Ywec

Po tomto veledíle Petera Jacksona už nikdo Tolkiena točit nemusí.

Jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Benigni je geniální, i když možná šílený:) Film mě nutil přemítat, zda je vůbec v lidských silách dělat tváří v tvář smrti žerty pro nic netušící dítě. "Život je krásný" mi dává odpověď, že když někdo umí žít, tak je život vskutku krásný a ostatní vás můžou třeba i šoupnout do koncentráku, ale vy si umíte stokrát víc užít života v něm než oni na svobodě.

Klasika se zcela unikátní koncentrací hlášek a vtipu na metr čtvereční, tenhle film prostě nemá slabší pasáže. Navíc ta úžasná atmosféra, kterou se snímku podařilo navodit a která občas vůbec není legrační... Jiří Kodet švihající členy strany holí, Miroslav Donutil bezmezně věřící v síly soudruhů z NDR a seznamovací obědy na inzerát u Evy Holubové rozhodně stojí za mnohonásobné shlédnutí.

Jednoznačný propadák. Knihu jsem přečetl jedním dechem a díky výbornému obsazení jsem se těšil i do kina. Když se objevil nápis The Da Vinci Code a zazněla Zimmerova hudba mrazilo mě v zádech. Očekávání ještě posílila úvodní scéna s Bettanym v Louvru. Pak ale nadšení pomalu, ale jistě opadalo. Řeknu vám, že to Howard pěkně zprasil. Je to příliš nahuštěné, zmatečné a pointa vyznívá komicky. Některé záběry jsou vyloženě zbytečné, jiné kazí pocit napětí. Film nemá vůbec atmosféru. Přečtěte si radši knížku!

Po delší době povedený animák, ovšem místy poněkud zdlouhavý. Na kvality Shrecka či Toy Story to ovšem nemá ani náhodou.

Rozhodně lepší než Štěstí. Řeší se tu podobná témata. Příběh je však podáván živěji, s otevřeným koncem, vyprofilovanějšími postavami. Kvůli Jiřímu Schmitzerovi se vyplatí ten film vidět.

Jak mohlo Štěstí získat Českého lva nepochopím. Akademie se asi zbláznila. Nominovány totiž byli ještě Příběhy obyčejného šílenství a Sluneční stát. Oba jsou sice lepší než Štěstí, ale z toho co se za ten rok (ne)urodilo je nejlepší Román pro ženy. Banální scénář Štěstí zachraňují Liška a Geislerová. Z kina jsem odcházel s dobrým pocitem, ovšem pak se to člověku rozleží v hlavě.

Překvapením je jednoduchost děje. Divák si odnese hlavně poznatek že: Před akcí je třeba zajít ke kadeřníkovi, jak padne tma mají záchranáři padla, nebo že mluvit s rozdrcenýma kolenama dá pěknou fušku. Scénu s Kristem považuji za úsměvnou, stejně tak slovo "Love" hrdinové omílali do otupění, a když jim došly síly tak ho alespoň čmárali na papír. Ovšem Američané byli 11. září výjimečně těmi napadenými, a tak se člověk přistihne, že s nimi vlastně soucítí.