veru_needy

Další surové drama, které člověku nechává rozum stát. Když 16-ti letou Lilyu opustí její vlastní matka a odjede si se svým přítelem do USA, bezmocná a zlomená Lilya je tedy zanechána osudu bez domova, peněz a rodiny v ulicích sídliště. Nezbívá jí tedy nic jiného, než se potloukat ulicema a přespávat v opuštěných budovách. Naději na lepší život nachází až když pozná Andreje. Ten jí slíbí lepší budoucnost ve švédsku. Když ale dorazí do vysněného kapitalistického světa, přichází na to, že ji Andrej podvedl a že je ve skutečnosti zapojený do obchodu s bílým masem. No a jak to asi pokračuje dál si člověk může jen domyslet. Nevím jestli říct, zda je tento film dobrý nebo špatný, protože asi jak se to vezme. Když se na to podíváme z hlediska filmu, je to skvělý film. Když se na to podíváme z hlediska pravdivého příběhu, je to hnus.

Sam je milující a starostlivý otec, který miluje svoji dceru s níž se cítí být tím nejšťastnějším chlapem pod sluncem. Problém je v tom, že jeho mentální vývoj se kdysi zastavil zhruba na úrovni sedmiletého dítěte. Až dosud se Samovi dařilo s pomocí přátel překonávat všechna úskalí otcovství. Teď ale do hry vstupuje nekompromisní sociální pracovník a tak Samovi hrozí, že mu dcera bude odebrána, vzhledem k tomu, že ho začíná mentálně převyšovat. A tak se Samova případu ujímá zkušená právnička, která si postupem času uvědomí, že láska je daleko víc, než si člověk může myslet. Tento film mě naprosto chytl za srdce. Tolik lásky, co Sam věnoval své dceři, se jen tak nevidí. - "How can we be so different and feel so much alike?"

Když se kvůli školním přohřeškům sejde na sobotním vyučování rebel, šprt, školní královna krásy, sportovec a podivínka, všichni jsou pouhými spolužáky. Odpoledne toho mají ale společného víc, než si kdy dokázali představit. V této dobrosrdečné komedii o dospívání, která pomohla definovat celou generaci, se představuje ta nejsympatyčtější herecká sestava a do toho je propojená nadupaným soundtrackem a skvělým humorem. Moje nejoblíbenější klasika 80. let. - "We're all pretty bizarre. Some of us are just better at hiding it, that's all."

Hezký, místama zábavný příběh o osmnáctileté dívce, která se musí postarat nejen o sebe, ale i o svého otce, který je nešťastný z útěku své manželky a tím pádem se nedokáže začlenit zpět do společnosti a normálně jako táta fungovat. Andie je díky tomu jiná než její spolužáci. Sama si vlastnoručně tvoří všemožné růžové kreace a tím je stále všem na očích. Má svůj vlastní vkus, sebevědomí a žije si ve scém světě. Přesto všechno ale zatím v životě nepoznala moc lásky, což se jednoho dne změní. Prostě jedna z nejlepších drama komedií 80. let. - "You could say that life itself is a stupid tradition."

Jsem hrozně ráda, že si hlavní roli vysloužil Jack O'connell, je to prostě skvělý herec, který zahraje vše a vždy na špičkové úrovni. Je až škoda, že není tak známý, zasloužil by si více uznání. Když přijde na tento film, jde o místama až dech beroucí příběh o chlapci a poté muži, který se svou posádkou havaroval do moře a víc než měsíc strávil v záchranném člunu, než ho zachránila kolem plující loď. Bohužel, pro jeho 'štěstí' byla loď japonská. Louis Zamperini se tedy ocitl v zajateckém táboře, který připomínal peklo na zemi. Už tak těžké podmínky k životu se mu ještě zhoršily potom, co se jeho věznitelé dozvěděli, že je slavným sportovecem. Chtěli ho zničit, chtěli ho zlomit. Jenže on byl prostě nezlomný. - "If I can take it, I can make it."

Příjemný, smutný příběh o dvou bratrech, kdy jeden z nich zemře při autonehodě. Charlie zůstane navždy poznamenán. Sžírá ho pocit viny a je přesvědčen o tom, že kdyby řídil opatrněji, jeho brácha by stále žil. Netrvá dlouho a Charlie začne vídat přeludy tak reálné, jako kdyby před ním stál jeho bratr Sam z masa a kostí. Jeho okolí má však za to, že Charlie přišel o rozum. Jenže to Charlieho nemůže odradit od toho, aby žil svůj život tak, jako by jeho bratr byl stále s ním a tak se spolu stýkají na jejich domluveném oblíbeném místě, kde každý den po západu slunce spolu hrají baseball, přesně tak jak Charlie svému bratrovi Samovi krátce před jeho smrtí slíbil. Jenže takhle to nemůže trvat navždy a Charlie si časem bude muset uvědomit, že musí nechat odejít svou minulost a nadobro se tak rozloučit se svým bratrem a nechat ho jít. - "Charlie, at some point, we all have to let go."

Snímek velmi složitý svým pojetím, který tkví hlavně v tom, že je děj stavěn převážně na retrospektivě, takže divák k správnému uchopení děje si vše musí důkladně poskládat sám. Jedná se o detektivní příběh točící se kolem Rachel, kterou opustil manžel kvůli jiné ženě. Nezvládla to a začala pít. Každý den jezdí vlakem do práce kolem domu bývalého manžela, čímž sleduje jeho a jeho novou rodinu. Všimne si také zajímavého páru v domku vedle něj a ne jen že ho ve své hlavě začne přirovnávat ke svému bývalému vztahu, ale začne ho sledovat také. Jednoho dne ale žena z toho domu zmizí a protože byla Rachel nablízku, stane se podezřelou. Jenomže si nepamatuje co se stalo, neboť v tu chvíli byla opilá tak, že omdlela. Kolotoč výčitek, pokrytectví, zoufalství a beznaděje může začít. Tempo je pomalé a vyprávění právě zmíněnými retrospektivami dosti matoucí. Divák má ohromnou potíž se vtom pořádně zorientovat. Artové pojetí snímku je tak cíleno hlavně pro náročnějšího diváka. - "I'm not the girl I used to be. I think people can see it on my face."

Napínavé drama s excelentním hereckým obsazením i výkony, strhujícím příběhem, výborným scénářem bez nesmyslů a skvělou režijí. Podle hodně lidí překombinované, podle mně skvěle vymyšlené. Pomalý a pozvolný začátek, postupně graduje. Dva prolínající se příběhy, které se ve finále nevyhnutelně střetnou, jeden romantický, druhý šokující svou brutalitou. Oba dva se špatným koncem. Žádný happy end, žádné zadostiučinění. Nutí k zamyšlení. Zanechá ve vás spoustu pocitů. Během sledování vám bude teskno, budete se chvilkama i nudit, ale až vám dojde pointa, tak odejdete zcela spokojeni. Musela jsem si film pustit dvakrát, abych mu mohla přijít na chuť. Chlap napíše knížku o tom, jak se vydá se svou ženou a dcerou na rodinnou dovolenou, kdy se na opuštěné dálnici setkává s trojicí násilníků, proti kterým nemá sebemenší šanci a nemůže tak zabránit únosu svých blízkých. Další den se s pomocí detektiva vydává po stopách zločinců, ale šance na záchranu ženy a dcery je naprosto mizivá. Takže přichází bezmoc a naprosté zoufalství. Tuhle knížku pak pošle své bývalé ženě, která si ji v průběhu filmu čte a uvědomuje si, že krutý text je vlastně paralelou k jejímu vztahu s jejím bývalým mužem. Že je neobvyklou pomstou za to, jak strašně mu kdysi ublížila. - "When you love something or someone, you have to be careful with it. You might never get it again."

Rozhodně jeden z nejdepresivnějších filmů vůbec, hlavně když v Charliem vidíte sami sebe a absolutně chápete, čím si prochází. Člověk, který netrpí existenční krizí, nebo má až moc pozitivnosti v krvi, by asi tenhle film nikdy nepochopil. Možná proto jsou tu někteří jedinci, kteří filmu udělili třeba i jen dvě hvězdičky nebo dokonce odpad. Tento film a vůbec Charlieho charakter nám do detailu ukazují, že ne pro každého jedince je jednoduché se 'začlenit' nebo žít život tak jak by se mělo, hlavně když svým způsobem se ani začlenit nechcete, protože si jste až moc vědomi reality, ve které žijete. Z tohodle pohledu je tento film naprostý masterpiece. - "And in that moment, I swear we were infinite."

Pěkný film, který se místama nevyhl nějakému tomu klišé, ale zase právě originální styl vyprávění a způsob natočení a zpracování, je největším přínosem tohoto snímku. Podařilo se mu život teenagerů podat jaksi autenticky a jinak, než na co jsem zvyklá. Hlavní postavou je Greg, kterému jeho matka sdělí, že Rachel má rakovinu, že by se jí hodil kamarád a v podstatě ho donutí, aby se s ní vídal. Což ani Greg, ani Rachel neberou jako pozitivní věc, naopak jsou oba otrávení. Ale i tak se spolu dívají na filmy, vedou různé sarkastické a realistické rozhovory, vyměňují si názory a prakticky si jeden na druhého jaksi 'zvykají'. Žádnou romantiku ale nelze očekávat, protože Greg má neustále pocit, že je do všeho nucen a nejradši by se z toho vyvlíknul. Vše komentuje sarkastickými, upřímnými i ironickými poznámkami. Stejně tak se cítí i Rachel až do doby, než oba zjistí, že trávit čas spolu, je nakonec jedna z věci, která je opravdu těší. Greg jako hlavní protagonista mi přijde velmi sympatický a ty jeho neustále ironické a sarkastické komenty, to já můžu. V průběhu se zde seznámíme i s jeho nejlepším kamarádem Earlem, který svou lhostejností ke všemu a jeho také věčně netypickým divným poznámkám, dodával na dobré atmosféře filmu. Rachel je zde spíše jako vedlejší postava, i když má vlastně pro celý příběh zásadní význam. Každopádně je samotářka, která se svou nemoc snaží brát s nadsázkou. Sečteno podtrženo, tohle je jeden z nejupřímnějších filmů o rakovině, jaký jsem kdy viděla. Doporučila bych ho hlavně lidem, kteří se rádi zasmějí a nevadí jim slyšet upřímnou pravdu, která zrovna nemusí být dle jejich představ. - "I've never been very beautiful, and that's fine because that's not important to me."