Glowski

Po druhém zhlédnutím se lehké zklamání proměnilo v opatrné nadšení. Claire Denis opět – a zase jinak – natočila film, v němž jedno gesto či prostřih vydá za sto slov. Konkrétní denotáty k nim ale chybí, a smysl díla tudíž zůstává ve viset vzduchu. Hvězdy v poledne jsou v jádru vášnivým, leč hořkým milostným dramatem, které svými kulisami demonstruje nepřehlednost globálních politicko-ekonomických machinací a jízlivě glosuje touhu po dobrodružství v exotických zemích. Vedle filmů jako Sama v Africe nebo Parchanti spí dobře působí svým lineárním příběhem poněkud konvenčně, zase tak ale mohou sloužit jako vhodné iniciační dílo pro neznalé autorčina stylu.

Přesnější překlad názvu by zněl „Od konce světa si mnoho neslibujte“ – a po zkušenosti s filmem lze dodat: zejména spektakulární výbuchy a sentimentální loučení. Podle Judeho nejspíš zemřeme na přepracování ujařmeni zlými korporáty – a částečně to bude naše vlastní chyba, protože jsme zpohodlněli jako Dodo; ztratili schopnost intelektuálně kličkovat v současném světě, přišli jsme o přehled a nadhled.__________Třebaže o režisérově politické agendě mám jisté pochybnosti a jeho „Konec světa“ obsahuje zkratky nebezpečně blízké odstrašujícímu příkladu Rubena Östlunda, nelze ignorovat markantní rozdíl v přístupu obou tvůrců. Jude programově neusiluje o canneské vavříny a oslovení mas, na jeho vystupování není nic chladně vykalkulovaného; z „Konce světa“ je naopak patrná potřeba komunikovat co nejvíc vlastních poznatků a myšlenek, které načerpal jako teoretik-intelektuál-cinefil, lokající kulturu plnými doušky, a homo politicus s jasně čitelným, vyhraněným pohledem na svět.__________Judeův ohňostroj nápadů přitom drží pohromadě pevná formální kazajka. Svou metodičností může „Konec světa“ až nudit – relativně rychle lze popsat jeho kostru a všechny součástky –, na druhou stranu čím více tendujete k autonomnímu diváctví, čím více vás baví zkoumat různé detaily v rámci mizanscény, čím více intertextuálních odkazů (film, literatura, rumunská historie) rozpoznáte/budete chtít si dohledat – tím více se budete bavit. V tomto ohledu navíc „Konec světa“ dalece přesahuje možnosti literatury – popisu. Nevím o žádném současném hraném filmu, který by lépe zachycoval a tematizoval zkušenost pohybu mezi fyzickým a digitálním světem. Ve svém předchozím filmu si Jude pohrával s obrázky na rouškách, tady si hraje pozadím během hovoru přes Zoom.__________Po mistrovských Barbarech a nadprůměrném Pichu Jude stvrzuje pozici současného tvůrce, jehož každý nový film je událostí. Pokud chcete podrobněji poznat strukturu "Konce světa", doporučuji recenzi z The Playlistu. Pokud chcete lépe poznat Judeho, doporučuju prakticky jakýkoli rozhovor s ním – jeden tradičně skvělý vyšel na webu Film Comment. V prvé řadě ale samozřejmě doporučuji vaší pozornosti Judeho dílo.

Svým třetím filmem Ari Aster nadále prozkoumává krajinu hororu a výsledkem jeho hledání je komedie/travestie, jež hororové konvence obrací naruby. Psychoanalytická rovina, tradičně uložená pod krustou příběhu a stylu, se zde fyzicky manifestuje v prvním plánu. Vyvolaný strach není výsledkem působení filmu na diváka, ale jeho ústředním tématem. Podrobněji zde.