kubilov

Tak trilogie po vzoru Trošky je uzavřena a my můžeme v klidu dýchat. Je až neuvěřitelné do jakejch trapností Bastardi zašli, od poměrně kvalitní a pravdivé jedničky do patosů kvalitních asi tak jako kolenní chrupavky Magnuska, který musej dennodenně snášet ty tři tuny, co váží. Rychle pryč!

Myslím, že nejvíce o kvalitě filmu vypovídá to, že jsem prakticky celou dobu přemejšlel, jak je možný jen za rok přibrat tolik kilo. Magnusek se fakt "předved" a ani náhodou nenavázal na jedničku, která se mi docela i líbila. Krampol jako mafiánskej dědula? Dobrej fór.

Proč to sakra všichni tak hejtujou? Jasný, Magnusek je vyžraný prase a herec na hovno, jenže ukázal to, o čemž se tady ostatním jen zdálo. Na ty černý zmrdy totiž neplatí vůbec nic, jsou jako neřízený střely, bez jakýkoliv možnosti ovládání, dělaj si co chcěj, vražděj, znásilňujou, kradou... A když se proti nim někdo postaví, skončí hodně špatně. Bejt to líp propracovaný a koukatelnější, šel bych ještě výš, ale takhle je to jen za tu myšlenku za tři.

Mihuhlena Bočanová je mi velmi nesympatická dáma, která svou přítomností naprosto odrovnává už tak pochybnou kvalitu tohoto publicistického celebritního TV pořadu, bez kterého bych se snad i obešel. Jako u VIP zpráv jen jedna * za vtipnou trapnost.

Publicistika nejvyššího kalibru, hloupá zlatokopka Ivana Gottová, vyžranej zadluženec Jirka Pomeje nebo snad Gábina Paroháčová? Výběr moderátorů tohoto vysoce nezajímavého pořadu je různorodý a všelijaký, jen ne kvalitní a příjemný. Jedna hvězda alespoň za to, že je vtipný jak se ztrapňujou.

V první scéně se nám představí žena, díky které se na film většina lidí podívala - Iveta Bartošová, bývalá úspěšná česká zpěvačka, v současnosti pravidelná uživatelka Neurolu a nyní už i manželka Josefa Rychtáře, známého násilníka. Jednoduše řečeno, nejznámější Češka posledních několika let. Zde, ve vizionářském snímku Tomáše Kučery, v Posledním výkřiku předvádí to nejlepší ze svého herectví, ale bohužel nás už zhruba po pěti minutách zásluhou velmi rafinovaného a zlověstného vraha opustí. Tomáš Kučera se stává mým oblíbeným komikem, jen bohužel v kvalitě výrazně zaostává. Je to škoda... ne vlastně není, ale jako vtip dobrý.

První věc, která mě po dokoukání Setkání v Praze napadla byla, že hůře už Dánové Čechy vykreslit nemohli. Pro většinu západních zemí jsme zřejmě i tolik let po revoluci jen zapšklý, nepřejícný a závistivý národ, jehož život se točí okolo pití piva a jedení guláše. Ovšem samotný film je dobře odvedené dílo, oba Dánové v hlavních rolích hrají své role velmi přesvědčivě, avšak u mě na plné čáře vítězí Mads Mikkelsen, který vlastně celý film i přes jeho nedokonalosti táhne kupředu, a na němž se mi především líbilo jeho obtížné vyjadřování emocí. Jinak co se týče ostatních rolí, které hrají pouze čeští herci, je to jedna velká tragédie. Bořivoj Navrátil je ve své roli vše jen ne uvěřitelný, Jana Plodková a její "angličtina" vysoce trapná a o našich cikánských spoluobčanech ani nemluvě. Prag nám v podání režiséra Ole Christiana Madsena přináší pravdivý a pro dnešní generace velmi obvyklý příběh a vytrácení se lásky z dlouhotrvajícího manželství a o komplikovaném vztahu otce a syna, který se většinou začne řešit až když je pozdě. Přesto je tento možná až příliš kýčovitý námět podán s takovou syrovostí a severskou chladností, že v sobě něco zvláštního a poutavého má. Ovšem až tím, co mě přimělo dát tomuto dramatu 3* byla scéna, při které Christoff a Maja chodí po Pražských památkách a v šíleném kontrastu se scenériemi tohoto výjimečného a jednoduše nejlepšího města se baví o Michaelově velkym a oholenym ptákovi.

Minulého Božského s králem komedie Jimmm Carreym a Jennifer Aniston se mi moc líbil, o čemž svědčí i mé hodnocení (4*), druhý zásah Morgana Freemana do života zdánlivě obyčejného člověka mě ale docela zklamal. Vtipů tam trochu je, akce taky, jenže za 175 milionů dolarů bych si představoval superultraskvělou komedii s daleko lepší a hlavně lépe vypadající závěrečnou akční scénou, než předvedl Božský Evan. Snad jediným výraznějším kladem je opět skvělý Morgan Freeman, který už navždy zůstane tím černým Bohem.

Pro Petera Jacksona a jemu podobných naprosto nedotknutelná kultovka. Chápu, vytříbené výkony, na svou dobu docela obstojné akční scény, které dnes už sice působící spíše vtipně, ale to je 80 let později. Jenže mně se prostě líbí více až remake z roku 2004 právě od Petera Jacksona, hlavně proto, že rozvádí děj do tří hodin grafického nebe, které musí oslovit snad každého. Proto jen o chloupek pod čtyřhvězdovou hranicí.

Dal jsem si za jednu noc Orphan a Orphanage a musím říct, že převážně druhý jmenovaný film mě docela zklamal. Rádoby bububu scény s neskutečně otravnou a nesympatickou hlavní herečkou a s fakt praštěnym dějem o jednom ztracenym klukovi. No a nezachrání to dokonce ani médium a ani Geraldine Chaplin. Asi na tom bude něco špatně, když jsem se při vrcholící rádoby strašidelné scéně začal místo strachy posrávat hlasitě chlámat. Po dnešní noci mi už dlouho nikdo nevymluví, že horory nejsou nic moc.