MartinNDL

Vzpomínáte si, když vám maminka skládala ze zeleniny úsměvné ksichtíky, aby vám víc chutnala? Neviděl jsem nic z tvorby Lon Chaneyho, ale neumím si představit lepší sestřih než tenhle od Rakušana se stupidním příjmením. Poskládat ze záběrů z víc než 40ti filmů uvědoměle pseudofilozofický příběh s humorem, absurditou a krásně ujetou hudbou Bernharda Langa, který postrádá veškerou hororovou a narativní rovinu pokládám za mistrovské. 60 minut je velmi citlivě zvolená stopáž. Nejpříjemnější překvapení letošních Varů. Škoda jen, že Vyslance stínů asi moc lidí neuvidí, protože je to až moc alternativní na čt2, zcela nekinový a málo filmový na Cinemax.

Jednomu by se mohlo zdát po přečtení obsahu filmu nebo některých zdejších komentářů, že nás čeká variace na japonský morčátko http://www.csfd.cz/film/179799-za-ginipiggu-akuma-no-jikken/. Chyba odhadu. V podstatě jde o dvojí a ani jedno není užívání si explicitnosti mučení. Korejci se filmem vypořádávají s vošklivým strašákem v ne moc staré skříni, informační hodnota cenná především pro mladý, kterým bych tímto filmem klidně vykládal naše padesátý léta. Korejská historie je zásadní především pro samotný Korejce. Druhá, zajímavější rovina je ve sledování skupiny trýznitelů, vztahů mezi nimi (a vězněm), vývojem. V místnosti, kde se odehrává brutální mučení, v podstatě souběžně můžeme sledovat obyčejný pracovní prostředí podobný kdejakýmu předrevolučnímu závodu se zaměstnanci, co s nevolí hákujou svoje dvanáctky a řeší problémy s buchtama a alkoholem. Jo a to, že někomu teče z koulí krev, ještě neznamená, že je nemá.

Pro mě osobně nejlepší film, který jsem letos ve Varech viděl. Bez příkras americké produkce si to islandská verze Miloše Zemana rozdává v duchu Leaving Las Vegas převážně s minulostí a díky množství prázdných lahví, podpoře sympatickýho premiéra taky s nejednou kočičkou toužící po nějakým tom islandkým penízku. Pekelný červený filtry, zběsilý párty střih, dráždivá nelinearita prokazují vysokou úroveň filmařiny. Hodně metafor, hodně deprese. Zlo, sex, beznaděj. Mňam.

Hodně nevyrovnaný, ale statečnost se jí upírat nedá. Plusový body za nekorektnost. Část o portorikánských pérech super drsná.

Rady do života: Když odcházíš ze záchodu, umyj si ruce. Když pojedeš s cizími lidmi výtahem, chovej se slušně (neřvi, neprď, nebodej je sklem do krku). A když se budeš chovat jako svině, přijde si pro tebe ďábel, nezapomeň se hlavně omluvit. Navážu na konec filmu "If the Devil is real, then God must be real too" - Jestli Ďábel trestá ty špatné, jaká je úloha Boha?

Jó když si chce frajer zablbnout a ceny v USA za haš jsou přehnaný, musí si buď vystačit s prachobyčejnou trávou nebo riskovat kriminál a nakupovat zboží v Turecku. Nevím, jestli ho k tomu vedla hloupost a naivita nebo taková ta aura kolem Američanů vídaná, kdy se cejtí nedotknutelní jako ve filmu od De Palmy, ale každopádně nákup dvou kilíček čokolády s sebou nese možnost dlouhýho odpočinku bez přátel a rodiny. Tak či onak není důvod borce litovat. Stejně jako není důvod, aby film tolik neměl rád Turecko. Člověk by na konci skoro zapomněl, proč kluk seděl. Přednosti filmu jsou jinde. Nejde o to, jestli Billymu fandíte, nejde o to, jestli je trest adekvátní, nejde o to, co si myslíte o Turecku. Podstatný je, že pár let ve vězení tam není sranda, že filmaři odvedli skvělou práci stejně jako herci a hudební skladatel. A pokud si přečtete životopis Brada Davise, kterej Billyho skvěle zahrál, dostane film ještě jeden rozměr navíc.

Jakej je rozdíl mezi tím mlaďákem ze Sedmi statečných a Fridrichem Nietzschem? V síle argumentace. Více méně ta nesmyslně oblíbená hra pro ošklivý univerzitní děti v USA má význam, A síla Svatého boje a zároveň zákeřnost je v tom, že hlavní postavě to pálí, je tím atraktivní a nejen, že převyšuje okolí, ale taky ji díky tomu divák fandí a je mu ji líto. Zákeřnost je v tom, že standardní nácek je tam stupid, kterej cituje Irvinga nebo Zundela a každýmu je jasný, že jenom papouškuje nějaký logo ze stránky www.howtobetruenazigay.com. Takže o co vlastně jde divákovi? Vlastně si přejeme, aby se z ošlivýho nácátka stalo krásné žiďátko. Je pak ještě důležité, že (zdánlivá) myšlenka filmu je o pravidlové absurditě ideologií, o ztrátě víry a vnitřní cestě (zkušenosti), která někdy přebíjí slepotu? Vlastně je to celý hra. Nejdřív je vám líto Žida, když ho bije nácek, pak se smějete nebo nadáváte na nácky, jenže jeden nácek je Žid a pak vám je ho nakonec líto.

Pár vět bych k tomu měl. Nejprve si uvědomme rok vzniku, pak si všimněme vlaječky u názvu filmu a můžeme si domyslet, jak asi budou obě zúčastněné strany zobrazeny. To je ale důsledek doby, že v konfliktu nejsou sami Amíci, nehodlám to tvůrcům vyčítat, ani není důvod. Horší je další důsledek doby a ten už odstranit šel. Stereotypizování. Šílenej sovětskej velitel, opileckej sovětskej voják, co by radši pil menstruační krev své sestry smísenou se spermatem bratra a kapkou alkoholu nežli vodu, nemyslící muslimští rebelové, co buď vidí jenom pomstu nebo Alláha nebo zlato a nebo nic. Zbytečný. Nedotaženej je i konec filmu, kdy se stane, co se stát musí naprosto bez invence, odfláklej jak oběd ve školní jídelně. Jenže tohle všechno mínusoidní je mi taky celkem ukradený, protože film má svý důvody pro palce nahoru, za který stojí jej vidět. Zaprvé vynikající úvod se vší brutalitou a nemilosrdenstvím k čemuž se vážou i dvě originální a v pozitivním smyslu slova brutální scény - pásy tanku a nohy (nejen úvod, ale zároveň pointa o osudovosti a takovém tom volání do lesa a kopání jam) a taky granát pod hlavou. Biblický metafory jsou spíš tvůrčně-masturbační a nevzbuzují emoce. Zajímavější je vůbec základní myšlenka filmu. V podstatě se jedná o vylepšenou verzi Vinnetoua s tím, že hlavní postava je Old Shatterhand a všechno by se vyvíjelo i obdobně, kdyby tenhle ruský Mirek Dušín nestudoval namísto technický školy filozofii. Dokáže tudíž uvažovat meta a uvědomuje si, že Bestie není tank (i když je), ani sovětský velitel/armáda/svaz (i když je), nebo fanatická část mudžahedínů (taky jsou), ale....na to přijde každý i beze mě. Formálně taky všechno klape, minimalistický přístup mám rád, to, že tvůrci upozaďují hraní herců, aby perverzně zlidštěli tank, který film táhne, je super nápad, exteriéry nádherný. A hlavně Bestie velmi překvapivě vůbec nenudí.

Celá řada neskutečně: a) dlouhý nic b) moc hvězdných herců c) klišé d) nekomediální e) krutá Sofiina volba mezi Scarlett a Jennifer f) předvídatelný g) dívčí a naivní h) zapomenutelný....naštěstí

Jako dítě jsem si v každý restauraci bral párátka, abych si pak připadal drsnej jako Stallone. Tahle vzpomínka na 3 hvězdy stačí, byť objektivně film nestojí za nic.