Seabeast

No vida, konečně jsem se dostal k legendárnímu Saló, které se řadí do kategorie těch nejzávadnějších filmů v historii kinematografie. Nutno podotknout, že se jednalo o labutí píseň kontroverzního italského tvůrce Piera Paola Pasoliniho. Saló aneb 120 dnů sodomy obsahuje na svoji dobu docela šokující scény - některým jedincům pocuchá spolehlivě nervy i dneska. Jedná se ovšem o něco, co by musel člověk pro doplnění filmového vzdělání vidět? Ani ne. Údajně se má jednat o satiru, která má pomocí pobuřujících scén poukázat na závažnější sociální problémy. Ale popravdě, moc jsem tam onen žánrový přesah nezahlédl. Spíš se jednalo o rádoby myšlenkovou hloubku se samoúčelnými čuňárnami. Já jsem se popravdě docela dostkrát nasmál, ale ne tou dementností filmu, ale tím, že hodně scén vyznělo hodně vtipně. Pokud si ovšem potrpíte na zvráceném, černém a nechutném humoru. Tedy aspoň jsem to tak vnímal. Doporučuji shlédnout s dabingem, který to nesčetněkrát zabije. Můj hrdina byl jednoznačně ten mega-úchyl, kterého s perverzním úsměvem ztvárnil šilhající Aldo Valletti. U něj mi stačil pouze pohled a šel jsem do kolen. Saló je jako komedie na zasmání parádní šmakuláda, ale více od snímku opravdu nečekejte. Jedna hvězda za Aldo Vallettiho a druhá za perverzní hlášky noblesní dámy.

Shrnu Nevlastní sestry v kostce. Příběh je o tom, jak se dvě krůty celou dobu tváří jako ten nejkyselejší citron a vedou imrvére slovní diskusní průjem. Vycizelované dialogy prosycené černým humorem fakt nečekejte. Jakmile dojde na první společnou konverzaci sester, jede se dále v podobném duchu. OK, sem tam se přihodí nějaká ta dramatická neplecha pro "rozvedení příběhu", ale vážně jen v uvozovkách. V mizerně napsaných dialozích se zkrátka nic neděje, natož v celém filmu. Na prospání v kinosále ideální.

S-R-A-N-E-C, tenktokrát již potřetí! No dobře, přiznávám, že jsem první dva díly neviděl, ale po tomto třetím si nejsem jistý, jestli vůbec toto dvojité procházení kompostem absolvuji. Annabelle 3 není mysteriózní horor nebo thriller, jak je vidno v popisu. Jedná se o čistou rodinnou komedii. Ano, místo očekávaného děsu jsem se dostkrát přistihl, že jsem se bujaře smál. Bezmála hodinu a půl se koukáte na úmornou nudu, která v pozdější fázi přejde do přeplácané taškařice, kde hlavním charakterům přejete krutou a bolestivou smrt. Nejvíce jsem soucítil se spáleným růžovým dortem. V dnešních vedrech by nejednoho člověka pěkně osvěžil a potěšil jeho chuťové pohárky. Takže čím bych to zakončil? S-R-A-N-E-C, tenktokrát již potřetí!... a doufám, že i poslední...

Oproti předešlému snímku Uteč od Jordana Peele jde o značný pokles dolů. Start docela uzívaný, který po zjevení stínové rodinky začne nabírat na pořádně drsné intenzitě, ovšem přejde do méně záživnější gradace a jalového finále. Jedná se sice o výborně zmáknuté řemeslo, pořádný "mindfuck" nádech obsahující satirické a komediální prvky, ale dohromady je film hodně nesoudržný. Doslova uplácaný na písečku. Pro mě docela zklamání, protože Jordan Peele mě svým debutem hodně strhl, kdežto My jsem měl trošku problém dokoukat. Opravdu veliká škoda, sliboval jsem si fakt o dost víc.

No vida, docela jsem se bál po prvním díle, že tento bude o stupínek, ne-li dva, horší, nudnější a komičtější. S podivem tomu úplně tak nebylo. Jasně, je to béčko jak vyšité, ale zato o něco záživnější a vydařenější než předchozí snímek. Slušela by mu o něco kratší stopáž, protože od určité chvíle působí docela protahovaně, ale není to takový porod jako u Přízraku. Stejně jako u něj se jedná o další Lovecraftovu adaptaci, která příběhem navazuje na Přízrak a patří obecně k těm průměrným. Znalce tvorby určitě potěší Miskatonická univerzita, Necronomicon a nepojmenovatelná zrůdnost, která hlavní hrdiny neustále pronásleduje. Místy jsem sebou kupodivu leknutím cukl a oproti jedničce je atmosféra o něco hutnější. Najdou se sice mnohem horší Lovecraftovy vývary, ale jako jednohubkové rozptýlení to nebylo zas tak špatné.

Čekal jsem trošku víc, protože je pod scénářem podepsaný Mark Frost, který v tandemu s Davidem Lynchem vytvořili fenomenální seriál Městečko Twin Peaks. Atmosféra místy nebyla špatná a okultno, vycházející z ne tolik zde známéno náboženství Santería, nabízí nepřeberné možností, jak téma uchopit. Výsledek je jaksi nemastný neslaný, což je zatraceně škoda. Téma úzce spjaté s Voodoo by mohlo nabídnout vcelku děsivý zážitek, i přesto, že se zde zvířecími a lidskými oběti (zvláště děti) moc nešetří.

Božská komedie od Dante Alighieriho na steroidech. Nemám lepší slova pro tento animovaný nářez v japonském podání. Samozřejmě, jak je vidno, že vznikl v koprodukci a čistě o takovéto typické "japonské anime" se nejedná. Zaplaťpánbů. Dantovské peklo je víc zaměřené na akčnost, krvavost a menší erotičnost než příběh a to z něj dělá poměrně zábavnou věc k pokoukání. Celý film je zaměřen na různé kapitoly, podobně jako kniha, a v drtivé míře zobrazuje kosení (doslova, protože hlavní zbraní Danteho je kosa) nelidských démonů, bohů a kreatur z Pekla. Sem tam dojde na flashbacky, které Danteho počínání doplní a jeho charakter o něco více vybarví. Za mě spokojenost, nudné to není, i když je potřeba brát zpracování trochu s rezervou a nepočítat moc se "seriózní" interpretací díla. Tedy "seriózní" ve smyslu, aby někdo nebyl překvapen, že se bude koukat defacto na čistokrevnou rubanici jako poleno.

Jacksona mám rád a miluji jeho muziku. Co se týká kauz s dětmi, tak jsem jim spíše nevěřil a stál zarputile na umělcově straně. Resp. vždy na mě působil jako vnitřně rozervaný člověk, co neměl žádné dětství. Než jsem se pustil na dokument Leaving Neverland v produkci HBO, měl jsem mysl otevřenou a byl tak trochu skeptický. První, čeho se člověk zalekne je stopáž, ale kupodivu se nic nevleče a vyprávění je velmi vtahující. Veliká škoda, že je dokument jednostranný a zaměřuje se pouze na výpovědi dvou zneužívaných a jejich rodin. Defacto nikdo z Jacksonovi strany zde nefiguruje a samozřejmě je nefér, že samotný nebožtík nemá už šanci jakkoliv na Leaving Neverland zareagovat. Jsem ale po tom všem velmi v rozpacích. Avšak ne z toho důvodu, že bych vše šmahem zavrhl jako blábol, ale kvůli tomu, že je potřeba se nad celou situací hluboce zamyslet. Jasně že má situace dvě strany mince a přiklonit se jednoznačně k jedné straně je dost obtížné. Ovšem po shlédnutí variantu s pedofilií nemohu jednoduše popřít, protože k ní s velkou pravděpodobností mohlo dojít. I když soudy dopadly vždy v Jacksonův prospěch a nikdo vlastně nemá konkrétní důkazy, ale dost věcí tam zavání. Díky spoustě dochovaného materiálu ve formě videí a soukromých fotek je prostě fakt, že se Jackson malými chlapci neustále v různých období obklopoval a trávil s nimi dost času. I veškeré argumenty obou zneužívaných mi dávají smysl. Není se pak čemu divit, že se v průběhu období stále kauzy vytahovaly, protože se to za Jacksonem vleklo jako připevněná trestanecká koule na noze. V závěrečných titulcích mi ale přišlo docela zlomyslné ono pálení fotek a diskografie Jacksona - též to o něčem svědčí. Tak jako tak, nevidím důvod si Michaelovu geniální hudbu odpírat a hysterie rozhlasových stanic, která na základě dokumentu veškeré hity stáhla z oběhu, mi přijde úplně zbytečná. Tyhle dvě věci by se neměly házet do jednoho pytle. Leaving Neverland rozhodně stojí za vidění, ať už si na celou věc uděláte názor jakýkoliv.

Hodně příjemné překvápko! Léto roku 84 je stylizováno do 80s retro renesance, které nelze v současné pop-kultuře uniknout. Se Stranger Things to moc společného ale nemá, jak většina zmiňuje. Snad jen ten vintage nádech. Příběh se motá kolem jedné sympatické "detektivní" bandy, co jde po stopě sériového vraha (nejenom) dětí a vrací nás do klukovských let dospívání a hledání záhad ve všem možném a nemožném. Byl jsem opravdu hodně při sledování nadšený, protože se tu pocitově dočkáme úplně všeho. Humor, dětskou naivnost, vzestupy, pády, romantiku, napětí, atmosféru, konfrotace s dospělým světem, pěkně děsivé momenty, prohru, vítězství, tragické události a dost drsné a nečekané scény. Z toho mi fakt spadla čelist, protože v Létě roku 84 nic zásadního nechybělo. A na konci jen jedno velké WOW. Bezesporu poctivá filmařina s parádním synthwave soudtrackem k tomu!

Musím s hodnocením jít na neutrální střed. Nejde o zpracování, protože to je na výborné úrovni ve spojení s uhrančivými hereckými výkony. Film dokonce i skvěle odsýpá a ani minutu jsem se nenudil. Největší kámen úrazu je zobrazení faktů. Jasně, že dění kolem druhé vlny black metalu je provázáno velmi temnými událostmi související s kriminalitou a kdyby se muzikanti soustředili více na muziku a budování nově vznikající scény, prokázali by žánru bezesporu lepší službu. Nemůžu se prohlásit za odborníka na black metal, ale něco málo už jsem četl a viděl a opravdu si nejsem skálopevně jistý jestli se věci staly tak, jak jsou zde prezentované. Jde především o vykreslení charakterů hlavních protagonistů, kteří jsou přímo založeny na skutečných osobnostech. Tady se nabízí spousta otazníků a myslím, že laikům zkreslí pohled na black metal. Nejde se ubránit dojmu, že jde o určitý druh povrchního zpracování, které se snaží udělat dojem senzace. Nutno říci, že dost kontroverzní. Dřív než někdo začne dělat závěry bych chtěl odkázat na vynikající dokument Until the Light Takes Us ze kterého si jde udělat jakýs takýs obrázek o událostech a postavách podílejících se na vývoji nebo úzce spjatých s black metalem. A pak samozřejmě na další prameny, nejenom textové. Vládci chaosu bych ve zobrazování událostí radši bral dost skepticky a nebral to jako výchozí pohled. Jasně, že členové skupin nebyli žádní svatoušci, jen je tu to ALE. Z tohoto důvodu nemůžu jít výš nebo míň, protože zase na druhou stranu ne vše je bohapustá lež. Za mě menší zklamání, protože Vládci chaosu budou metalovou komunitu dost rozdělovat a vrhat ne tolik dobrý stín na metalisty.