Ywec

Insider pro mě představuje první setkání se slavným režisérem Michaelem Mannem a jeho řemeslně skvěle zvládnutou filmařinou. Co jiného upoutá na první pohled, než zajímavě pojatá kamera? Dále si zaslouží alespoň malou zmínku atmosferický soundtrack, na němž jsem bezpečně identifikoval hlas Lisy Gerrard, jejíž zpívané sténání umí nedostižně doprovodit herectví Russela Crowea (viz Gladiátora z roku 2000). Stejně tak zaujme s man(n)iakální pečlivostí budovaná atmosféra strachu v první polovině snímku, po které jsem školácky čekal od filmu více, než mi bylo nakonec dopřáno. Zjištění, že nikotin je návykový, mi totiž oči dovnitř hlavy nezatlačilo... Dále je to již jen o 157 minutách two men show v podání vyhlášených Russela Crowea a Al Pacina. Oba dostanou téměř rovnoměrnou porci z dlouhatánské stopáže, aby se mohli do syta vyhrát.

Napoprvé fenomenální a již tradičně u Miyazakiho animovaných filmů vynikající divácký zážitek. Důležitý je ovšem moment překvapení. Miyazaki totiž často něco nakousne a pak... to jaksi nechá plavat. Člověk si tak užívá perfektní atmosféru napjatého očekávání. A nakonec se spokojí s tím co dostal, i když možná chtěl dostat více. Na to ovšem není čas myslet, i tak je zážitek dostatečně silný.

Na Čsfd jen 65%? No, mě se to docela líbilo. Ačkoliv žánr akčního filmu je už průhledný jako jeptiška na sluníčku, nebál bych se zařadit Hitmana k tomu lepšímu v oboru. Soustředěný zabiják, zvučný soundtrack, krásná žena. Na druhé straně naprosto vykonstruovaný děj jak z nějaké počítačové hry:)

Těžko někdo může zpochybňovat kvality tohoto snímku. Pokud tak přesto někdo vědomě a bez nátlaku činí, využívá tak z plna hrdla svého demokraticky zaručeného práva na vlastní názor a dokládá tak, že ne vždy je demokracie nejšťastnější volbou společnského zřízení:) My ostatní - pěvně věřím, že absolutní většina (ostatně dokládá to vysoké známkování zde na čsfd) - se můžeme jenom rochnit blahem nad Miyazakiho klasikou. Příběh plný otázek a rozpitých kontur mezi dobrem a zlem, doplňovaný řadou fantaskních až pohádkových výjevů, skvělou hudbou a nespoutaným vizuálním sněním geniálního režiséra animovaných filmů.

Husteeej film! Především bych vyzdvyhnul nádhernou kombinaci hudby a děje na plátně. Jsem opravdu unešenej z toho, jak parádně lze zobrazit lidské příběhy, kam se sakra hrabe na to česká kinematografie posledních let... Je to drsné, smutné, ale zároveň to nabíjí nadějí v lepší zítřky... Mimochodem komentář Poma je fakt tentokrát děsnej.

Tak mám za sebou první věc od Judda Apatowa, ale ledacos už o tomhle, mně dosud neznámém, režisérovi začínám tušit. Dovolí si používat ve svých filmech vulgarismy v obdobné koncentraci, jako Franta Straka v proslovu k hráčům po prohraném poločase. Umí si také vybrat dobré herce, z nichž Seth Rogen zazářil svou přirozeností a Katherine Heigl... no prostě zazářila. Ale i ostatní do party nejsou jenom do počtu. Zbouchnutá je kvalitní komedií nejen pro teenagery.

Vzhledem k tomu, že film je vlastně jakýsi lepenec čtyř dílů seriálu, je to velmi dobrá podívaná. Ovšem právě proto, že to byl jakýsi pokus o film, je obvyklá spousta bravurních simpsonovských skečů nabalená na chatrné kostřičce vykonstruovaného děje. Ta jen nudí a ubírá zbytku na tempu a lesku. Zkrátka pokus o film se Simpsonovým nepovedl, ovšem pokud to berete tak, že jste viděli čtyři díly seriálu a odmyslíte si úděsnou dějovou spojovací linku, je to pořád skvělá podívaná. Musím přiznat, že hned druhý den jsem viděl epizodu ze IV. série o Homerově operaci srdce a cítil jsem, že je oproti filmu mnohem lepší.

Komedie z obávané kategorie "crazy & dummy", která donutila jednoho z diváků v sále k hlasitým projevům opovržení jako syčení, funění a dokonce výhružné chrastění klíči (to asi jako že se chystá odejít domů). Bohužel nespokojenec neodešel, ale navíc seděl natolik blízko mě, že jsem otravného sténání nebyl ušetřen. Proto prosím ostatní: Až příště budete v kině na sebevětší blbosti, prosím buď fakt odejděte ze sálu nebo nerušte ostatní. Anebo se zakousněte do čalouněné opěrky sedadla před vámi a stisk nepovolujte až do závěrečných titulků. Tak to byla jedna moralitka na úvod a nyní již zpátky k "muzice". Převážná část filmu, ve kterém sledujeme přeměnu vyfiklého kariéristy v zarostlého moderního Noa mě bavila. Trochu zavalen lavinou hlášek Wandy Sykes a spol. jsem si připadal jako popelka oddělující zrno (dobré fóry) od plev (bylo jich mnoho). Přesto, nijak znaven ani znuděn jsem dospěl před brány závěru, který bohužel přes zajímavé efekty celkové hodnocení srazil na zřejmý podprůměr.

Hlavně mi neříkejte, že podobné filmy udělaly z Alfreda Hitchcocka onoho obdivovaného fantóma kinematografie. Jen tak na okraj podotýkám, že mi do oka jaksi nepadla představitelka hlavní ženské role Anne Baxter. To nad čím jsem však se zoufalou bezmocí trnul, byla blbost onoho faráře, který namísto porušení zpovědního tajemství sebou nechá vláčet intrikánským nevděčným vrahem, který mu hází zkrvavené sutany do kufru, dále zpacká roli gentlemana, když se provalí jeho vyvanutý milostný románek a v neposlední řadě zemře shodou okolností rukou skutečného vraha několik dalších lidí.

Pokud se někomu líbila dvojka a to především díky závěrečným 15 minutám, ale přiznejme si, že vlastně díky jedné scéně, ovšem nebojme se to říci nahlas, dokonce díky jedné jediné postavě - legendárnímu perníčkovému golemovi, a třetí pokračování zde beze studu oloupil o zasloužené hvězdičky, měl by si nechat od nějakého lidového léčitele vymazat paměť, jméno i minulost, a začít se zlobří sérií pěkně znovu, od záčátku prvním dílem. Třetí pokračování je totiž jen o málo slabší než jednička, zato o několik malých yardů a standů lepší než druhý díl a to hned z několika důvodů: vyvážené rozložení vtipů po celou dobu stopáže, schopnost naservírovat divákovi podobně nahuštěný děj ve stravitelnější formě a konečně vtipný scénář, který má mnoho originálních zákoutí a postraních uliček.