Seabeast

Pravé italské giallo, které si potyká s náznaky raného slasheru. Za mě bohužel docela núďo, které nakopne až finálové vyústění. Jak jinak. O pěkné babušky zde není nouze, ale příběh je uplácaný jak bábovička na písečku. Navíc bez nervy drásající atmosféry, která by mě vtáhla do děje. Škoda, čekal jsem o dost víc.

Byť je to nerovné srovnání, protože technologie od 80. let monstrózně pokročila, ale Šílený Max má dle mě konečně ten správný šmrnc, jaký by měl mít. První tři záseky, stejně jako tento, má s mnohaletým odstupem na svědomí stejný režisér a doslova nevěřím svým očím. George Miller ve svých sedmdesáti nejenom překonal všechny tři Mel Gibsoňády, ale dokonce pomyslnou laťku posunul o několik stupínků výše. Klobouk dolů! Šílený Max: Zběsilá cesta je jedním slovem JÍZDA, která nenechá oddechnout. Akční audiovizuální a originální nášleh, který jsem již delší dobu v podobném provedení neviděl. Pravda je, že se příběhově nejedná o rozmanitý kolotoč, ale nepřestával jsem žasnout, kolik zajímavých nápadů bylo sypáno z rukávu a jak propracovaný svět film nabízí. Atmosféra písku, prachu, nedostatku vody a nezastavitelných aut mě vcucla jako vysavač se zapnutým turbo výkonem. Největším paradoxem snímku je ten, že o postavě Šíleného Maxe se dozvíte asi tolik jako o sousedce, která nikdy nevytáhla paty z domu a o které nikdo neví, že se doma zdržuje. Dalo by se to chápat jako záměr, protože za tři roky by se mělo objevit další pokračování, které má díkybohu Jiří Millerů také pod palcem. Maxova skládačka se dá sestavit pouze z letmých halucinogenních flashbacků a schválně je tak jeho postava zahalena rouškou tajemství. A tohle tajemství zřejmě odhalíme někdy příště. Bravo, myslím, že spousta lidí se po tomto vydařeném comebacku nemůže dočkat!

Z prvně uvolněného traileru jsem se trochu obával, že půjde o vyumělkovanou záležitost. Však asi znáte případy dokumentů, které se tváří autenticky, ale ve finále jim nevěříte ani nos mezi očima. Přišlo mi, že zrovna Rocco není tímto modelem, i když v určitých momentech jsem se dojmu nemohl ubránit. Když už kamera běží, jde vám o zachycení divácky atraktivních záběrů a proto samotného člověka svádí v dělání "dramat" před objektivem. Ovšem Rocco je bezesporu na snímání aparátem natolik zvyklý, že jde zřejmě o autentičnosti málo pochybovat. Tedy skoro vždy. Samotný dokument má divácky přístupnou formu, ale o přehlídky animálních koitů nepřijdete, byť jsou lidskému oku nepřímo zobrazené. Tedy krom Roccova bimbase, který symbolicky otevírá celý film (pardon za spoiler). Samozřejmě, že dojde na různá svědectví, vyprávění o životě, dětství a jakou oběť bylo potřeba pro porno průmysl položit. Rocca vidíme tedy jako muže se vším všudy, a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Muže, co něco dokázal a je osobností, ale který taky ke svému životu potřebuje podporu a porozumění od svého nejbližšího okolí. 105 minut uteče opravdu rychle, ale abych mohl přihodit ještě jednu hvězdu do plného počtu, chyběl mi zde o něco větší přesah. Nemohu upřít, že se místy snaží jít artovým směrem a má výpovědní hodnotu, ale pár myšlenek a témat mi přišlo nerozvedených nebo nezodpovězených. Což není nutné brát jako chybu, ale pocit jsem měl takový, že jsem si z příběhu a vyprávění neodnesl tolik, kolik bych chtěl.

Nikdy jsem herní zpracování nehrál, pouze spatřil. To bylo samé Assassin’s Creed sem, Assassin’s Creed tam a jen jsem to měl spojené s Asasínama, jak hopsají z baráku na barák, sem tam někoho kuchnou a tak. Takže si zkrátka představte, že jako totální neználek předlohy jdete do kina a čekáte, že vás jako laika něčím film přesvědčí. Pěkný houby, zase jen další pozlátkové "cosi", které vás vizuálem bombarduje v každé scéně a po odchodu z kinosálu vás napadne jen "hm". Vážně se přiznávám, že nevím co bych zkrátka vyzdvihl nebo vytkl. Takže je jasné, že tenhle komentář je pěkně o ničem, ale to mi právě připadal Assassin’s Creed taky! Aha, takže je vlastně vše v pořádku. Na závěr bych to chtěl jen hezky shrnout slovy znalého: "A vy pane ministerský předsedo jste kráva!".

Ve své době zřejmě znepokojující snímek, ale do jisté míry i dnes. Film o tom, jak se vyloženě psychicky narušený jedinec dostane na svobodu a začne tam, kde při zadržení skončil. Ano, příběh je založen na skutečném případu jednoho masového vraha a jedná se o hodně syrově reflektovaný počin. Prakticky bez dialogů jen slyšíme maniakovi myšlenky v jeho hlavě, jeho pocity a s hrůzou se stáváme přímými pozorovateli. Krom několika nepříjemných scén později po půlce se ale nejedná o nic vyloženě "nekoukatelného", jak tu někteří prezentují. Snímek jednoduše líčí vrahovo počínání, jeho psychiku, jeho dětství a neklade si nároky něco dokazovat nebo vysvětlovat. Víc čekat ani nelze. Mně ale Angst zas tak silný nepřipadal, abych mu dal více než trojhvězdu a kecnul si z něj na zadek. Ale chladnými vás určitě nenechá.

The Void není vůbec špatný sci-fi atmosférický horor, ale měl jsem obrovské očekávání. To se podařilo bohužel naplnit tak z půlky. I přes zručně zmáknutou technickou stránku, která sází na poctivé chuťovky vytvořené přímo na place bez přehnaného CGI, maličko klopýtá příběh. Nepřišlo mi, že by tolik vtáhl do multidimenzionálního Lovecraftovsky laděného tématu plné zmutovaných patvarů s hbitými chapadly. Při sledování mi naskakovaly bizarní výjevy podobně jako v Carpenterově Věci anebo více béčkově laděného Ze záhrobí, které z Lovecraftova pera přímo vychází. Možná by to chtělo dát The Void ještě další šanci, ale takhle na první dobrou jsem nebyl sestřelen, natož unesen slizkými chapadly do jiného vesmíru. Prozatím slušný průměr.

Dějově strohý, syrový a artově zpracovaný horor. Na celém pojetí mě fascinovala černobílá kamera a zasazení příběhu na odlehlý venkov se stodolou, která skrývá svá temná tajemství. Jinak toho The Eyes of My Mother moc nemá, co nabídnout než jen dekadentní vykreslení nešťastného života jedné dívčiny, která to odmalička neměla jednoduché. Chyběl mi tu žánrový přesah, který by více rozvedl psychologický aspekt hlavní postavy a také atmosféra nebyla tolik silná. Takhle je to akorát jen "sledování bizarního příběhu", který díky kratší stopáži nepůsobí nastavovaně či unyle. Ovšem na první počin Nicolase Pesceho se jedná o nadstandardní dílo, jež má možnost oslovit okrajově naladěné publikum a poskytne vám trochu neobvyklý zážitek.

Do poslední chvíle nervy drásající snímek Smrt ve tmě má řadu pozoruhodných prvků. Jedním z nich je fakt, že zde vlastně nenarazíte na kladnou postavu a hlavní aktéři jsou tři mladiství, kteří se nebojí vykrádat byty, aby se trochu zaopatřili. Dostáváme se tak do paradoxní situace, kdy ani pořádně nevíte, komu fandit a jen s pocitem hrůzy sledujete dění v uzavřeném prostoru. Tím je byt jednoho slepého válečného veterána, který svoji "pevnost" dokonale zná a jakmile zjistí přítomnost tří vetřelců, začne okamžitě jednat. A s ničím se naprosto nepáře. Nejdřív toho chudáka litujete, ale vyjde najevo pár dalších věcí. To samé nápad s vysloužilým válečníkem, který má i přes svůj zrakový handicap značnou výhodu a je extrémně pro trojici nebezpečný. Dostaneme se tak často do situací, při kterých se dá atmosféra strachu doslova krájet. Pocit, že jste v tom baráku s lupiči je opravdu silný a nedá vydechnout, zvláště pokud sledujete v zatemněné místnosti. Silné čtyři a za tento rok jeden z povedenějších děsu plných počinů!

Pětihvězdičkový odpad! The Room jest počin, který je nechvalně proslulý svou nekonečnou pitomostí a časem si vysloužil status kultu. Představte si "zápletku" toho nejlacinějšího porna přetavenou do celovečerního filmu, kde každý samec vypadá, že souloží samici do pupíku. Do toho ultradebilní příběh s ultradebilníma dialogama v podání ultradebilních hereckých výkonů. Ono už trochu zavání průserem, když si jeden člověk napíše scénář, hraje v něm hlavní roli a zároveň vše režíruje. Ale radši tolik nerozmatlávat, ono se to zkrátka musí vidět. Je tu tolik nechtěně tragikomických momentů, které vám budou k popukání, přitom je evidentní, že byl příběh zamýšlen jako vážný film. Ač se v těchto "třpytících se lejnech" rád rochním, protože způsobují bujarý smích svojí neplánovanou špatností, tak mě kultovost The Room nějak minula. Bylo tam těch nezáživných momentů na můj vkus až až nebo jsem možná měl koukat v opileckém rozpoložení v kině plném lidí v opileckém rozpoložení. Tož za mě jedna superstár aspoň za tu snahu Tommy!

Solidní carsploitation thriller, který staví na permanentním pocitu všudypřítomného nebezpečí. Jeden mladý řidič a jeden psychopatický stopař vynořivší se za jakékoliv situace! Rutger Hauer je pro svoji roli záporáka jako stvořený a svým démonickým pohledem doslova mrazí. Stopař je jako snímek docela nepředvídatelný. Dokáže po celou dobu udržet v napětí, ale zas tak hororově laděný není. Atmosféra dálnic a písečného prachu na mě dolehla až z obrazovky! Na debut Roberta Harmona víc než působivé.