veru_needy

Mistrovský a velmi dobře natočený životopisný film s Robertem De Nirem, který se na roli Jakea LaMotty připravoval opravdu poctivě. Očividně přibral mnoho kilo, aby mohl onoho boxera ztělěsnit. Ovšem nutno podotknout, nejde zde jen o box, ale také o Jakeův život, jeho potřeby, psychiku a jeho totální rozklad na úplné špičce popularity. Myslím si, že pro shlédnutí tohoto díla je potřeba plná soustředěnost a schopnost vžít se do všech kolem hlavního protagonisty. LaMotta měl skutečně zajímavý život a byl očividně dost žárlivý. Robert De Niro se mi v jeho roli líbil. Joe Pesci, jako jeho bratr byl také výborný. - "I don't go down for nobody."

Filmový klenot Stanleyho Kubricka, který mě vtáhl do děje a donutil mě ještě dlouho po skončení přemýšlet. Pro tenhle snímek se velmi dobře hodí slovo 'umělecký'. Režisér dokázal svůj obrovský talent manipulovat s divákem. Zdánlivě strohý příběh vás pohltí a udrží v těžko definovatelném napětí po celé dvě a půl hodiny filmu. Závisí zde na každém dialogu a každém výrazu herců. Jde vidět, že Kubrick si s tímto snímkem dal opravdu práci. Všecho na sebe hezky navazuje, je zde minimum střihu, takže divák prožívá s hlavním představitelem každý okamžik. Za zmínku stojí také vrývavá hudba, takže opakovaný stejný tón klavíru, opravdu přidá na atmosféře. Tom Cruise s Nicole Kidman to zahráli velmi dobře, zvlášť pro Kidman jsem tady měla slabost. Prostě psychologický snímek jak má být. - "Fidelio"

Hlavní postavou je Grace, která se vdává za Alexe. Oba se milují, ale oba jsou stejně nervózní. Ne kvůli svatbě, spíš kvůli Alexově rodině, ta je totiž bohatá (jako že strašně bohatá) a trošku divná. Nakonec obřad proběhne bez problémů. Problémy přijdou až po něm. Grace a Alex si totiž nemůžou užívat svatební noc, protože všichni jejich příbuzní trvají na tom, aby se dodržela rodinná tradice a Grace si zahrála náhodně vybranou hru. A má zatraceně velkou smůlu, protože dojde na hru na schovávanou. Musí se ukrýt někde v obřím rodinném sídle a doufat, že ji nikdo do rána nenajde, pak vyhraje. A když prohraje? Tak nejspíš umře. Tahle hra má totiž malinko jiná pravidla a ti, kdo hledají, jsou ozbrojení kušemi a brokovnicemi a musí Grace do rána vypátrat a obětovat při podivném rituálu, jinak se stane něco strašného. Začíná boj o přežití, rychle se ovšem ukáže, že tahle nevěsta nedá svou kůži lacino. Příběh umí překvapit, je v něm pár zvratů i dost zajímavé postavy, protože zloduši ukáže se, že nejsou všichni zlí, ale jde o vcelku obyčejné lidi, co nemají radost z toho, že musí zabít nevinnou ženu. Tento film mi udělal radost, protože po dlouhé době to je horor, který umí být skutečně zábavný. Fungují v něm lekačky i atmosférické scény, ale jeho tvůrci si byli evidentně vědomi toho, že točí strašlivou pitomost a bez nadsázky to divákům neprodají. Nejde tady o nějakou hororovou revoluci, ale o poctivou a sebevědomou žánrovku, která se nebojí vysmívat se sama sobě a přitom dovede pořád fungovat jako solidní horor. - "Fuck your fucking family."

Hlavním tématem tohoto snímku je citový vztah osamělého muže s virtuální realitou. A ten spočívá v tom, že hlavní představitel má ve svém telefonu operační systém, který obsahuje hlas reálné ženy. Projevy jsou tak živé a zásadní, že vznikne veliké osobní pouto, které nakonec přejde až ve vážný citový vztah. Citové projevy jsou tak hlavní příckou příběhu. Po vizuální stránce je souhra budoucnosti s retrostylem. Všude tzv. chytré přístroje, ale móda a vkus dob minulých. Tempo vyprávění nikam nespěchá, vše má podmanivou atmosféru za doprovodu jemné hudby, do které je vsazena smysluplná filozofie melancholického příběhu o odcizení a vztazích mezi muži a ženami, při kterém vzniká otázka, kde je hranice virtuálního robotického pocitu a vědomí. Dokáže umělá hyperinteligentní bytost povznést člověka k tak radikálnímu citu jako je láska? Snímek ale asi není pro každého. Já si ale myslím, že ze vztahu Joaquina Phoenixe a tajemného hlasu Scarlett Johansson se narodil docela zvláštní a mimořádně zdařilý počin, který upoutá originálním námětem i povedeným zpracováním. - "Sometimes I think I've felt everything I'm ever going to feel. And from here on out, I'm not going to feel anything new, just lesser versions of what I've already felt."

Dexter Morgan, forenzní specialista. Ale jen přes den. V noci totiž nemilosrdně vraždí své oběti, které se v minulosti něčím provinili. Dělá to z Dextera dobrého člověka? Touto otázkou se celý seriál zabývá. V prvních sériích se Dexter projevuje často jako asociál a totální vyvrhel společnosti, díky čemuž vzniká série jeho vtipných a velmi trefných vnitřních myšlenek, doprovázených také jeho neméně zábavnými obličejovými kreacemi. Postupem času se ale začne jeho povaha měnit a rozvíjet. Jeho okolí a rodina na něj mají velký vliv, což s Dexterem občas dost mává, nutí ho komunikovat a být otevřenější k lidem kolem sebe, což mu dost komplikuje snahu udržet před nimi v tajnosti svou 'společenskou zálibu'. Za zmínku ale bezesporu stojí i vedlejší postavy, ať už se jedná o jeho milující sestru nebo detektiva Angela a jeho srdce na pravém místě. Myslím, že o Dextrově důmyslných způsobech zabíjení snad ani není potřeba se rozepisovat, každý kdo viděl pár dílů ví, že si s nimi tvůrci vyhráli opravdu zodpovědně. To všechno žene seriál kupředu neuvěřitelnou rychlostí a zanechává v divákovi neukojitelnou touhu po dalších dílech. Každá série je trochu jiná, každá má své slabiny, ale jako celej je si myslím tato show dost dobrá. Dexter je jeden z mála seriálů, který si dokáže udržovat dobrou kvalitu, stále bravurně buduje napětí, odehrávají se zde příběhy s velice propracovanou zápletkou, a až na několik maličkostí, tento seriál takřka nemá chybu. Musela jsem si na něj nejdříve trochu zvyknout, ale po takových 3 prvních episodách už mě seriál chytl do svých spárů. Je to opravdu výjimečný seriálový počin. "If I could have feelings at all, I'd have them for Deb."

Jde o volné pokračování kultovního Breaking Bad, jednoho z nejúspěšnějších amerických seriálů dekády. Netflix tak znovu představil skvělého Aarona Paula v roli Jesseho Pinkmana, který se snaží vypořádat se svou minulostí. Aby ale vše dávalo smysl, je potřeba se vrátit na úplný začátek. V roce 2008, skvělý režisér Vince Gillian, uvádí seriál, z něhož se stal naprostý kult; drama balancující na hranici černé komedie a kriminálního thrilleru. V městečku Albuquerque se setkávají učitel chemie Walter White a mladý dealer metamfetaminu Jesse Pinkman a vše se od této chvíle rozjíždí v jízdě zvané Breaking Bad. Seriál pak také doplnil prequel Better Call Saul o právníkovi a podvodníkovi jménem Jimmy McGill ještě předtím, než se z něj stal Saul Goodman, který do velké míry ovlivnil hlavní dějovou linku právě BrBa. Ale co tedy přináší El Camino? Epilog za příběhem Jesseho Pinkmana. Ano, Jessie je opravdu zpátky a znovu se setká se svými starými kamarády Skinny Petem a Badgerem. Jizvy po celém těle i trýznivý výraz v očích předznamenává, že jde o další výrazný posun v osudu postavy, která se v průběhu seriálu postupně vyvíjela k nepoznání. Tento film a jeho rozuzlující příběh byl vymyšlen s naprostou bravurností. Tento poslední 'díl' skládačky Breaking Bad se může pyšně zařadit do této výborné série. Je to natočené s grácií, Aaron Paul znovu dokazuje, že je pán herec a kamera potěší. Kéž by více tvůrců mělo stejný cit pro svou tvorbu jako Vince Gilligan. - "I was thinking about that thing you said about the universe. Going where the universe takes you? Right on. It’s a cool philosophy. I was being metaphorical, it’s a terrible philosophy. I’ve gone where the universe takes me my whole life. It’s better to make those decisions for yourself."

Napětí, smutek, intenzivní bezpráví, stísněnost a nakonec i soucit. Nejen tyto pocity prožíváte při sledování Jokera. Skvěle vybudované drama v relativně pozvolném tempu celého filmu ke konci velmi rychle vrcholí a návštěvníka kina zanechává přibitého do sedačky v kompletním emočním rozpolcení. Mnoho lidí má tendenci srovnáva Jokera 2019 se všemi ostatními. Je však nutno podotknout, že Phoenixův Joker má však mnohem větší hloubku a vypráví příběh nemocného muže, kterého násilí dohnalo k násilí. Hlavním představitelem je Arthur Fleck, který žije sám jen se svou nemocnou matkou, dělá podřadná zaměstnání (která obvykle souvisejí s klaunskými kostýmy) a marně se snaží prorazit jako stand-up komik. Dále trpí silnými depresemi a jinými psychickými poruchami. A jako by toho nebylo málo, po úrazu hlavy, který prodělal jako malý, trpí při nervozitě nekontrolovatelnými záchvaty smíchu. Děj filmu spočívá ve vršení nejrůznějších tragických a nepříjemných událostí, jež Arthurovo zoufalství neustále prohlubují, až nakonec jeho pohár trpělivosti přeteče. Film v podstatné míře stojí na hereckém výkonu Joaquina Phoenixe, který je v roli zlomeného, psychicky labilního a těžce zkoušeného člověka, jehož myšlenky neustále balancují na hraně mezi variantami 'zabít sebe' nebo 'zabít všechny ostatní', opravdu mimořádně skvělý. Bravurně hraje nejen obličejem, ale i hlasem, různými utlumenými gesty, podivně kroutivými pohyby těla a celkově dává do svého projevu naprosté maximum. Jeho beznaděj navíc přiživuje i hutná, děsivá hudba a bezútěšné a řádně prohnilé prostředí města Gotham, které působí jako špinavé a šedivé obří vězení. Jde čistě a jednoduše o psychologickou sondu do duše šílence, do jeho motivací, vnitřního rozpoložení a důvodů, jež vedly k jeho činům. Jde o vynikající snímek, který obstojí jak u diváků, jenž s postavou Jokera příliš obeznámeni nejsou, tak u fanoušků, kteří něco o tomto odvětví vědí. Joker je filmem o zrodu monstra, filmem anti-komiksovým a anti-hrdinským, který je úplně jiný než jakékoli předchozí snímky, v nichž postava Jokera vystupovala. Sleduje propad svého hlavního protagonisty do hlubin šílenství a jeho vzestup na vrchol zla. - "The worst part about having a mental illness is people expect you to behave as if you don’t."

Anthony Hopkins v životní roli doktora psychologie Hannibala Lectera, který je odsouzen na doživotí, kde z vězení napomáhá ve vyšetřování vraha. Skvěle se zapojí i Jodie Forster, jako studentka kriminologie a vyšetřující policistka, která musí s Lectrem spolupracovat. Jako dvojice fungují na výbornou. V další řadě je u tohoto filmu výhodou členitý příběh odehrávající se ve dvou rovinách postupně se spojujíchích do jedné finální, kde všechno v plné kráse vyvrcholí soubojem agentka Starling vs. Buffalo Bill. Film má výborně napsané postavy, šokující scény a dost hustou mrazivou atmosféru. Hlavně tedy v situacích, kde se na scéně objevuje a promlouvá Hannibal Lecter. Film sám o sobě je dodnes uznávaným klenotem. Psycho a zlo, které v sobě film ukrývá, položí každého sebevíc silného diváka. Co říct, jde o jeden z nejlepších thrillerů všech dob. - "A census taker once tried to test me. I ate his liver with some fava beans and a nice Chianti."

Fascinující cesta do mysli psychopatů. David Fincher a Netflix. Když vidíte tuto kombinaci, musí prostě zaujmout vaši pozornost. Netflix poslední dobou točí jednu velkou parádu za druhou. A co je skvělé na tomto seriálu? To, že už od počátku má velice zajímavý námět, který vás přinutí se chtít ponořit hlouběji. Obsazení hlavního protagonisty Holdena Forda je povedené a člověka by ani na chvilku nenapadlo hledat v něm někoho, kdo hrál v Glee. Tady jsou totiž jeho herecké výkony na pomezí dokonalosti. Příjemným bonusem je i jeho kolega Bill Tench, jehož striktní postoj jak k řešení případů, tak k vyslýchání vrahů, je příjemným okořeněním. Dá se tedy říct, že psychologie postav a celkového příbehu je velice zajímavá. Atmosféra doby je dokonalá, hudba je trefná a proměna hlavního hrdiny mě baví. Třešničkou na dortu jsou ale samozřejmě rozhovory s vrahy. Tyto dialogy jsou místama neskutečně silné, vtahující a přinášejí skutečně prvotřídní zážitek. Zejména první dva díly a hovory s Edmundem Kemperem (podoba jak řemen a ztvárnění role naprosto neskutečné). Není to kdovíjak akční a zas tolik se toho zde neděje, ale je to výtečná sonda do mysli sériových vrahů při jejich zpovídání. Už dlouho jsem neviděla seriál, který by působil tak filmově dobrě. - "How do we get ahead of crazy if we don't know how crazy thinks?"

Netflix vyplodí za rok velkou spoustu seriálů a přiznám se, že na mém watchlistu je občas opravdu hodně z jeho produkce. Vždycky mu to nevyjde, ale většinou drží laťku hodně vysoko a Sex Education je toho kladným příkladem. Pilotní epizoda mě navnadila, tak jsem se s chutí pustila do dalších dílů. Nakonec to dopadlo tak, že jsem vše zvládla během dvou dnů a fakt jsem si to užila. Na teen seriály si už mnohdy připadám stará, ale tady jsem ten problém neměla. Sex poradna pro středoškoláky divákům přichystá vážně hodně komických situací. Mezi postavami nenajdete jen samé krásky a krasavce jak bývá zvykem, ale i normální lidi všech tvarů, to dodává na uvěřitelnosti a reálnosti. Psychologie postav je vykreslená velmi detailně. Britský humor mám ráda a Maeve je můj šálek kávy, naprostá kočka a ten jeji 'vibe' žeru. Celý seriál působí hrozně mile a i když ke konci už sklouzává to těch typických teen vod, tak jsem s tím v tomto případě neměla vůbec problém. Postavy si oblíbíte, protože to prostě jinak nejde, herci se svých rolí zhostili dobře a bože ta Otisovo matka, neuvěřitelně charismatická role. - "She touched my eyebrows and now I have an erection."