Ywec

Slovu trva, nez chytne tempo a divaka vtahne, coz se po ucitem klopytani precejen podari. Reziserka a scenaristka v jedne osobe se evidentne nechtela ponorit vice do zanru komedie, ke ktere ma Slovo predevsim diky postave Mikulkove nakroceno, snad aby legrace neprebila dramatickou pointu. Tou se stava obnazena tupost byvaleho rezimu, spocivajici v likvidaci i tech nejlepsich sveho druhu pro jejich politickou neuvedomelost. Hlavni hrdina pritom proti rezimu nijak aktivne nevystupuje, jen nechce "vstoupit". A sveho odvazneho presvedceni se drzi presto, ze z toho krome problemu nema vubec nic. Skoda, ze takova persona jako pani Medvecka se na scenu dostava az v samotnem zaveru, coz dokresluje pocit tak trochu nevyuziteho potencialu filmu, ktery mohl byt jeste o stupinek lepsi.

Nulty cerven kombinuje odlehcene prvky detske bezprostrednosti a cerneho humoru s tematem veskrze zavaznym a tragickym, ktere se odrazi ve vypraveni jedne z postav. Ackoli pribehu dominuje proces vedouci k poprave nacistickeho zlostrujce, ten se zde mihne jen zpovzdali, bez pohledu do jeho tvare. Pro me ohledne jeho osoby pouze zajimavost, ze se svymi vezniteli komunikoval diky pobytu v Argentyne spanelsky. Filmem plyne zcela nepatrna dejova linka (zabavne zivelne) stavby kremacni pece pro nacistovo zpopelneni, na kterou jsou nabaleny ostatni postavy a dojmy. Vse se v podstate dobre prolina, ackoli to je spise subjektivni dojem. Nicmene celkove film nezanechava natolik hluboky dojem, na jaky tvurci zrejme cilili. Presto stoji za to videt.

O "Run" jsem si předem nic nezjišťoval, pouze jsem znal jeho divácké hodnocení a také jsem zhlédl část traileru, ze které bylo dobře patrné rozložení rolí (domací) věznitelky a vězenkyně (zbytek traileru pak netřeba dokoukávat), což v součtu s názvem bylo dostatečně vypovídající. Přesně tyto informace mi postačovaly k opatření tohoto dobře odsýpajícího snímku, jehož zhlédnutí bylo překvapivě dobře strávenou 1,5 hodinou popracovního času. Výborný herecký výkon Kiery Allen (ale i ostatních), (alespoň z mého pohledu) překvapivý zvrat (tudíž bod navíc), a celkově pěkně "nakrúcaná" a zajímavá záležitost, svědčící především o dobře zvládnutém režisérském řemeslu. Neváhám doporučit.

Nápad na filmařské zobrazení věcně tenké a mlhavé hranice mezi ušlechtilostí Paní spravedlnosti a zavrženíhodnou pomstychtivostí Lady Vengeance jistě chválím. Ovšem nemohu se zbavit dojmu, že se to vše tak nějak tvůrcům postupně vymklo z rukou, když jejich snaha o zobrazení geniálního a všehoschopného hrdiny naráží čím dál více na neúprosné mantinely uvěřitelnosti a autentičnosti vymezené logikou každého z diváků. A ty máme každý vymezeny dle svýc predispozic úžeji či šířeji. Jak je však z ostatních hodnocení vidět, film se líbí a pro většinu zůstal dobře stravitelným. Ovšem mně osobně už to na konci moc nechutnalo a přestože minimálně 75% stopáže atakuje vyšší hodnocení, než nakonec filmu jako celku dopřávám, závěrečná čtvrtina išla dole vodou. Škoda.

POV akcni kino jizda od zacatku do konce. Stezejni atributy? Herecky koncert Copleyho, zadne velke starosti s vysvetlovanim pribehu a brutalni krvava rubacka z ruskeho prostredi.

Mistrovské propojení poutavě odvyprávěného příběhu s reálnými základy z atraktivního závodního prostředí plného nadupaných mašin a pěkných holek, kterému dominují herecké výkony ústřední dvojce, s vynikajícím soundtrackem Hanse Zimmera.

Naprosto úžasný film, který mi přivodil slzy velikosti krokodýlích. Děti a válka, to prostě nejde dohromady, a tady nám to se vší syrovostí vykreslili v naprosto přirozeně a kouzelně plynoucím snímku, který vyvolává tunu emocí. Zajímavá byla postupná proměna manželky pana důstojníka, výborně zahrané Verou Farmigou, ze spokojené paničky až do utrápeného klubíčka neštěstí. Výborně zafungovala dvojce dětských herců, kteří byli zcela přesvědčiví. Že je to vykalkulované na city? Tak takhle může přemýšlet fakt jenom velký cynik. Konec jsem nečekal.

První WC z r. 2005 je o poznání slabším filmem než dvojka, která následovala o 8 let později. Nesympatické backpackery kvůli jejich prostoduchosti člověk ani nepolituje. Vrahoun leží v mdlobách na podlaze v místnosti plné zbraní a ty dvě nešťastnice nemají lepší nápad, než ho dvakrát přetáhnout flintou po zádech a snažit se ujet, místo aby ho pořádně dorazily. To se pak ale holky nemůžou divit, že se cesta z pekla hledá blbě. John Jarratt nedostal dostatek prostoru na svoje zvrhlé hrátky, jako tomu bylo ve dvojce, ale i tak je jednoznačně nejzábavnější postavou, která na sebe strhává veškerou pozornost. Upřímně řečeno nejsem si jistý, zda bylo záměrem australského filmového fondu podpořit projekt, v němž se hlavní záporák, který má navíc určitý mlhavý předobraz ve skutečnosti, vyšvihne na úkor obětí do takové pozice.

Ano... stopáž budí respekt, Quentin Tarantino to zase sází podle stejného kopyta a Samuel L. Jackson svou postavu přehrává, ale nejsem si jistý, že by cokoli z toho šlo označit za negativum. Přestože kromě stopáže může někoho odradit také fakt, že se celý děj odehrává v jedné místnosti, je to opět zatraceně zábavná podívaná a ty 3 hodiny utečou jako voda;) U Tarantinových filmů prostě nevíte, co se stane v příští chvíli, protože u něj se může stát úplně cokoli. A to udržuje diváka ve střehu. Přestože se prvních 60 minut skutečně nic nestane, jako celek film působí dobře a podívám se na něj rád od začátku znovu. Škoda, že Christopher Waltz roli v tomhle filmu odmítl, byla totiž napsaná pro něj, a tak se ji i Tim Roth zhostil. Co říct závěrem? že mi hlava nebere, proč by si někdo postavil kadibudku tak daleko od baráku;)

Smutná sonda do neuvěřitelně nespravedlivého osudu jednoho čestného člověka, jehož poklidný život se mu bez příčiny sesype jako domeček z karet, neb je nezadržitelně semlet děsivě eskalující absurditou. Poselství? Nevěřte dětem. Anebo vám to řeknu jinak: když jim teda chcete věřit, tak opravdu vnímejte co vám říkají, resp. chtějí říct a ne co si podvědomě (ne)přejete slyšet. A také... Člověk má známých hodně, ale přátel málo. Po zhlédnutí si zřejmě budete také nuceni klást otázky, jako Kdo za to všechno vlastně mohl? či Jak je možné, že se něco tak hrozného může stát někomu tak slušnému a tak snadno? Jisté je jen jedno, a to, že se snímkem zpodobněná společnost chová z valné většiny jako nemyslící primitivové s IQ smažené brokolice, počínaje nebezpečně hloupou ředitelkou školky a konče extrémně krvelačnou bestialitou netvora z rodu homo sapiens. V případě Honu je bohužel divák svědkem naprosto uměle vytvořeného problému, živeného lidskou nedůvěrou, předsudky a zabedněností a především nekonečnou mírou lidské hlouposti. Všechno to je o to děsivější, že se to může v určité formě stát komukoli a kdykoli.