MrPierc

První část Trilogie pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, Old Boy, Sympathy for Lady Vengeance). Osud si dokáže odporně zahrát s každým na této planetě. Můžete být chudí, bohatí, muž či žena. Vždy se to může zamotat ještě hůř než to zatím je. Lidé jsou zlí i hodní, ale nikdo nedokáže odpustit, když šáhnete na jeho dítě. Nelze odpustit, nelze nastavit 2. tvář. Oko za oko, život za život. Jenže pomsta vždy vyvolá další pomstu a další zlo. Nelze tomu uniknout. Kdyby to nebylo tak zdlouhavé, byl by to větší zážitek, ale je to zajímavý film už jen z pohledu pomsty hluchoněmého a normálního člověka.

Zamilovat se je tak krásná věc. Když protějšku dáváte najevo, že ho milujete, čekáte totožnou reakci či chování také od něj. Polibek, pohlazení nebo třeba jen úsměv. Ne však v tomto případě. Pánové jsou skrytí romantici a myslí si, že ženy budou přece ještě více romantické. Někdy se ale může stát, že narazíte na slečnu, která je trochu "jiná". Má jiná kritéria a hodnotí muže jinak, než bývá zvykem. Do poloviny to byl jeden z nejromantičtějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Od poloviny se to změnilo na jednu z největších nočních můr. Krásný ženský půvab může skrývat i velmi nebezpečné myšlenky a činy. Šílený obrat, opravdu mě to překvapilo. "Hlouběji, hlouběji, hlouběji..."

Příběh o lásce mezi trýznitelem SS a vězenkyní koncentračního tábora, která vykristalizuje v upřímnou a oddanou lásku. Absurdní láska z absurdního prostředí se jim uchová v paměti a oni se opět potkávají. Zvrácený Romeo a Julie proti všem. Ponížení a ponižování se pro ně stalo znakem lásky. Cítit z druhého strach je vzrušuje a posiluje vytrvat v jejich vztahu. Láska může být někdy také velice jiná a nepochopená od okolí. Film plyne velmi pomalu a není ani tak šokující obrazy, jako myšlenkou na lásku mezi členem SS a vězenkyní - oba to berou jako přirozenou věc a Němec ani necítí vinu za to, co kdy udělal. Tak se to mělo stát, tak to bylo předurčeno, oni byli předurčeni býti bohy. Zkuste toto pustit na sjezdu izraelských přeživších z koncentračních táborů a nedožijete se konce filmu. Výborná Charlotte Rampling!

Vyšší liga z pornofilmů, protože film má zajímavý děj a vtipnou zápletku. Jöelle je dospělá a zralá žena, ale její muž jí v posteli nerozumí. Její nespokojenost naroste do takových výšin, že se její vagína vzbouří a začne slovně protestovat. Má stále připomínky a nechce mlčet. Jöelle to dostává do trapných situacích na ulici, ale donutí jí to také sexuálně žít a hledat jiné muže a jiné zkušenosti. Pouze, když si s někým užije, mluvící vagína ji neotravuje a jsou obě spokojené. Francouzi jsou mistři v kinematografii a dokazují to i ve filmu pro dospělé. Snímek má vyšší ambice než jen sex, je originální i vtipný.

Musel jsem se s filmem doslova poprat, protože jsem nestíhal vnímat přechody mezi snem a realitou. Film si pohrává s myšlenkou ovládání snu a zasahování do jeho děje. Sny se díky novému vynálezu dají znovu prožít nebo je více rozvinout se snovým pomocníkem, který je ovládán z reality. Lidské sny se díky snovým teroristům přesunou i do bdění, takže přestává existovat hranice mezi snem a realitou. Vynořují se i druhá "já", která jsou alternativou chování majitele snu. Ve filmu nastane takový zmatek, že jsem to nepobral. Ztvárnění je dětské a naivní, jako bývají sami lidské představy během spánku. Některé části jsou fantasticky vymyšlené, některé jsou zdlouhavé. Celkově však film přináší zajímavý snový zážitek.

Mima je popová zpěvačka, která se vzdá pěvecké kariéry a snaží se prorazit ve filmovém showbyznysu. Její neposkvrněná duše se naučí být prostitutkou. Natáčí scény, které z ní udělají sexuální symbol a špiní se čím dál víc. Čím více kariéra stoupá, tím více se cítí zneuctěná. Navíc se jí rozpadá osobnost, ztrácí paměť a nerozlišuje mezi realitou, natáčením a sny. Už nedokáže rozlišit, co je pravda a co jen role či sen. Zamotává se sama do sebe a ještě jí začíná vyhrožovat šílený fanoušek. Je to velký spletenec. Jako divák jsem po čase nebyl schopen určit, stejně jako hlavní postava, co se děje. Je šílená? Kdo jí pronásleduje? Co je realita? Jak utíká čas? Proč si nic nepamatuje? Hodně otázek a na konci jen jedna odpověď. Skvělá zápletka, úžasná hudba. Přesto, že se film zdá jako naivní, opravdu není. Promyšlená gradace příběhu je výjimečná.

Highlander v Anime? To jsem si nemohl nechat ujít! Toto je ještě navíc Highlander v postapokalitpickém světě v budoucnosti. Procházíte s ním samozřejmě i vzpomínky na bitvy během celé historie lidstva. Nyní ho čeká poslední bitva proti svému největšímu nepříteli a poprvé pochopí, že nebojuje pro pomstu, ale pro osvobození. Jeho největší pomocnicí je prostitutka Dahlia, která je neskutečně sexy, ale zároveň členkou odboje. Grafika je tvořena z klasického Anime a 3D Anime, takže některé scény vypadají velmi plasticky. Je to i velmi slušné jako pokračování hraného filmu z roku 1986.

Dvojice nindžů, tulák Jubei a tvrdohlavá Kagero, se vydává na pomstu a každý z nich má k tomu jiný důvod. Musí během své cesty porazit ty nejzáludnější bojovníky celého východu. Větší překážkou se ale stává jejich vztah, protože Kageřina tvrdohlavost nezná mezí. Její nespokojenost a umanutost je jen kvůli jedinému důvodu. Celé její tělo je jedovaté, takže se nesmí nikdy milovat s žádným mužem. Dvojice tím vytvořila napínavou chemii mezi sebou během celého příběhu a to v Anime nebývá k vidění. Krvavé souboje, nelítostnost a stylizace nemá chybu.

Tajemný příběh o osobním strážci, který má za úkol ohlídat vzácnou návštěvu před útokem démonů. Světy lidí a démonů proti sobě bojují již tisíce let a jen díky křehké rovnováze a velkému úsilí, nezabral jeden z nich oba světy. Yoshiaki Kawajiri mě velice překvapil, protože příběh je temný, s velkým důrazem na styl, mix démonů a sexu. To, co si dovolil vyobrazit, je dosti odvážné i na dnešní dobu. Příběh je silně erotický, ale ne zbytečně účelově. Scénami se přibližuje téměř až k typu Hentai, ale udrží si svůj styl i díky příběhu s perfektním postavami. Nádherná animace i styl. Drsné Anime pro dospělé s prvky romantiky i erotiky - je to extrémní kombinace, ale zde to to extrémně vychází a já se od toho nemohl odtrhnout.

Quentin Tarantino opět nezklamal. Nespoutaný Django je drsný, vtipný a napínavý western, ale až na konci mě trklo do očí, že to je hlavně blaxploitation, který režisér skrývá mistrně až do finále. Není to typický blaxploitation, protože až do konce se film tváří vážně a vizuální stránka je nádherná = nevypadá levně. Dokonce z filmu není ani cítit ta typická nálada ublížení, kdy je nesmyslně ukazováno, že za vše může bílý muž. Zde je to oprávněné a prostředí je drsné a nelítostné. Černý otrok je braný jako věc na práci a zneužívání pro zábavu. Nemá práva, nemá svobodu, nemá budoucnost. Zápletka je zajímavá a vůbec není jen tak pro zábavu. Odpuzující jsou zde některé vizuální scény, ale přebíjí je rozhovory mezi bělochy, kteří černé vedle sebe dokonale ignorují a i ten nejprimitivnější zarostlý vidlák má více práv než vzdělaný černoch. Slovo "negr" zde padá tak často, jako v některých ostřejších filmech slovo "fuck". U filmu jsem se smál, byl napnutý i znechucený. Hudba je opět skvěle složená ze skladeb, které Tarantino převážně vykradl z westernových klasik či jiných filmů. Bál jsem se, že film bude až moc jednoduchý, či bude až moc viditelně nadržovat černochům, jak je dnes v USA viditelné (vlastně začínající opačný rasismus vůči bílým), ale nic z toho - pěkně bez obalu a až na kost. Žádná hluchá a nudná místa během celé stopáže.