Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (508)

plagát

Nevesta na zabitie (2019) 

Nečekal jsem nic a dostal víc. Prdelní romantické intro je posléze vystřídáno se zábavnou naháněčkou. A ano, žánrové zařazení do komedie vedle hororu/thrilleru rozhodně není lživé. Krvavá nevěsta je docela krvavá a taky místy hodně nadsazená. Tím si pro mě bodíky sympatie sbírala jako na běžícím páse. Jako taková nenáročná oddechovka funguje Krvavá nevěsta skvěle a ač jsem se bál jestli mě celou dobu bude nahánění jedné blondýny v panství bavit, tak bez diskuze bavilo. Postava Samary Weaving je půvabná a jak vyplyne najevo, nejedná se o žádné ořezávátko. Do toho všeho opar tajemna, nějaké to zvrácené rodinné tajemství a závěrečný... no, nechte se překvapit.

plagát

Černobyl (2019) (seriál) 

Snad jediný seriál, který by měl povinně vidět každý člověk na planetě. A to bez legrace. Málo komu se podaří přijít s něčím tak výjimečným jako je toto vyobrazení Černobylské katastrofy. Už při sledování prvního dílu jsem pocítil úzkost, kterou už jsem dlouho při projekci nezažil. A vlastně i něco TAK strhujícího jsem ještě neviděl. Doslova díl za dílem člověk hltá každou minutu příběhové mozaiky, která graduje ke svému šokujícímu finále. Produkce a výprava je přímo neskutečná. Před shlédnutím jsem měl jen povrchní informace o Černobylském incidentu a jsem tvůrcům vděčný za to, že vůbec přišli s něčím tolik unikátním. Nemám slov.

plagát

Také krásne šaty (2018) 

Petera Stricklanda je potřeba si dát do hledáčku. Zde přišel s úchvatným surrealistickým zážitkem, který se jen tak nevidí. Takové krásné šaty jsou totiž totální výmaz, který mě po celou dobu nepřestával fascinovat. Bizarní obraz, bizarní hudba, bizarní herci, bizarní... takřka všechno. Kdo by čekal, že hnacím motorem budou "šaty, co vraždí". Zní to vtipně a taky je místy film pěkně nadsazený, ale nepostrádá svoji vážnost a uměleckost. Nelze popřít, že se autor v několika scénách nechal inspirovat virálním mindfuckem I Feel Fantastic, který působí tak divně a děsivě a obdobně je tomu i zde. Takové krásné šaty jsou doslova hypnotickým, snově pojatým příběhem. A ona příběhová osa se dělí na dvě dějství. První s černošskou matkou mě bavila o něco více než s opravářem praček, ale propojujícím prvkem jsou vždy karmínové šaty a luxusní butik s prapodivnými zaměstnanci, který ukrývá mnoho tajemství. Musím vypětit, protože si takové hodnocení film plně zaslouží. Minimálně za tu perverzně okouzlující podívanou.

plagát

Evil Dead (2013) 

Další z řady "moderních zmršených remakeů" hororové klasiky. Tenhle ale obzvlášť. Bohužel jsem dlouho takhle laciný s*anec neviděl a měl jsem dost co dělat, abych dokoukal do konce. Přeplácanost z remakeu čvachtá na sto honů, obsahuje ultra dementní postavy (k tomu krajně nesympatické) a konstantně nudí zhruba od čtvrtiny filmu. Inu, gore efekty se sice vydařily, včetně masek, ale mně tohle opravdu nestačí. Nechce se mi věřit, že se na scénáři podílel samotný Sam Raimi, jež je tvůrcem původního Evil Dead. Být v jeho kůži, nechtěl bych se pod tím podepsat. Původní osmdesátkový skvost má veškeré znaky, které z něj právem činí kult - poutavý příběh, tajemnou atmosféru, skvělou hudbu, ikonického hlavního hrdinu, rafinovanou kameru, a tak dále, a tak dále. Zde všechno podstatné chybí a nemálo scén vyznívá nechtěně komicky. Nechť tento brak mizí v propadlišti hororové kinematografie, protože patří k těm nejhorším, co jsem zatím viděl.

plagát

Bojovníci (1979) 

Jednoduchá zápletka, ale zato skvělá až "Carpenterovská atmosféra". Jeden gang kontra všechny gangy v nebezpečných ulicích New Yorku. A to nebezpečí tak velké, že číhá doslova na každém rohu. Ono probít se přes všechny ty gangy není procházka růžovým sadem, ale The Warriors nesází na tuny krve a explicitnosti. Místo toho operuje s hrubou silou, náznaky a potemnělým obrazem. To z něj činí docela zajímavou koukatelnou záležitost, která nepůsobí unyle. Vsadím se, že většina viděla klip Bad od Michaela Jacksona a troufl bych si tvrdit, že veškeré lokace metra jsou totožné jako v The Warriors. Jasně, že se tam ta béčkovost najde, ale k filmu a příběhu skvěle pasuje. Tak jako tak, nemohl jsem se odtrhnout a do poslední chvíle Válečníkům fandil. A že to holobrádci neměli moc jednoduché dojet bez úhon do cíle!

plagát

Vtedy v Hollywoode (2019) 

Stručně a jasně - Tarantino si plní sen. Tak by se zhruba dalo Tenkrát v Hollywoodu shrnout a Tarantino nemá potřebu se zavděčit každému. Což je na druhou stranu možná škoda. Pocta "Spaghetti westernům" je cítit na sto honů a vizuál je dost sympatický na oko. Čekat ovšem dialogově vytříbený majstrštyk, jak je u Tarantinových snímků zvykem, jednoduše nelze. Najde se dost scén, které zřejmě na spoustu věcí z branže naráží nebo svým způsobem zobrazují jako karikaturu, ale dám ruku do ohně, že ne každému diváku něco řekne. Stejně jako se stalo mě. Je asi zavádějící napsat, že se jedná o divácky nevstřícný film, ale pro tento účel zřejmě natočený nebyl. Přeci jen, jak jsem zmínil v úvodu, se jedná o ryze osobní Tarantinovu záležitost. I přes podobnou stopáž jako u Osmi hrozných jsem se nemohl ubránit dojmu, že se příběh dost vleče. A mám-li Tenkrát v Hollywoodu s nějakou Tarantinovkou srovnávat, tak je mu nejblíže Jackie Brown. Ryze akční nebo dialogovou bombu nečekejte. Co stojí za to je jednoznačně závěr, který všem zarytým fandům poskytne plnou satisfakci, ale ve výsledku bude Tenkrát v Hollywoodu diváky spíše rozdělovat.

plagát

Zrodila sa hviezda (2018) 

Bohužel, silně mě to nebavilo. Zrodila se hvězda je tak neuvěřitelně jalový a nezáživný film, který krom několika pěkných písniček nemá co nabídnout. Nebavilo mě to jako romantické drama a ani jako pohled do hudebního zákulisí, a to se přitom hudbě aktivně věnuji. Že Lady Gaga umí hrát mi už dokázala v páté řadě seriálu American Horror Story a zde je tomu jakbysmet. Víc jak dvouhodinová stopáž je zcela úmorná a dala by se zkrátit o tuny balastu. I když myslím, že by ani to nepomohlo, protože zásadní kámen úrazu je nedomrle napsaný scénář jak přes kopírák a s předvídatelnými událostmi. Zrodila se hvězda je jen další přeceňované NIC vycházející z nepochopitelného boomu. Konec hlášení.

plagát

Trhlina (2019) 

Tak si neodpustím jedno klišé, ale holt: KNIHA > FILM. Filmové zpracování Trhliny se sice ve většině drží příběhové osy v knize, ale v několika momentech, kvůli dramatičtější sledovanosti, vybočuje. Většinou bylo vynecháno to, co by film zbytečně rozmělňovalo nebo ho nijak neposouvalo. Někde se ovšem maličko překrucuje nebo přikrášluje, jak je ve filmových adaptací zvykem. Co je ovšem na škodu, že se společné setkání s nerdem Andrejem a racionalistou Davidem moc dobře nevysvětlí a divák skoro nepostřehne, proč k němu došlo. Podobně jako v knize i zde jsou postavy poněkud ploché a moc si k nim nejde vybudovat vztah. Síla knihy byla především v atmosféře a přijmutí hry, že by se příběh mohl odehrávat na základě skutečné události. Samozřejmě, že se s velkou pravděpodobností jedná o Karikovu fikci, ale díky ponoření se do "reality" mi pomohlo hodně knihu vychutnat. Příběh Trhliny však nejlíp líčí přízviska "Slovenský Blair Witch" anebo "Slovenský bermudský trojúhelník" a možná tak trochu očekáváte i od filmu, ale found footage rozhodně nečekejte. I přes vynikající zpracování, na zdejší poměry víc než obstojné, jsem ale z filmu odvařený nebyl. Nevím co mi přesně chybělo, ale Trhlina byl přesně ten případ, kdy nejste ani vyloženě zklamaný, ale ani totálně nadšený. Možná chybělo lepší uchopení celkové konzistence a větší důraz na atmosféru. A taky i vstřícnější podání pro diváka, který se s knihou nikdy nesetkal. Najde se tu i několik elementů, které zůstávají neobjasněny, ale přitom pro pochopení příběhu nejsou zas tak důležité a pak i momenty, které do filmu přidávat nebo předělávat nemusely. Za mě čistý průměr a spíš bych diváky chtěl odkázat na přečtení této velmi působivé knihy pro pocuchání vašich nervů. Jinak "gratuluji" opět panu LIVINGDEAD ze všeříkající slovní průjem, který je u něho zlatým pravidlem - dostává tímto ode mě nesmrtelné zlaté lejno jako čepičku na hlavu! :-D

plagát

Hmla (2007) 

Kingova "lovecrafťárna"! Není zde vůbec pochyb, že mistr hororu pan King literárně čerpal z univerza H. P. Lovecrafta. Dimenze, chapadla, mostra, beznaděj, zkáza... Však to znáte z knih. Mlha patří k těm zdařilejším zfilmovaným "kingovkám" a nelze ji upřít vynikajicí atmosféru. Jen mi nejde do hlavy, proč tý pánbíčkářské semetrice nenarvali roubík do huby a nesvázali ji někam k regálu. Byla by tam o dost více užitečnější a vsaďte se, že je to postava numero uno ke který si rychle vypěsujete averzi a přejete ji brzkou smrt. Darabontovi se velmi přesvědčivě podařilo zpracovat i jinou Kingovu předlohu, a tím je jak jinak než emotivní Zelená míle. Takže Mlha je rozhodně sázka na jistotu. Velký kámen úrazu jsou CGI efekty ze kterých jde hrůza. Nemám na mysli svojí děsivostí, ale laciným a technicky slabým zpracováním. Je třeba s tím počítat a mávnout na tím rukou, pokud se chystáte na projekci. Jinak za mě docela spokojenost.

plagát

Vazba (2019) 

Děsná zívárna a navíc brutálně natahovaná. Chápu, že má jít o syrové vyobrazení skutečnosti a trýznění totalitním režimem, ale sledovat jednolitý "příběh" dvě hodiny? Být to několika minutový kraťas, fungovalo by vše o dost lépe. Takhle se to opravdu nedá sledovat.