykes: "What are your plans, now?" Deke Thornton: "Drift around down here. Try to stay out of jail." Sykes: "Well, me and the boys got some work to do. You want to come with us? It ain't like it used to be; but it'll do."

Dospělost je děsně smutná a negativní a i když v dětství jsou také nepříjemné momenty, je to povětšinou tehdy, když se dotýkáme právě dospělosti. Ten rozdíl je v (ne)konečnosti a (ne)smrtelnosti. Zásadně smutné okamžiky s tím bývají spojeny. Rozchod rodičů, smrt blízkých, smrt zvířátka, občas nějaká ta fyzická bolest, ale to už není tak zásadní. Nejhorší den v životě je ten, kdy se z dítěte stane dospělák. Kolikrát můžeme dělat to samé, ale jen v případě dětí se jedná o šťastný moment. Tajná cigareta ve sklepě kamaráda, usrkávání piva ze džbánu dědečka, všechny ty sexuální touhy, nezdravé jídlo - s mocí nepřichází jen zodpovědnost,, ale hlavně podstatně mění význam, přičemž víc než cokoliv škodí. A zatímco dětská touha být dospělý je sice hloupá, nicméně se jednoho dne naplní, pak touha dospělých být znova dítě je pochopitelná, ale tragicky nenaplnitelná. To je největší životní krutost. Film Velikáni je ale drama mnohem nešťastnější. Protože zatímco my si prošli tímto přirozeným vývojem a naštěstí si většina z nás nevybaví moment, kdy dospěla, tito chlapci to vědí naprosto přesně a bylo jim vzato to nejkrásnější na životě - dětství.

Oukej, Bieber neexistuje, jednomu klukovi vzali dětství a udělali z něj ten nejlepší hamburger, který si americká holka může dát. Takže jednak mi bylo celkem líto toho Justina, což asi většina mladých neuzná, ale podle mě trpí (možná si to neuvědomuje). Druhak jde o to simulakrum, co Bieber reprezentuje. Moc hudebních producentů je obrovská, takže skutečně můžou vytvarovat lidskou plastelínu v paradox teen roztomilého, lehce gay působícího, štěňátka, který ale není určený pro pány. Vlastně není téměř pro nikoho k použití. Malé holky ho sice milují fyzicky, zdánlivě sexuálně, ale chybí za tím klasická vizualizace sexuálního chtíče jako když chlap kouká na klip Pussycat Dolls. O něco starší holky ho taky mají rády, ale tady to už není sexuální, protože Bieber je těm holkám imaginárním plyšákem, spíše by ho hladily, krmily, ukládaly ke spánku - probouzí v nich mateřský pud. Jsem zvědav, jak se zachovají producenti, až jim bude Justin stárnout a chlapáčtět, buď nechají posluchačky zestárnout s ním a změní jeho image na něco jako Nick Carter nebo Justin Timberlake a nebo ho nenechají stárnout a budou doufat v novou generaci mladých holek jako u Avril Lavigne. Osobně sázím na to první, každopádně ale ztratí na popularitě.